RECOVERY | bbh ✔

6. Kapitola

Hannah nemohla uvěřit svým očím.

Když se druhého dne probudila, rozhodně ji nenapadlo, že by se po tak dlouhé době odmlky a naprosté ignorace mohl objevit.

Minseok.

Přijel ji navštívit. Naprosto zničehonic.

A jestli měla radost?

Kéž by s jistotou mohla povědět, zda ano, nebo ne, ale bylo to jen překvapení a nejistota, co v sobě měla, když se setkali tváří v tvář.

„Jak se ti daří?" zeptal se a ona na něj zůstala jen několik dlouhých vteřin mlčky zírat.

„Hannah?"

„Je mi fajn," zamumlala. „Ale... co tu děláš? Proč jsi jen tak zničehonic přijel?"

„Chtěl jsem tě vidět."

„Víš, že ti to nevěřím?" Hannah totiž o tom rozhodně nehodlala mlčet. Chtěla, aby věděl, jak se cítila, když se neozýval, a posléze ji pak dokonce i ignoroval.

„Z jakého jiného důvodu bych tu potom měl být?"

„Tím si nejsem jistá. Kdybych ti alespoň trochu chyběla, stála bych ti snad i za jednu pitomou zprávu, ale... ona nepřišla. Volala jsem ti, nebral jsi to. Čekala jsem dost dlouho, nemyslíš? Tak bys mi to mohl vysvětlit, to je totiž nejmenší, co teď můžeš udělat."

„Hannah, já opravdu nevím, co chceš slyšet. Ano, neozval jsem se, ale chtěl jsem, aby sis tady zvykla a počítala s tím, že já tady s tebou nemůžu být každý den."

„A vyhovuje ti to, že?"

„Ne, takhle to vůbec není." Pokroutil zoufale hlavou. „Jak tě to vůbec mohlo napadnout? Ani pro mě to není lehký, ale nebyla jiná možnost... copak to nechápeš?"

Bylo to tady znovu.

Výčitky.

Na jednu stranu ho chápala, opravdu. On už jen nevěděl, co udělat pro to, aby se cítila lépe a neviděl jiné řešení, než aby ji poslal na místo, jako je tohle. A když to udělal, nastal čas, aby se i on mohl dát dohromady. Eungi měla pravdu, svým způsobem, vyhovovalo mu, že je Hannah pryč, že se o ni nemusí starat a bát se toho, co najde, až se zase vrátí domů... že může být klidnější. Nezazlívala mu to, jen to neměnilo nic na tom, že ho potřebovala pořád stejně jako kdykoli jindy.

„Promiň mi to. Všechno."

„To je dobrý," ujistil ji a chytl její ruku do své. „Zvládneš to a pak zase budeme moct být spolu."

„Budeš na mě čekat?"

„Samozřejmě."

Hannah mu věřila.

Jako už poněkolikáté.

***

„Jaká byla tvá návštěva?"

Byl to právě Baekhyun, kdo za ní ráno přišel s tím, že je tu někdo, jenž by ji chtěl vidět. A tak se ptal, zatímco společně mířili kamsi pryč od léčebného zařízení a cíl jejich cesty Hannah zůstával utajený.

„Uklidňující," odpověděla popravdě. „Nejspíš se mi dnes bude lépe usínat."

„Co si pod tím mám představit?"

„Nečekala jsem, že by se tady mohl objevit... a nevěděla jsem, co si o tom všem mám myslet."

„Takže to setkání dopadlo dobře," zkonstatoval a Hannah souhlasně pokývala hlavou.