Who is N? (Ereri/Riren)

14.

„Tady budeš spát ty. Já budu vedle v pokoji. Kdyby něco, kdykoli přijď, ano?" zeptal se Levi opírající se o rám dveří pokoje, který mi přidělil.

„Děkuju," usmál jsem se a posadil se na měkkou postel.

„Tak tedy dobrou noc, Erene," popřál mi a odešel do své ložnice.

„Dobrou noc," zavolal jsem ještě, než jsem se zachumlal do hřejivé peřiny.

Po chvíli se konečně dostavil zasloužený spánek.

***

Otevřel jsem oči.

Ležel jsem v čísi posteli v dost nepohodlné poloze. Pokusil jsem se tedy zvednout, ale zjistil jsem, že mám ruce i nohy přivázané řetězy k rohům postele. Dále mi došlo, že jsem zcela nahý.

„Pomóc! Pomozte mi někdo!" rozkřičel jsem se na celou místnost ve snaze někoho přivolat.

Chvíli bylo ticho. Pak se ale chodbou rozezněly kroky. Přetočil jsem hlavu, abych se dozvěděl, kdo přichází.

„Armine!" vykřikl jsem radostně, když se ve dveřích objevil chlapec s blond vlasy. „Rychle, pomoz mi odsud!"

To, co udělal, mi nahnalo husí kůži. Můj kamarád se zlověstně zašklebil a poté se ke mně pomalým krokem začal přibližovat.

„A-Armine?"

„Copak, Erenku?" zasyčel nechutně sladkým hlasem, naklonil se nad postel a zamyšleně si mě prohlížel. „Jsi nervózní? Bojíš se? Vzrušuje tě to? Pověz, jsem zvědavý..."

„C-co to d-děláš?" zeptal jsem se a se strachem v očích pozoroval každičký jeho pohyb.

„To, co vždycky, Erenku," zasmál se a posadil se na postel vedle mě.

„Odpoutej mě," zašeptal jsem prosbu.

„Hmm... budu si to muset nechat projít hlavou, Erenku. Nemůžu tě přece jen tak jednoduše propustit. Patříš mně!" zavrčel a políbil mě, zatímco se mu v očích odrážel chtíč. Už teď mi došlo, co nastane.

„Armine... prosím..." snažil jsem se ho odradit, zatímco se mi v očích hromadily slzy. „Jsme kamarádi..."

„Možná kdysi, kamaráde," zasmál se znovu. „Teď patříš mně. Jenom mně. Jsi můj, Erenku."

Natáhl se po mé chloubě a začal ji pomalu hladit. Cítil jsem, jak mi tvrdne. Proč já? Nechci, aby se mi tohle dělo! Tohle mě přece nemůže vzrušovat! Armin, můj nejlepší kamarád, mě...

„Armine... prosím přestaň," zakňučel jsem.

„Vím, že se ti to líbí, Erenku. Prostě se tomu poddej..." zašeptal mi do ucha, načež mi skousl lalůček.

Vzdychl jsem. Ne! Tohle se mi nesmí líbit! To se nesmí dít!

„P-přestaň!" rozkřikl jsem se.

Blonďák se zamračil a změřil si mě pohledem.

„Snažím se být něžný, Erenku, ale zdá se, že to nedokážeš ocenit. Možná ti bude příjemnější, když na to půjdu tvrdě, nemám pravdu?" zavrčel a postavil se.

„N-ne, prosím..." snažil jsem se ho od toho odradit, zatímco jsem s šokem sledoval, jak se pomalu vysvléká. Pokusil jsem se osvobodit, ale nemělo to cenu. Z těch řetězů se nedostanu...