Who is N? (Ereri/Riren)

16.

Posadili jsme se na zem podél stěny u šaten, kde už čekal Connie, Reiner, Bertolt a Krista s Ymir.

„Ahoj," zamumlal jsme na pozdrav.

„Ahoj," odpověděli sborově mí spolužáci.

„Kde jsou všichni?" zeptal jsem se a pohlédl na Connieho, jež se krčil v rohu.

„Ještě je moc brzo... někteří třeba právě teď vstávají nebo už jsou na cestě," řekl a usmál se na mě.

Oplatil jsem mu úsměv a podíval se na Jeana vedle mě. „Už sis vybral svou obět?" zašeptal jsem a drknul do něj loktem.

„Co? Jo, jasně!" zasmál se, když mu to došlo. „Víš ty co? Asi se na to vyseru... stejně si za to můžu sám."

„Taky si myslím, že to je lepší možnost," ušklíbl jsem se.

Postupně přicházeli další a další studenti a sedali si na podlahu. Nakonec se objevil i Armin. Pouze se zastavil a podíval se na mě.

„E-Erene?" zašeptal.

Vstal jsem a přešel k němu. Chvíli jsem zůstal stát před ním a jen se mu díval zpříma do očí. Potom jsem ho objal, zatímco jsem slyšel, jak Armin potichu fňuká.

„P-promiň mi t-to, Erene," plakal. „N-nechtěl jsem ti u-ublížit. J-já j-jsem jen..."

„Už je to v pořádku, chápu to. Odpouštím ti," pustil jsem ho z objetí a usmál se. „Kamarádi?"

Armin se také usmál i přes slzy, jež ho pálily v očích. „Kamarádi," řekl a ještě jednou mě silně objal. Když jsme se opět pustili a otočili se, zjistili jsme, že všechny pohledy na nás dva směřují.

„Nějaký problém?" zeptal jsem se a sjel každého pohledem.

Všichni se najednou zadívali jinam a dělali jakože nic. Protočil jsem oči v sloup a posadil se vedle Jeana.

„Kéž bych se taky tak snadno mohl usmířit s Marcem," zamumlal naštvaně.

„Neboj, věřím, že spolu jednou budete," ujistil jsem ho.

„Myslíš?!" vykřikl nadšeně. Pak mu ale došlo, jak jsem to myslel. „N-ne, počkej, t-takhle to rozhodně není... My dva jsme s-spolu nechodili... A j-já ho rozhodně nemiluju!"

Ušklíbl jsem se. Jo, jasně. A já jsem panenka svatá!

„Kdes byl včera večer, Erene?" zeptal se Armin, aby si opět získal mou pozornost.

„Doma přece!" zalhal jsem.

„Ne, nebyl jsi doma."

„U Mikasy," zkusil jsem to znovu.

„Tam jsi taky nebyl."

„Tak... tak jsem byl u... ehh..." Už mě nenapadala žádná věrohodná lež, se kterou by se Armin spokojil.

„Hodně jsem se o tebe bál Erene. Když jsem přišel k tobě domů a zeptal se tvé matky, kde bys mohl být, řekla mi, že nemá nejmenší tušení. Bál jsem se, co se ti stalo..."

Nervózně jsem polkl. „Ř-řeknu ti to někdy jindy, ano?"

„Co se stalo?" zeptal se starostlivě, ale nedostal ode mě žádnou odpověď, jelikož právě dorazil profesor Levi a odemkl nám šatny.

„Tak se rychle převlečte, spratci. Holky sem a kluci tam," ukázal na šatny, jako kdybychom to nevěděli. Jean protočil oči a něco si zamumlal.

Vydali jsme se tedy do šaten. Položil jsem si pytel a tašku na lavičku v rohu místnosti. Začal jsem se vysvlékat jako všichni ostatní. Když jsem už na sobě měl kalhoty a hledal jsem ve svém pytli triko, znenadání se otevřely dveře a do naší šatny vešel profesor Levi.

Překvapeně jsem se otočil a zjistil, že si mě zvědavě prohlíží.

„Šel jsem vás jen zkontrolovat, spratci. Měl jsem pocit, že jsem slyšel nějaké divné zvuky..." zamumlal a opřel se o stěnu. „Radši na vás dohlídnu."

Co nejrychleji jsem si oblékl triko a vypařil se ven. Takový trapas... Proč na mě tak čuměl?! Proboha, co je s tím člověkem špatně?

***

„Jeagere, stavte se za mnou po vyučování," řekl mi profesor Levi, když skončil tělocvik a my odcházeli na další hodinu.

Neochotně jsem přikývl a přidal do kroku. Už tak je divný, že jsme spolu spali v jedné posteli...

„Erene? Kdes teda byl včera?" zeptal se Armin, když mě dohnal na chodbě.

„Ehh..."

„Z toho se nevymluvíš, kamaráde," zasmál se.

„No... byl jsem... u Leviho," zamumlal jsem skoro neslyšně.

„C-cože?!" zakoktal se.

„Prostě... mě vzal k sobě domů. Našel mě v tom dešti... a nabídl mi pomoc," vysvětlil jsem.

„A?"

Zaraženě jsem se na svého kamaráda podíval. „Jak jako ,a'?"

„No... cos tam dělal?"

„Ježiši, Armine! Jenom jsem se osprchoval a přespal tam! Na co sakra myslíš?!"

„Ne... nic. Zapomeň na to."

Nadzvedl jsem obočí.

„To si jako myslíš, že jsme spolu spali?" No... vlastně jsme spolu spali, ale ne tak, jak to myslel on.

„Nespali jste spolu, že ne?" ujišťoval se.

„Samozřejmě, že ne! Proboha... Proč tě to vůbec tak zajímá?!" Armin neodpověděl.

„Ty něco víš, že jo..." došlo mi.

Blonďák pomalu přikývl. „A-ale nesmím ti to říct..."

„Ty víš, kdo je N, že je to tak?" Sklopil pohled. „Slíbil jsi, že mi to řekneš, až to budeš vědět!" vykřikl jsem. „A-a teď se na mě vykašleš?! Proč to děláš?!"

„Je to pro tvoje dobro, Erene... A navíc si nepřeje, abys to věděl. Je rád, že to mezi vámi funguje alespoň takhle."

„Takže poslechneš jeho a ne mě?! Armine, my dva se známe už tak strašně dlouho, ale ty mi nejsi schopný prozradit jednu podělanou informaci, protože si to ten druhý nepřeje?! A vůbec! Jak dlouho se s ním jako znáš, že je to tak úžasný kamarád, který tě donutí, aby jsi zradil svého nejlepšího kamaráda? Že ty ho ve skutečnosti vlasně vůbec neznáš, co? Ten člověk je prostě natolik důležitý, že by nebylo úplně dobré, aby se s ním někdo pustil do křížku, že?" zuřil jsem.

„E-Erene, on-"

„Co on?! Víš ty co? Kašlu na něj! Už s ním nechci mít nic společnýho! Všechno bylo lepší, když neexistoval!" rozkřikl jsem.

Armin překvapeně zamrkal. „Ne-nebude rád."

„To je mi jedno!"