Who is N? (Ereri/Riren)

1.

A už je to tady zas. První den školy.

Prázdniny utekly jako voda, já se ani nenadál a už vcházím do nové třídy a sedám si do lavice k oknu. Vždycky jsem seděl u okna. Výhled ven mě odváděl od nudných žvástů učitelů, kterými jsem byl obklopen. Mohl jsem se ponořit do svých myšlenek a alespoň na pár minut si oddechnout.

Třída byla v podstatě prázdná - nikdo kromě mě zatím nepřišel. Ani mi to tolik nevadilo. Měl jsem ještě trochu času sám pro sebe, ale i tak jsem se pro jistotu zvedl, abych zkontroloval, zdali jsem ve správné třídě. Vyšel jsem na chodbu a podíval se na druhou stranu dveří, na níž bývá číslo ročníku.

3.A

Jsem na správném místě, ušklíbl jsem se. Už jsem ve třeťáku... ten čas ale letí.

Najednou jsem zaslechl kroky. Nahlédl jsem přes rameno, abych zjistil, jestli to je někdo z mých spolužáků, kdo právě vychází schody. Bohužel to byl jen jeden z profesorů. Jak že se to jmenoval? Erwin Smith? Jo, to byl určitě on. S takovým obočím si ho nikdo nemůže splést.

Kývnul jsem na pozdrav a opět se vydal na své místo u okna.

Posadil jsem se na lavici a vyhlížel Armina a Mikasu - mé nejlepší kamarády, s nimiž se znám už od dětství.

Po asi deseti minutách se konečně na cestě objevil Armin a spěchal do školy. Mikasa mu byla hned v patách. Postupně se na cestě objevil Jean, Marco, Sasha... a tak dál.

„Erene!!!" zvolal Armin, když vcházel do učebny. „To byla doba, co jsme se neviděli, že?" Seskočil jsem z lavice a přistoupil k němu.

„Taky tě rád vidím," usmál jsem se, objal ho a poplácal ho po zádech.

„Nebude ti vadit, když si přisednu?" zeptal se opatrně.

„Blázníš?! Držím ti místo, pako!" zasmál jsem se a ustoupil stranou, aby si mohl připravit věci. Mezitím se do třídy nahrnuli další studenti včetně Mikasy, s níž jsem se také přivítal. Má kamarádka si sedla za nás a k ní si přisedla Sasha.

„Tak... co máš k jídlu tentokrát?" zeptala se okamžitě Sasha. Ach jo, to je celá ona... Trochu jsem se usmál. Možná tenhle rok přeci jenom nebude tak zlý...

Z nenadání se zabouchly dveře a všechny pohledy se k nim stočily. Všichni se postavili.
Do třídy vstoupil poměrně malý učitel s havraními vlasy a pohledem, kterým každého vraždil. Měřil si každého studenta od hlavy až k patě, ale u mě se jeho pohled zdržel poněkud déle... nebo mi to alespoň tak připadalo.

Muž přešel ke katedře a položil si na ni své věci. Poté si z malé tašky, jež si s sebou přinesl, vytáhl fixu a začal něco psát na tabuli.

Levi Ackerman

Profeser se otočil a ukázal na nadepsané jméno.

„Na tento rok budu vaším třídním, spratci. Budu vás učit také angličtinu a očekávám od vás, že na mých hodinách budete dávat pozor a nebudete vyrušovat. Pokud tyto dvě jednoduchá pravidla někdo bude opakovaně porušovat, ponese to následky. Rozumíme si?"

„Ano," rozeznělo se třídou.

„Dobrá... Teď udělám docházku." Profesor Levi se posadil za katedru a otevřel jakýsi sešit.

„Annie Leohart?"

„Zde," řekla potichu dívka se světlými vlasy.

„Mikasa Ackerman?"

„Zde," odpověděla dotyčná za mnou. Profesor Levi zřejmě neřešil, že nesou stejné příjmení.

„Marco Bott? Sasha Blouse? Reiner Braun? Bertolt Hoover? Krista Lenz? Jean Kirstein? Connie Springer? Ymir? Armin Arlert?"

Třídou se ozývalo „zde", zatímco si učitel odškrtával jména.

„A... Eren Jeager?" přečetl poslední jméno ze seznamu, zvedl pohled od sešitu a podíval se na své žáky.

„Zde," řekl jsem.

Jeho šedé oči se na mě upřely. Chvíli si mě zamyšleně prohlížel, jako to dělávají predátoři, když zahlédnou slabou kořist. Po pár vteřinách, jež mi připadaly jako velmi dlouhé minuty, se učitel opět sklonil k sešitu a odškrtnul poslední jméno.

„Fajn... Vypadá to, že jsme všichni," oznámil, postavil se a začal procházet třídou mezi lavicemi.

Vyhlédl jsem z okna a pozoroval chodce. Za jak dlouho asi skončí hodina?

„Jeagere!" ozvalo se najednou a já leknutím nadskočil. „Dávejte pozor..." napomenul mě profesor Levi, když procházel kolem naší lavice.

Armin do mě drknul loktem a zašeptal: „Být tebou, od teďka bych radši dával pozor, Erene. To, že si už zapamatoval tvoje jméno, nevěstí nic dobrého..."

Do konce hodiny jsem se opravdu snažil udržet pozornost, protože když Armin řekne, že něco určitě nedopadne dobře, většinou se to tak stane. Ještě že ho tady mám.

Profesor Levi mluvil o nějakých organizačních věcech a o školním výletu na raftech. Nic zajímavého. Ke konci hodiny nechal kolovat papír s našimi jmény, kde jsme měli napsat náš e-mail a telofoní číslo.

Když skončila hodina, sbalil jsem si věci a vydal se s Arminem a Mikasou pryč ze školy. Díky bohu jsme měli jen dvě hodiny, takže jsme šli brzy domů.

S Arminem jsme se rozhodli jít někam na oběd. Mikasa s námi bohužel nemohla, protože měla něco jiného na práci.

S Arminem jsme nakonec zašli do KFC. Neměl jsem moc velký hlad, takže jsem si vzal jen velké hranolky a něco k pití. Posadili jsme se k jednomu z volných stolů a zabrali se do řeči.

Znenadání mi v kapse zabzučel telefon. Povzdechl jsme si a vytáhl ho z kapsy, abych se podíval, kdo mi píše.

Neznámé číslo: Ahoj, Erene :)

Zamračil jsem se na obrazovku. Proč mi sakra píše nějaké cizí číslo, ahoj? A kde sakra vzal moje jméno?! Rozkliknul jsem si aplikaci s kontakty, abych si ověřil, zdali mám skutečně uložená čísla všech mých spolužáků, přátel, rodiny a blízkých. Když jsem se ještě zamyslel, kdo by mé číslo nemusel mít, na nikoho jsem nepřišel.

„Je... něco v nepořádku, Erene?" zeptal se Armin se zvednutým obočím.

„V pohodě. Jen mi píše nějakej exot..."

„Kdo ti napsal?" zeptal se okamžitě Armin a už se natahoval po mobilu, aby si mohl zprávu prohlédnout.

„Napsal jenom ,ahoj'. Určitě si mě s někým spletl," ušklíbl jsem se, vypnul mobil a schoval si ho zpět do kapsy. Na světě je přece hromada Erenů...

Můj kamarád nesouhlasně spustil ruce a pokračoval v jídle. Myslí si snad, že mu lžu?
Zavrtěl jsem hlavou. Ach jo...