RECOVERY | bbh ✔

14. Kapitola

Hannah nemohla zpracovat, jak je možné, že se zdravotní stav Eungi během jedné jediné noci tak rapidně změnil. A bohužel k horšímu. Byla to jako rána z čistého nebe, přestože Hannah, Sehun a všichni ostatní věděli o její nemoci. Jenže její věčná přítomnost, velké množství energie a nemizející úsměvy na tváři vyvolávaly dojem, že je všechno tak nějak v pořádku, lehce se tak dalo zapomenout na to, že tomu tak bohužel není. 

"Budou ji převážet do nemocnice," řekl Sehun a Hannah beze slov pokývala hlavou. "Nemají tu pro ni dostatečné vybavení, mohlo by to být nebezpečné."

"Doufám, že bude v pořádku," zamumlala Hannah. Upřímně si nedovedla představit, že by tu Eungi neměla být, ale pobyt v nemocnici a péče odborníků je pro ni momentálně ta jediná a nejlepší možnost.

"Já taky," souhlasil Sehun. Pro něj to muselo být ještě náročnější. Byl tu tak moc dlouho a Eungi tu pro něj byla tím nejlepším přítelem, kterého na takovémto místě vůbec bylo možné najít. Nedovedla si představit, jaké to právě teď musí být na jeho místě. Chtěla ho podpořit jak jen by to bylo možné, ale i hospitalizace Eungi uvedla do nepříjemného stavu mysli. 

"Víš, já jsem s tím vždycky tak nějak počítal," přiznal po chvilce. "Že jednoho dne prostě odejde dřív než já. Doufal jsem ale, že tomu tak bude za té nejlepší situace, že se tady její plíce zlepší, protože přesně kvůli tomuhle ji sem poslali a že její léčba bude úspěšná, ale tohle jsem jako jednu z těch dalších možností zvažovat vůbec nechtěl. I když jsem si jí byl vědom. A teď když je to tady, tak vůbec netuším co dělat. Mám akorát strach a je mi z toho pěkně blbě."

Hannah netušila, co by mu na to měla povědět. 

Samozřejmě, že doufal, že se tady zdravotní stav Eungi zlepší. Že ji prospěje horský vzduch a její plíce na tom budou lépe. A samozřejmě, že nechtěl, aby to dopadlo takhle. Přesně naopak, naprosto jinak, než doufal. 

"Doufejme, že jí v nemocnici pomůžou jak nejlépe to bude možné."

"Jo," hlesl. "Nic jiného si ani nepřeju."

Ani jeden z nich netušil, jestli se budou moct s Eungi rozloučit, protože na její pokoj je nikdo nechtěl pustit a nikdo jim ani nechtěl dát podrobnější situace, a tak jen oba dva seděli venku na hlavních schodech do budovy a čekali, protože rozhodně nehodlali její odvoz do nemocnice propásnout.

"Měli by tu být do hodiny." Byl to Baekhyun, který je vytrhl z přemýšlení. Posadil se vedle nich na schody, ale nevěnoval jim ani jeden pohled. Muselo mu být jasné, že po něm budou chtít podorbnosti a nejspíš se tomu chtěl vyhnout, ale Sehun neplánoval se nechat odradit Baekhyunovou náhlou odtažitostí.

"Jak je na tom?" zeptal se.

"Já nevím." Pokrčil však Baekhyun rameny a ve tváři se mu usadil nešťastný výraz. "Vždyť tomu vůbec nerozumím, nejsem žádný doktor."

Sehun si povzdechl. Nemohl mu to zazlívat, ale přece jen doufal, že by mohl vědět něco víc než oni. K jeho zklamání tomu tak ale nebylo. 

"Kdybych něco věděl, řekl bych vám to," dodal. 

"To nevadí," ujistila ho Hannah. "I tak jsi nám řekl víc než kdokoli jiný. Sedíme tu už asi dvě hodiny, jen abychom ji neprošvihli."

"Eungi bude určitě ráda, až vás tu uvidí."

Eungi je ale sotva vnímala, nebo byla až moc unavená na to, aby s nimi komunikovala. Hannah se nezmohla na jediné slovo a Sehun pro změnu nepřestal mluvit, jakmile Eungi přivezli a převzali si ji zdravotníci ze sanitky. Jenom se na oba dva mlčky dívala a jediné, co jim nakonec byla schopna věnovat, byl malý úsměv, kterým jako by je chtěla ujistit, že se o ni nemusí vůbec bát, že bude v pohodě a že se za nimi vrátí.