RECOVERY | bbh ✔

4. Kapitola

Jeden den za druhým. Dopoledne byla ve svém pokoji a odpoledne zase trávila ve společnosti Eungi a Sehuna. Baekhyun byl jako vždycky někde opodál, ale v dostatečné blízkosti na to, aby mu Hannah nezmizela ze zorného pole.

„Co tvůj přítel? Už se ti ozval?" zeptala se Eungi a Hannah se zmohla jen na přikývnutí.

Minseok o sobě nedal vůbec vědět. Nezavolal, nenapsal, přičemž tyto dvě věci byly přesně to, co jí neustále sliboval.

„Tak mu zavolej sama," navrhl Sehun, což okamžitě vyvolalo reakci u Eungi.

„Ani náhodou! Ne, Hannah, to nedělej."

„No já nevím, možná bych měla. Sehun má nejspíš pravdu."

Chtěla s ním mluvit, ne čekat na to, až se k tomu sám odhodlá.

„Sehun nemá vůbec žádnou pravdu. Dej na mě. Nechal tě tady se všema těma kecama o tom, jak mu budeš chybět a že ti každý den zavolá. Jak vidíš, kecal. Nezaslouží si, abys mu volala, nebo psala."

„A ty jsi jako co?" ozval se Sehun znovu. „Nějaká odbornice na vztahy? Dovol, abych se zasmál."

„No na rozdíl od tebe jsem nějaký vztah vůbec měla."

„Tak tohle byla podpásovka."

„Nesnaž se proto bavit o něčem, čemu vůbec nerozumíš."

„Nerozumím? A proč by Hannah nemohla zavolat svému klukovi, když chce?"

„Protože mu očividně vyhovuje, že je Hannah pryč?"

„Eungi..." Pokroutil Sehun hlavou, no ona si i tak neuvědomila, že to, co řekla, bylo příliš.

„Víte co? Neřešte to. Vždyť vlastně o nic nejde," pokusila se Hannah celou situaci odlehčit, ale ať si chtěla nalhávat cokoli, šlo ve výsledku o hodně.

„Že o nic nejde?" vyhrkl Sehun. „Hannah-."

„Ne, to je v pohodě," skočila mu do řeči. „Nevadí, když odejdu? Jsem docela unavená, potřebovala bych si lehnout."

„Han-."

„Nech ji," zadržel Eungi Sehun.

Hannah více slyšet nepotřebovala.

S Minseokem bylo zprvu vše naprosto ideální, ostatně jak jinak. Avšak od momentu, kdy se zavřela ve svém bytě a odmítala komunikovat a posléze docházelo k bezpočtu nejrůznějších věcí, díky nimž se nakonec dostala až sem, se celý jejich vztah začal bortit.

Možná, že mu tak opravdu začalo vyhovovat, že je Hannah pryč, jak řekla Eungi. Že je spokojený, bez ní, že se o ni konečně nemusí starat a hlídat ji způsobem, kterým to dennodenně dělal. Něco takového, co totiž mezi sebou poslední dni měli, určitě nebyl vztah, jenž si s ní od prvopočátku představoval. O tom ostatně vypovídal fakt, že, jak už bylo řečeno, se ani jednou neozval a nezkusil se zajímat o to, jak se cítí v zařízení, do něhož ji sám poslal s úmyslem jí zajistit péči a pomoc, kterou on nezvládal.

Zklamala ho a on si teď mohl konečně oddechnout.

Nevyčítala mu to.

Jenže vědomí, že ji podle všeho nechce slyšet, bolelo.

A protichůdné názory, co jí podávala Eungi společně se Sehunem, jí nijak nepomohly.

Bezcílně pak bloudila po celém zařízení, protože její pokoj rozhodně nebyl místem, kam by chtěla jít s tím, že přijde na jiné myšlenky, a tak se jen procházela všude možně, prozkoumávala místa, na něž ještě neměla příležitost zajít a snažila se přitom bojovat se všemi těmi vtíravými věcmi v hlavě, protože toho na ni najednou po rozhovoru s těma dvěma bylo prostě příliš. Potřebovala být jednoduše sama.