RECOVERY | bbh ✔

12. Kapitola

Pomalu přestávala mít pojem o čase. Jaké bylo datum? Jaký byl vůbec den? Nevěděla, ale na jednu stranu jí to vlastně tolik ani nevadilo. Bylo to pořád jedno a to samé dokola. Vstát, snídaně, sezení, oběd, společný program nebo jen pouhé předstírání toho, že se jej účastní a večeře. Pár strohých zpráv od Minseoka. A to je vše. Den po dni, beze změny k lepšímu, spíš jen k horšímu a horšímu. Pomalu, ale byla si toho vědoma a pořád ještě nepřišla na to, jak se posunout dál. Neměla motivaci, a i když ona sama by jí pro sebe mohla být, zjišťovala, že to nestačí.

„Neviděl jsi někde Baekhyuna?"

„Ne, vůbec," odpověděl Sehun. "Což je vlastně dost divný, protože není chvilka, co by Baekhyun někoho neotravoval. Proč se vlastně ptáš?"

„Asi bych s ním potřebovala mluvit," přiznala Hannah.

„S Baekhyunem? Jako dobrovolně?" Začal si ji Sehun nedůvěřivě prohlížet.

„Jo, dobrovolně. Takže... asi se po něm půjdu podívat."

„No před chvíli sem přijel Chanyeol. Na devadesát devět procent bude Baekhyun s ním. A když ne, poví ti, kde ho najdeš. Takže za zkoušku to určitě stojí."

Hannah se tedy na radu Sehuna rozhodla, že půjde najít Chanyeola a zároveň snad i Baekhyuna. Byla tak nějak v úzkých, ale věděla, že Baekhyun ji vyslechne, i přestože nic z toho, co řekne, mu nejspíš nebude dávat smysl.

Usoudila, že nemá cenu Chanyeola hledat někde v budově a pak ho třeba i minout, a tak vyšla ven a pár minut čekala u jeho kola, které si se zájmem prohlížela. Rozhodně totiž nezapomněla, jak na něm Chanyeola viděla prvně přijet a jak z něj spadl. A jak se mu rozletěly všechny dopisy. A jak přišel Baekhyun a do toho kola kopl a ještě si neodpustil pár nepěkných slov.

Jo, Hannah se při téhle vzpomínce usmívala.

„Čekáš tu na mě? Nebo jde o moje kolo? Počkej. Jestli ho chceš ukrást, tak si to dobře rozmysli, protože ti za to určitě nestojí. Sice na něj nedám dopustit, ale rozhodně jsou lepší dopravní prostředky."

„Je to ta první možnost," odpověděla Hannah. "O tvém kole ani slovo."

„Líbí se mi tvá odpověď," zeširoka se usmál. „Takže... čím si zrovna já zasluhuju tvůj zájem?"

„Jde o Baekhyuna. Ty prý určitě budeš vědět, kde je."

„To vím," pokýval Chanyeol hlavou. „Každopádně jak moc je to, co potřebuješ, důležité?"

„Hodně," odpověděla Hannah upřímně, jelikož momentálně opravdu neviděla jinou možnost, jak řešit všechny ty myšlenky. Mohla tady jít v podstatě za kýmkoliv, ano, ale k jejímu překvapení si sama moc dobře uvědomovala, že by to bylo bezvýsledné, protože s nikým jiným by nejspíš nedokázala mluvit tak, jako s Baekhyunem a že je to vlastně zrovna on, na koho se spoléhá.

„V tom případě nasedej," řekl Chanyeol, načež zvedl své kolo ze země.

„Počkej počkej! Jak jako nasedej?"

„Baekhyun je doma, protože je nemocný. Ale jestli je to opravdu tak důležité, vezmu tě za ním. Navíc, myslím si, že nějaké to rozptýlení nebude úplně od věci."

„Jenže... já odsud nemůžu jen tak zmizet."

„To vůbec neřeš, Baekhyun to pak zařídí."

„Ne, vážně-."

„Chceš s ním mluvit?" skočil jí do řeči. „Tak nekecej a nasedej. A neboj, slibuju, že tě nikde nevyklopím."

Měla Hannah jinou možnost? Jo, jít pěšky, ale z minula si pamatovala, kolik taková cesta po svých zabere času, takže to nepřicházelo v úvahu. Navíc u Baekhyuna byla jen jednou a úplně si nebyla jistá, kudy by se pak ve vesnici dala, i přestože pravděpodobnost, že by se opravdu ztratila, byla malá.