Caitlin✔

∆36∆

Naomi se z pokoje ani nehnula. Nechtěla jít ven, nechtěla jít ani na večeři. Její sebevědomí bylo rázem úplně zničené.

Věděla, že její fotku mají teď všichni. Vypnula si mobil, lehla si do postele a odmítala s kýmkoliv mluvit. Po mém dlouhém proslovu o tom, že se jí kvůli tomu svět nezboří a jednou to přejde, se nasupeně zvedla, popadla svou mikinu, boty a vyběhla ven z pokoje. 

Poraženě jsem si povzdechla a se svěšenou hlavou odešla do svého pokoje. Sedla jsem si na postel a konečně se podívala na mé příchozí zprávy. Většina byla od Connora. Chtěla jsem si je pročíst a odepsat, ale mou pozornost upoutala má černovlasá spolubydlící. Zákeřně se culila a na něco se dívala na telefonu. 

,,Co je?" zeptala jsem se podrážděně a probodla ji pohledem. Na to se jen uchechtla: ,,Jak se zdá, tak nejen Naomi bude mít dnes ten nejhorší den v životě," culila se dál. Její otravný obličej ozařoval displej mobilu, na který se znovu podívala. ,,Nejlepší kamarádky ve všem spolu, co?"
,,Cože?" nechápavě jsem jí pozorovala. Co tím myslela? 

Leknutím jsem s sebou cukla, jak cinknutí oznamovalo novou zprávu. Od Connora. Co se tady ksakru děje? 

Hodně nepřečtených zpráv, hodně otázek a hodně otazníků. A nakonec? Fotka. 
V ten moment to nebyla opravu jen Naomi, které se zhroutil celý svět. Nebyla to jen má nejlepší kamarádka, která si právě vylívala své emoce někde tam venku. Já teď měla chuť brečet, řvát a vysvětlovat. Co nejrychleji. Jelikož se mi můj svět rozpadal jen kvůli té fotce. Kvůli mé blbosti. 
Chtěla jsem odepsat, co nejrychleji. 

Blokl si mě?

Bodlo mě u srdce. Stále jsem nevěřícně hleděla na fotku, kde je na mě Jeremy přímo nalepenej, držíc mě v náruči.
,,Ten zmrd..."zavrčela jsem, zarývajíc si nehty jedné ruky do dlaně. Bylo to na mě ušitý. Muselo. Věděl, že budu chtít znát Connorovu minulost, že neodolám. Proto mě políbil? Aby to někdo mohl vyfotit? Zničit mé štěstí? Naše štěstí?

Millie se tvářila nanejvýš spokojeně a já měla chuť jí praštit přímo do toho protivného obličeje. Protože já vřela. A měla jsem důvod. A nejen jeden. Přímo milióny. Ale na tom v ten moment nezáleželo. Potřebovala jsem mu to vysvětlit. Co se stalo a jak. 

Zkusila jsem mu zavolat. Zablokováno. Instagram. Zablokováno. Všechny ostatní sociální sítě? Zablokováno. A já tak rychle přispěchala k oknu, vyděšená, zmatená, naštvaná, se slzami v očích. Vypadal ublíženě, jak se naše pohledy střetly. Viděla jsem mu to na tváři, jak ho to zasáhlo. A já měla chuť se rozplynout.

Třásla jsem se. Slzy se bez mého vědomí kutálely po mé tváři směrem dolů. 
Proč mi nedal šanci mu to vysvětlit? Proč věřil jedné fotce, když za tím mohlo být úplně něco jiného?

Ale nejhorší věc ze všeho? Když se jeho tvář úplně uvolnila, když jsem viděla, jak nasazuje svou ledovou masku. Arogantní, necitlivý, bez jediného náznaku úsměvu. Byl to zase on. Ten samý Connor, kterého jsem kdysi potkala na sportovní akci. Kdy jsem si byla zcela jistá, že je to jen arogantní blbec.

Z mého dokonalého prince se stal jen sen, který snem jen zůstal. A já měla chuť se zhroutit, jak raději zatáhl žaluzie, nechávajíc mě hledět jen na odraz budovy dětského domova v jeho temném okně. 

Slunce zapadalo, lampy se rozsvěcely a já doopravdy umírala.
Nevěděla jsem, jaké to je, když umíráte. Nikdy jsem si to nedokázala pořádně představit, ale byla jsem si jistá, že přesně takto umírání bolí. 

Rozežírá vás to zevnitř. Krvácíte bez toho, aniž by jste viděli krev. Svírá vám to vnitřnosti, nedovoluje vám to spát. Neměla jsem nikoho, komu bych se mohla vybrečet. Neměla jsem náhle nikoho, kdo by mi mohl poradit. Protože jediný člověk, který mi mohl pomoct, byl na tom velmi podobně a já mu to říct nemohla. 

 Nemohla jsem Naomi ještě víc přitížit mou bolestí. Protože to kurva hodně bolelo. 
A já tam jen tak stála, nechávajíc mobil vypadnout z mé ruky, neschopna se byť jen pohnout. Zničil mě. Dokázal to bez toho, aniž by podvedl on mě. Aniž by to začal on. 

Nedávno jsem skočila do jámy lví po hlavě, ale nebyl to lev, kdo mě zabil. Byla jsem to já, kdo těžce dopadl na srdce a zapříčinil si svůj pád. 

Nechala jsem se zničit mou hloupostí. 
Nechala jsem se zlomit mým strachem.
Zničila jsem se sama.