Rodinné vazby

61. Podezdření

Ať už si to představoval nebo ne, motivovalo ho to ještě k větší rychlosti, i když svaly na jeho ocase už začaly ochabovat, Nevillova váha navíc mu nijak neprospívala. Denní světlo však sílilo a nakonec se s hlasitým šplouchnutím vynořil z vody. K jeho nesmírné úlevě i přes jásot publika slyšel, jak Neville lapl po dechu v okamžiku, kdy se vynořil z vody.

„Co ti trvalo tak dlouho?" zeptal se Neville dezorientovaně, Harry se rozesmál úlevou. Společně pak začali plavat ke břehu.

Když se ujistil, že je Neville bezpečně vytažen z vody ven, znovu se ponořil pod vodu, rozhlédl se po ostatních šampionech nebo číhajících jezerních lidech a ukončil rituál. Rychle si navlékl plavky a znovu se vynořil. Kašlal, když ho vytáhli z vody. Jeho bratr se na něj pousmál, zatímco Harry stál o několik stop dál a díval se na něj, jak lapá po dechu. Harry se na oba usmál a vzal si ručník od zmatené madam Pomfreyové.

„Děkuji," poděkoval jí drsným hlasem. Zatím se nesnažil postavit se na nohy, už věděl, jak dlouho tělu trvá vzpamatovat se z rituálu. Ve svalech na nohou také cítil neznámé napětí a bolest ze všeho plavání.

„Dokázals to!" křikl Draco, když přišel blíž k oběma Nebelvírům a bez okolků se sesunul na zem vedle Nevilla. Předtím byl zmatený, když Nevilla nikde v davu neviděl, a zneklidněný, když ani Lenka, kterou Neville pozval, aby spolu úkol sledovali, nevěděla, kde je. Až když Ginny upozornila, že chybí i Ron s Hermionou, vzpomněl si na přesná slova z vejce. Najednou mu bylo slabo a točila se mu hlava, jak se najednou bál o oba svoje kamarády, ne jen o jednoho. Nemohli místo toho vzít třeba Harryho Kulový blesk?

„Pochybovals?" ušklíbl se Harry.

„Ani jeden z vás se neutopil!" pokračoval Draco a těkal mezi nimi pohledem, jako by se chtěl ujistit, že jsou oba skutečně tady.

„Skoro to zní, jako by sis dělal starosti, Draco," zasmál se Neville.

„Asi před hodinou jsem si uvědomil, že oba budete Merlin-ví-jak dlouho pod vodou!" řekl bezvýrazně. „Takže, já a starosti? Ne, Neve, to mě ani nenapadlo. Jsem klidný jako beránek."

To už ale neudržel vážnou tvář. Nejprve mu zacukaly koutky a pak vybuchl smíchy.

„Harry!" ozval se někde za nimi Liliin hlas. Prodírala si cestu davem, následovaná třemi Poberty a ředitelem. Brumbál opustil porotcovský stůl a rychle k němu spěchal. Harry ho ještě nikdy neviděl pohybovat se tak rychle. Oči za širokými brýlemi byly rozšířené. Dokonce si ani nevšímal zvědavého pohledu, který jeho směrem vrhla madam Pomfreyová. Na konci skupiny pospíchal Severus, který se tvářil jako příslovečná kočka, jež si právě pochutnala na kanárkovi a náramně si užívala svůj pocit spokojenosti. Kráčel lehce a široce se usmíval, dokonce i mrkl na školní sestru, když ji míjel. Svému synovi stihl věnovat jen jeden pyšný pohled, než ho obklopila jeho rodina.

„Harry! Jsi v pořádku?" klekla si Lily ke svému synovi a rychle ho přejela pohledem, jak hledala případné rány a modřiny.

„V pohodě," odpověděl Harry, neschopen zabránit úsměvu, když viděl její zběsilost. Draco o něco ustoupil. Nebylo mu dobře ve společnosti tolika lidí, kteří se nikdy neobtěžovali skrývat, jak pohrdají kýmkoliv, kdo nese jméno Malfoy.

„Co to bylo?" zeptal se James s pohledem upřeným na Harryho nohy, jako by se každou chvílí měly znovu přeměnit v ocas.

„Neúplná transformace?" hádal Remus. „To udělal i Krum."

„Bez hůlky?" ušklíbl se Sirius nevěřícně. „Viděl jsem, jak ji dáváš pryč, Harry, nemůžeš to popřít!"

„To jsem se ani nechystal," bránil se Harry a zvedl ruce v obranném gestu.