RECOVERY | bbh ✔

3. Kapitola

Uplynul týden a od jejího příchodu se nezměnilo vůbec nic. Alespoň tedy co se týkalo jí samé. Stále si nezvykla na fakt, že se ocitla na takovém místě. Celé to prostředí ji udržovalo v podivné apatii, chodila tak jako tělo bez duše a snažila se dělat přesně to, co jí ostatní říkali, aby nevyvolávala příliš nechtěné pozornosti. Účastnila se proto všech sezení, která pro ně byla pořádána, jedním uchem poslouchala, o čem jiní mluvili a druhým to zase vypouštěla, stejně tak jako chodila i na odpolední programy, i přestože se jí zrovna dvakrát nechtělo, ale Baekhyunovi se ji zase chtělo otravovat natolik dlouho, dokud to nakonec nevzdala a nesouhlasila s tím, že tedy půjde, protože to jeho věčné mluvení a přesvědčování se příliš dlouho poslouchat nedalo a k její smůle, nenechal se lehce odradit.

„Jsem rád, že ti to pomohlo. Tvůj obličej už vypadá mnohem líp."

Zrovna si nabírala další konev vody, aby mohla zalít buxusy, které před pár dny zasadila, když za ní Baekhyun přišel. Opět odpoledne trávili venku, ale dnes to nebylo organizované tak, jako vždycky. Spousta si dělala, co chce, většina si povídala nebo si jen užívali pěkného počasí. Jenže Hannah nemohla snést pohled na její buxusy, které z neznámého důvodu zničehonic začaly usychat.

„Jo, je to lepší. Vlastně jsem zapomněla ti poděkovat, promiň."

„Nic se nestalo." Pokrčil rameny. „A ukaž, vezmu ti to." Dala mu tak konev a on začal zalévat místo ní.

„Neboj. Jen musí pustit kořínky. Bude to chvilku trvat, ale vzpamatují se. Chce to akorát trošku času a trpělivosti."

„Hannah!" Byla to Eungi, kdo na ni volal a horlivě mával zpod stromu.

„Je dobře, že sis tu tak rychle našla přátele," poznamenal Baekhyun, ale Hannah pokroutila hlavou.

„Nejsou to mí přátelé," namítla.

„Ne?" Pozvedl obočí. „Podle všeho by jistě rádi byli. Zbytečně se jich nestraň."

„Nestraním se jich. Nejsem tu ale proto, abych si hledala kamarády. Nedokážu vydržet sama se sebou, tak jak by se mnou mohli vydržet druzí?"

„Třeba ti ale pomůžou. Zkus tomu dát šanci, nikdy nevíš."

Hannah si povzdechla.

„Ani předtím jsem neměla žádné přátele, a to jsem byla podle všeho v pořádku. A teď když jsem na tom takhle, by se mi mělo podařit si nějaké udělat? To si nemyslím."

„Vždycky takhle všechno dopředu vzdáváš?"

Ne, pomyslela si.

Kdysi měla odhodlání pro cokoliv. Šla si za tím, co si vysnila, za tím, co chtěla a měla pocit, že se jí to i daří, že jde tou správnou cestou, ale pletla se celou tu dobu.

„Hannah!" Tentokrát to byl Sehun. „Pojď za námi."

„Běž," vyzval ji Baekhyun. „Nebo tě tam sám odvedu," upozornil ji, jakmile zpozoroval její nesouhlasný pohled.

„No konečně!" vyhrkla Eungi. „Už jsem si myslela, že si s tím roštím začneš povídat."

„Buxusy," opravila ji Hannah. „Jsou to buxusy."

„To máš fuk." Mávla nad tím Eungi rukou. „Navíc, měla bys nám děkovat, zachránili jsme tě."

„Jako před Baekhyunem?"

„Chytrá holka."

Hannah však pokroutila hlavou.

„Je ho někdy trochu moc," uznala, „ale... je celkem fajn."