Caitlin✔

∆17∆

Bylo něco okolo deváté, když jsem společně s Paulem šla lesem směrem, kde by prý mělo být auto Bena. Jelikož zrzek jdoucí vedle mě již měl řidičák, nebyl problém, abychom jeli jen my dva. 

,,Varuji tě. Mám ho jen chvilku,'' uchechtl se, když jsme konečně narazili na červené auto stojící u kraje lesa. Nervózně jsem na něj pohlédla. Zachytil můj pohled a konejšivě promluvil. ,,Neboj. Jsem docela dobrý.'' 

A přesně tohle měla být jeho útěcha. Neboj, jsem docela dobrý. Proletělo mi hlavou. Jen jsem to setřásla a jemně se pousmála. Bylo to spíše uklidňující gesto pro mě, než pro něho. ,,Tak nasedej,'' pobídl mě, když odemkl auto a sám do něj nastoupil. Nejistě jsem tedy otevřela dveře a nastoupila. 

Vnitřek byl laděn do černa a červena. Potahy na sedačkách byly černé, jen jejich okraje ohraničené červenou barvou. Volant a ostatní výbava, byla již v černá. ,,Fajn, tak jedeme,'' zasmál se, nastartoval, zařadil a šlápl na pyl. Ihned to se mnou nepříjemně škublo. ,,Hups. Špatně jsem zařadil,'' znělo to jakoby se zahihňal. 

Mírně jsem nadzvedla obočí, ale poté to raději nechala plavat. ,,Nezabij nás, prosím,'' s nervozitou a možná i strachem jsem na něj prosebně pohlédla. ,,Jasný,'' pronesl žerotovným tónem. ,,Tak jedem.''  Nasucho jsem polkla a nervózně se chytila okraje sedačky.

Tentokrát to již nepokazil. Vyjeli jsme pěkně pomalu, bez záškubů. Myslela jsem si, že vše již bude v pohodě, jenomže jsem se mýlila. Poté co trochu zrychlil jsem zpozorovala, že nejede úplně tak rovně, ale spíše malinkato kličkuje. 

,,Umíš jezdit i rovně?'' špitla jsem, přičemž má ruka drtila látku potahu na sedačce.
,,Až na asfaltce. Tady to je samý výmol. Musím se jim vyhýbat.'' Alespoň trochu mě uklidnil. Malinkato jsem se uvolnila a pohlédla na cestu před sebe. 

Opravdu tam byly samé výmoly, přesně jak říkal. Oddechla jsem si a pohodlně se usadila. Má záda se více zavrtala do měkké sedačky spolu řidiče a pohledem hleděla na asfaltovou cestu. Po pár minutách jsme již jeli rovně a mnohem rychleji. ,,Za jak dlouho budeme v obchodě?'' otázala jsem se a přitom se koukala z okénka. Stromy, tráva a vše ostatní mizelo rychle za námi. Přála jsem si, aby přesně tak rychle zmizela špatná minulost. ,,Za deset minut,'' jemně se pousmál. Jen jsem přikývla že rozumím a dále se na nic nevyptávala.

Za chvíli jsme dojeli do obchodu, nakoupili vše co bylo na seznamu, zaplatili Benovou kreditkou a vydali se nazpět. Většina věcí bylo jen jídlo, nebo voda. Té bylo nejvíce. Bylo nás dvacet dva včetně Bena a tak byla více než potřeba. 

,,Paule?'' začala jsem, když jsme vyjeli. Ozvalo se jenom prosté tázací 'hm?' ,jelikož se musel soustředit na provoz v menším městečku jménem Olver. Zrovna musel projet kruhovým objezdem a to mu dělalo asi největší problém. Vůbec jsem nechápala, co na tom je tak těžkého.

 ,,Proč poslal zrovna tebe?'' ,,Protože mám jediný řidičák a on tam musel zůstat hlídat. Jo a taky se zná s mými rodiči, takže asi chápeš,'' zazubil se a odbočil na silnici, která již vedla směrem k lesu. ,,Aha,'' zabrblala jsem. On však poznal, že chci ještě něco říct. Něco, čím si nejsem jistá.

,,Něco ohledně Connora?'' ztišil hlas. Zněl celkem nejistě, ale i přesto si držel soustředivý výraz. Nadechla jsem, abych se mohla zeptat. Ale, na co? Nevěděla jsem to. Měla jsem tolik otázek, ale žádnou jsem nedokázala sestavit tak, abych ji mohla vůbec vypustit z úst. 

Jen jsem zavrtěla hlavou a nechala to být. Paul již nic neříkal. Soustředil se na cestu před sebou a mě nechal v zajetí vlastních myšlenek. Stále dokola se v nich objevoval černovlasý kluk s modrýma očima, které hřály, ale zároveň studily v mém zmateném srdci.

Nikdy jsem se do nikoho nezamilovala. Nevím jaká láska je, nebo jak ji poznám. Vždy jsem se jí jistým způsobem bála. Měla jsem pár kamarádů. Jenomže, když mi řekli, že mě milují, - což byla naprostá hloupost -, zalekla jsem se. Pokaždé jsem je brala jen jako kamarády, nic víc, ani míň. A vyznání lásky? Pro mě to bylo, jako by mi spíše nabídli klec, do které by mě zavřeli a nenechali již nikdy vzlétnout. Bála jsem se toho, že bych již nebyla tolik volná a tak jsme se s nimi přestala bavit. Lámalo mi to srdce, ale strach byl větší.

,,Cait. Já vím, že jsem říkal, že je Connor jiný vevnitř než na povrchu, nebo tak nějak. Ale, také umí být bezcitný. Uzavřít své city hluboko do sebe a udělat ze sebe nelítostnou bestii. Vidím jak na tebe kouká,'' pozastavil se. Jakoby čekal, až se zeptám 'jak'. Měla jsem sucho v krku. Nehty jsem zabodávala silně do mé dlaně, až jsem cítila tu bolest, která díky tomu vznikala. 

,,Jak? Jak se na mě kouká?'' zeptala jsem se co nejpevnějším hlasem to šlo. 

,,Jako na kořist. Cait, jsi jen jeho další oběť, chápeš?'' smutně se uchechtl. Já seděla celá ztuhlá na pohodlné sedačce Bennova auta. ,,Ale.. Ale on,'' zlomil se mi hlas. Nedokázala jsem to. On byl.. Tak jiný. A přesně to mě k němu přitahovalo. Ta jeho tajemnost. Jenomže to jistě přitahuje určitě i ostatní dívky. Jsem jen další na ředě, nic vím. Co jsem si jen já blbá myslela?

,,Radím ti dobře, Cait. Vidím, že jsi hodná, milá a okouzlující holka. On by ti jen ublížil. Drž se od něj co nejdál, ano?'' Zastavil přesně na místě u lesa, odkud jsme odjížděli. Vypnul motor a vyndal klíčky. Avšak nevystoupil. ,,Máš pravdu,'' přiznala jsem a poraženě sklopila hlavu. Zandala jsem si pramen vlasů za ucho. Mé oči se trochu zamlžily. Rychle jsem zamrkala očima, aby slzy ustoupily a neskutálely se po mé tváři dolů. 

,,Co se děje, Cait?'' rozrušeně se mě Paul zeptal, když uviděl mou snahu o zakrytí slz. ,,Nic, já jen-'' vzlykla jsem. Byla to má slabá chvilka. Kdyby si mých slz nevšiml, udržela bych je zpátky. Udusila bych to v sobě a vše by bylo v pohodě. Jenže on to pokazil. ,,Já jsem tak blbá,'' znovu jsem zavzlykala, ale k tomu se přidalo i několik slz, které mi utekly z očí. 

Zrzavý kluk sedící na místě pro řidiče se ke mně natáhl a objal mě. Nečekala jsem to a tak mě to v první chvíli zarazilo, ale nechala jsem ho. Má hlava se zabořila do jeho ramene a mé ruce se opřely o jeho hruď. Slzy se kutálely z mých očí a máčely jeho bílé tričko, které měl na sobě. 

,,Udělal ti něco?'' zeptal se pomalu, konejšivě, ale bylo v jeho hlase znát i jistá zlost. Zakroutila jsem hlavou. ,,Jen, jen jsem si myslela..'' fňukla jsem a sevřela látku jeho trička v dlaních. ,,Jsem prostě,'' vzlykla jsem, ,,blbá,'' pohladil mě po zádech. Jak bylo vidět, tak se mu ulevilo a přitížilo zároveň. Byl rád, že mi nic neudělal, ale zároveň ho netěšilo, že k němu možná něco cítím. 

Dříve jsem si to nechtěla připustit. Prostě to byl jen kluk, který se mi líbil. Jistý způsobem mě přitahoval, ale teď? Rady od Naomi, jsem si nebrala až tak srdci.  Přeci jenom ho osobně neznala a tak byla šance, že je jiný než jak vypadá na povrch. Jenomže Paul ho znal a připadal mi jako hodný kluk, který by mi nelhal. A zpráva o tom, že jsem jen jeho další oběť mě zasáhla. Je to doopravdy pravda? Nemýlí se?

,,To neříkej,'' konejšil mě dál. Krásně voní, pomyslela jsem si náhle a znovu nasála jeho vůni. Předtím jsem si toho nevšimla, jelikož jsem myslela jen na to, jak hrozná jsem kráva. ,,Krásně voníš,'' řekla jsem na rovinu a mírně se pousmála. Slzy pomalu ustaly a já se uklidňovala. Nad mou poznámkou se krátce zasmál. ,,To ty taky,'' poznamenal a pomalu se ode mě odtáhl. Chtěla jsem ještě chvíli zůstat v jeho náručí, jenomže by to již vypadalo hloupě. ,,A už nebreč, on ti za to nestojí,'' usmál se a vytáhl z kapsy mobil. ,,Zavolám Bennovi, ať sem pošle pár lidí, aby nám pomohli s nákupem,'' obeznámil mě a ještě jednou mi daroval úsměv. Otřela jsem si zbytky slz a snažila se, aby nebylo poznat, že jsem brečela, jestliže přibližně ani ne za deset minut přijdou lidi pomoct nám s nákupem.

Moc děkuji za všechna votes a komentáře!! Opravdu si toho vážím!
Ještě jednou děkuji starým i nově příchozím čtenářům!
Blížíme se k 1000 přečtení! ☺❤