Rodinné vazby

35. Nepříjemné překvapení

Někde daleko, v zemi nedotčené časem se Věštkyně usmála, když se začalo odvíjet další vlákno osudu, který kdysi předpověděla. Už brzy všechno zapadne na své místo, uvědomila si, když šla informovat svého manžela o posledním vývoji.

Harry frustrovaně zíral na nákresy před sebou. Byla to činnost, které věnoval už dvě hodiny ze svého odpoledne.

Když se o té myšlence poprvé doslechl, když zjistil, že existuje možnost změnit se v jiné zvíře než ve vlka, považoval to za úžasné. Poté, co usoudil, že druhou formou by měl být pták, který mu umožní létat bez jakékoliv jiné magické pomoci, byl nadšený. Stejně tak unešený byl, když Severus přinesl anatomicky přesné nákresy sokola, kterého si vybrali. A když začal nákresy studovat, měl pocit, jako by naběhl hlavou proti zdi.

Měl vědět, že to nebude snadné. Měl brát vážněji Severusovo varování, že se jedná o vysoce specifické odvětví magie, které bylo téměř zapomenuto a považováno za nesmírně obtížné i dlouho předtím, než bylo zakázáno. Měl to vědět, ale veškerou racionalitu přehlušilo nadšení, věřil, že nebude zas až tak těžké toho dosáhnout. Obelhával sám sebe.

„Je to nemožné!" zamumlal už aspoň podesáté. Musí si nějak zapamatovat každý sval, každý nerv a křehkou strukturu kostí sokola dřív, než se o proměnu vůbec pokusí. Jenom oči samotné by mu mohly zabrat měsíce! Povzdechl a podíval se na hodiny. Oficiálně zmeškal oběd. Zase.

„Když budeš vynechávat jídlo, Minnie mě uškrtí za to, že jsem ti dal ty svitky," ozval se za ním Severusův hlas. Harry polekaně nadskočil a ruku si přitiskl k rozbušenému srdci.

„Dělej mi tohle a budu to já, kdo zaškrtí tebe," oplatil mu stejnou mincí.

Severus si sedl vedle něj a podíval se na svitky, které měl chlapec rozložené na několika stolech v knihovně Silbreithu.

„Taky tě mám rád, chlapče," odpověděl bez náznaku lítosti. „Pořád se potíš s těmihle?"

„Vypadá to tak," odvětil Harry a unaveně si protřel oči.

Pro třináctiletého čaroděje to byl vyčerpávající týden.

Nejdřív se setkal s jedním z ředitelů společnosti Nimbus, samozřejmě i se Severusem a jejich skřetím poradcem – velice ochotným a potěšeným skřetem, obzvlášť od chvíle, kdy zjistil, že kouzelník, kterého zastupuje, ovládá Hatmatilku - který měl zabránit, aby byl Harry v tak mladém věku ošizen.

Vedení společnosti na něj vyvinulo určitý tlak, když si uvědomilo, o koho se jedná. Dvojče Chlapce, který přežil, navrhující pro jejich formu, to by byla reklama. Harry jim však k Severusově pobavení laskavě připomenul, že může svoje koště zanést někam jinam, když nedodrží jeho podmínku.

To je efektivně umlčelo a Harryho trezor zaplavily galeony, ke kterým se později měla připojit významná část ze zisku z prodeje. A Kulový blesk – jak ho nazvali, protože Blesková šipka zněla divně a společnost chtěla zůstat u názvů spojených s oblohou - byl připravený stát se hitem.

„Už toho nech," řekl Severus, čímž přerušil Harryho myšlenky, „nic víc už se ti stejně nepodaří, když jsi tak unavený."

„Já vím," souhlasil Harry, „promiň, že jsem byl tak..."

„Umíněný?" ušklíbl se Severus. „Radosti dospívání." Harry po něm hodil zamračeným pohledem, který u profesora vyvolal smích.

„No co," odvětil a prohlédl si Severuse pozorněji. Pod očima měl jasně patrné tmavé kruhy a Harryho zajímalo proč. Určitě nebyl minulou noc ve své laboratoři, to by ho viděl, když šel okolo jedenácté spát.