Caitlin✔

∆39∆

Znáte ten pocit, když se touláte nocí městem, v krátké sukni, tílku a kožence? 
Třesete se a vlastně si neuvědomujete zda kvůli tomu chladnu, který vládne noci, nebo z naprostého zoufalství? Ne? Šťastlivče.

Byla jsem opilá, zmatená, pokořená, zoufalá a naprosto zničená. Nevěděla jsem co mám dělat, jestli brečet, nebo se tomu všemu prostě a jen smát.  Kdo dokáže být tak krutý? Kdo dokáže tolik ublížit jen čtyřmi slovy? 

Byla to jen hra..

Heh, hra. Přesně tak bych to rozhodně nenazvala. Ale může figurka ve hře vědět, že je s ní hráno? Může si to vůbec uvědomit? Je ta možnost? Protože ať už to bylo jakkoliv, byla jsem otřesena jen tou myšlenkou, že to všechno mohlo třeba být jinak. Že kdybych se s Jeremym nesešla, nespustilo by to lavinu okolností, které mě zavedly až sem, - na ulici osvětlenou desítkami pouličních lamp - . 

Pár jich probliklo, několik dokonce i na chvíli zhaslo. Můry a všemožný hmyz se lepil na světlo jako na příslib lepšího zítřka.

Mohl někdo vědět jak to skončí?
Ano. Jistě. Všichni to věděli. Všichni kromě mě. Vlastně byla i dost velká procentuální šance, že se to nějak posere. Ale když se začnete zamilovávat, tak pro vás ta procenta velmi rychle klesnou na mizivé minimum. 

,,Sakra," sykla jsem, jak se mi zamotala hlava a já tak skoro narazila do auta parkujícího u chodníku. Měla jsem co dělat, abych se udržela na nohou. Byl skoro až zázrak, že jsem se dostala tak daleko v tom stavu, v jakém jsem byla. A už vůbec mluvit s ním? S mou vlastnoruční zkázou? Možná, že mi to dodalo odvahy se tam na něj otočit, ale jak jsem byla schopna na něj vůbec promluvit, jsem nechápala. Možná, že to byl ten adrenalin, proudící mi žilami. Nebo vztek, zoufalost, nenávist. Jedno z toho to určitě muselo být.

Šla jsem dál ještě několik minut, než jsem se vynořila před městskou knihovnou. Uvnitř byla kompletní tma. Také, kdo by tam co dělal skoro ve dvě ráno, že?
Já měla ale jiné plány. Chtělo se mi spát. Nebo se spíš někam schovat, schoulit se do klubíčka a jednoduše brečet. Tak či onak, znala jsem cestu dovnitř. Do knihovny a následně do mého koutku, kde jsem si vždy mohla odpočinout a schovat se přede všemi. 

Jediný kdo to místo znal byl Connor. Ani Naomi jsem tam nikdy nevzala. 
On by mě tam nehledal a Naomi ani nikdo jiný by mě tam nenašel. A tak bylo rozhodnuto. Jednoduše se zašít tam.

Prolezla jsem okolo stromků a keřů až dozadu za budovu a zamířila ke starým dveřím, skoro neviditelným. Nikdy se nezamykali. Většina lidí ani nevěděla, že tam vůbec jsou. 

A tak jsem se dostala až do mého malého světa a jako malá přecitlivělá holka si zalezla do svého křesílka a přikryla se dekou. Bylo to jen několik minut hledění rozmazaným pohledem na spící město skrze okno štítu střechy, než jsem tomu podlehla taky, přejíc si zmizet někam hodně daleko odtud. 

*

,,Kam by mohla zmizet?" přemýšlela Naomi nahlas a kroutila přitom hlavou.
,,Jsi její nejlepší kamarádka. Měla bys to vědět," šťouchl do ní Paul a zářivě se zasmál. Šli vedle sebe, hledajíc jejich kamarádku, která byla bůh ví kde.
,,Děkuju, že jsi šel se mnou," povzdechla si a dál se rozhlížela po ulici, která byla bez jediného živáčka. 

,,Přeci bych nemohl nechat jít dámu samotnou v noci někam do neznáma," pousmál se.
,,A taky děkuju za ty předchozí dny," stočila k němu svůj pohled. Byla mu toho hodně vděčná. Byl vlastně jediný, který s ní byl v ten nejhorší čas. Caitlin byla v prvních hodinách, on v těch ostatních. 

,,Nemusíš děkovat," oponoval. ,,Bylo fajn s tebou trávit čas." Naomi se znatelně ulevilo. V ten moment nedokázala pochopit, proč ho ze začátku tolik neměla ráda. Možná proto, že jí přišel nesympatický? Opravdu neměla ani páru. Ale v ten letní večer se s ním cítila příjemně, v bezpečí.
,,Co jí mohl Connor říct?" znovu na něj upřela zrak.
Paul pokrčil rameny: ,,Nemám ponětí. Ale rozhodně to nebylo nic hezkého. V posledních dnech neřekl snad hezkého nic."

 *

,,Čau, brácha," zazubil se Jeremy a přisedl si na barovou židli vedle Connora. Ten se na něj bez zájmu podíval a potom se vrátil k pozorování svého Jacka s ledem, který se v pití pomalu rozpouštěl. ,,Jen abys věděl-"
,,Zmiz, Jeremy," zavrčel na něj a přimhouřil nepřátelsky oči.
,,Ale-"
,,Běž si za svou partou břídilů a neotravuj," zavrčel znovu. Nato se kluk vedle něj pobaveně zasmál.
,,Ale no taaak. Nebuď takový bručoun. Bav se taky trochu," zazubil se. ,,Náhodou se naše party dobře baví. Podívej. A to že jsem v jedné z nich já a v té druhé ty? Nemusíme být úhlavními nepřáteli, můžeme-"
,,Ani to nevyslovuj. Nepřipadá v úvahu, Jeremy. A pokud se ode mě okamžitě, dobrovolně nevzdálíš, půjde to násilím," probodl ho pohledem. Na to Jeremy trochu zbledl.
,,Heh, em. Jak se zdá, tak na rodinná pouta stále nehraješ. Jak chceš," pokrčil rameny, slezl ze židle a odešel.

,,Stále všechny odháníš?" vylezla na barovou židli tentokrát červenovlasá dívka. Svůdně si Connora prohlížela a zamrkala svými dlouhými umělými řasy. Neodpovídal. Bylo více než jasné, že o společnost nestojí. 

Dlouhovláska si mlaskla: ,,Měl by ses věnovat partě, když už tě máme konečně zpátky. Navíc máme nového člena a skoro se s ní nebavíš. Hm? Co říkáš? No tak," šťouchla do něj. ,,Millie by se s tebou ráda poznala. Navíc je celkem fajn," lepila se na něj dál. 
,,Nemám zájem," pronesl s opravdovou nechutí. 
,,Bože, co to ta holka s tebou udělala," odfrkla si. ,,Bývala s tebou sranda," kroutila hlavou dál. 

,,Ahoj, nechtěl-"začala černovlasá dívka, která právě přicupitala. Zarazil jí zvednutím ruky. Dopil své pití na ex, postavil se a z výšky se podíval na obě dvě, zírající na jeho maličkost. 
,,Asi jsem to neřekl zatím dost jasně," zavrčel zas a znovu. ,,Dejte mi všichni pokoj!" Bylo to jakoby skoro zařval. Obě dívky vykulily oči a následně je sklopily. Pár lidí okolo se raději odvrátilo a zajímalo se o své. Následně popadl svou mikinu a odešel z baru pryč. 

,,Tak takthle jsem ho ještě neviděla," nasucho polkla červenovlasá dívka Katy. 
,,Co to do něj vjelo?" zeptala se nechápavě Millie a sedla si na jeho místo. 
,,To Caitlin. Connor si může říkat co chce, ale všichni víme, že to jen hra nebyla. Ta holka mu úplně zamotala hlavu. A to nejvtipnější? Ani jeden ze ten konec nemůže," zasmála se. ,,Ani jeden.."