Caitlin✔

∆10∆

,,Nastupujte po jednom!'' rozčilovala se kudrnatá blondýnka stojící u dveří autobusu a počítala členy jejího týmu. Jelikož týmy nebyly dost velké na to, aby jeden zaplnil autobus, musely se vždy dva týmy na cestu spojit a jet spolu. Nejprve nastupoval tým Sandry, která nervózně počítala lidi, lezoucí do autobusu. Nakonec spokojeně napočítala do dvaceti a následovala posledního  člena dovnitř. 

,,Tak a teď vy, Růžové princezny,'' zazubil se Ben a stoupl si ke dveřím autobusu tak, jako předtím stála vysoká, kudrnatá blondýnka. Jak se zdálo, byla ze všech dospělých nejmladší. Typovala bych ji na třicet let.

,,Jedna, dva, tři..'' začal počítat, když první lidi z našeho týmu začali lézt do autobusu. Ihned jsme se s Naomi natlačili mezi první a vlezli dovnitř. ,,Tak kam si sedneme?'' zeptala se a koukala se po volných místech. Nakonec našla volné dvě sedačky vedle sebe, nacházející se někde uprostřed autobusu. Naomi se hnedka nahrnula k okénku a mě nezbylo nic jiného, než-li se usadit vedle ní na sedadlo u uličky. 

Když všichni nastoupili, zavřely se dveře a autobus pomalu vyjel. Zvědavě jsem vystrčila hlavu do uličky a porozhlédla se po černovlasém klukovi, který byl pro mě celým jedním velkým tajemstvím. Jediného, kterého jsem ale uviděla byl jen Jack Weron. Naomin miláček. Věděla jsem jistě, že s námi v týmu nebyl, takže patřil k Sandře.

,,Máš tu Jacka,'' prohodila jsem ledabyle k Naomi. Ta ihned zbystřila a hodila na mě nadšený výraz.

,,Takže je u nás ve skupině?'' otázala se nadšeně, ale úsměv jí spadl poté, co si uvědomila, že je tu i jiný tým.

,,U nás není. To vím jistě,'' zakroutila jsem záporně hlavou. Pohledná blondýnka sedící vedle mě si povzdechla. 

,,To není fér. Ten tvůj u nás je a ten můj ne,'' zamračila se a pohlédla ven z okénka.

,,Žádný můj, Naomi. Nechci ho, chápeš?'' oponovala jsem jí. Z velké části to byla pravda. Děsil mě, byl tajemný, namyšlený, egoistický a sebestředný, mrazilo mě jen při pomyšlení na něj. Jenomže něco mě k němu táhlo a nedovolovalo mi to v nějakých chvílích myslet na nic jiného, než na něj.

,,Teď lžeš,'' zakřenila se a pohlédla mi do očí. Ty však byly klidné, vyrovnané a rozhodně tvrdily mou nevinnu. ,,To jako fakt? Však je tak sexy a tajemný. Jeho musí chtít každá holka,'' bránila svůj názor o tom, že se mi líbí. 

,,Takže ho chceš i ty?'' tázavě jsem nadzvedla jedno obočí. Naomi však ihned kroutila záporně hlavou.

,,Kdepak. Je sice pěkný, ale já mám Jacka. A na toho ani Connor nemá,'' rozplývala se nad Jackem Weronem. Byl to už druhý rok, co kvůli němu byla úplně mimo. Ale ten první půl rok, to bylo něco hrozného. Pořád o něm žvanila, dokola a dokola, až mi z toho šla hlava kolem. 

Poprvé ho zahlédla na úplně prvním zahájením té stupidní, sportovní soutěže. A od té doby na něj nemůže přestat myslet. Už mnoho krát jsem jí říkala, ať za ním prostě dojde a seznámí se s ním osobně. Ale ona chtěla, aby za ní Jack došel sám od sebe. Jenomže to by si jí nejdříve musel alespoň všimnout.

Zbytek cesty nebyl ničím zajímavý. Obě dvě jsme mlčely a tupě zíraly ven z okénka. Jely jsme přibližně tři čtvrtě hodiny a konečně autobus odbočil na písečnou cestu, kde i následně zastavil. Již tam stál jeden autobus, ze kterého vystupovali poslední lidi, kteří jim jeli. Ostatní již čekali venku na pokyny svého vedoucího.

,,Tak a první vystupují Zelené rosničky,'' rozhlásila po autobusu vysoká blondýnka. Řidič otevřel dveře, ze kterých se ihned začali cpát ven lidi ze zeleného týmu. My ostatní mezitím seděli na svých místech a čekali, až lidi z odlišného týmu vystoupí. Když tak učinili, odešli o kus dál, abychom se všichni nepomíchali.