Who is N? (Ereri/Riren)

25.

Nechtělo se mi vstávat, ale musel jsem. Pomalu se začínalo stmívat a já bych měl jít brzo spát. Ostatně jako všichni... Nebo bych měl být alespoň ve stanu.

Povzdechl jsem si a zvedl se z měkké trávy. Oklepal jsem si kalhoty od špíny a vydal se pro své věci k autobusu.

Vzal jsem svůj batoh a tašku a pomalým krokem došel ke stanu, v němž jsem měl teď týden spát společně s mým třídním.

Zhluboka jsem se nadechl ještě předtím, než jsme vlezl dovnitř. Levi uvnitř naštěstí nebyl, takže jsem tam prozatím měl dost místa pro sebe. Své zavazadlo jsem uložil do malé „předsíně", kde už své věci měl i Levi.

Možná by bylo dobré se převléct, než přijde...

Vytáhl jsem tedy z tašky oblečení na spaní a převlékl si nejprve kalhoty. Poté jsem si sundal tričko a... a vchod do stanu se otevřel. Zakryl jsem si holou hruď a břicho trikem, jež jsem měl dnes na sobě.

„Ty už jsi tady..." poznamenal znuděně profesor a vstoupil. Posadil se na svůj spacák a pohlédl na mě. Změřil si mě pohledem.

„Dovolíte?" procedil jsem skrz zaťaté zuby.

Levi protočil oči a otočil se. „Stejně jsem tě už viděl, tak nevím, v čem je problém..."

„Ve všem je problém," zamumlal jsem otráveně. Rychle jsem na sebe navlékl tričko a to staré hodil do tašky. Rozmotal jsem karimatku a nechal ji se nafouknout. Potom jsem si rozbalil spacák a zalezl do něj. Levi už si také lehl.

Ani jeden z nás si nechtěl povídat, takže jsem se natáhl pro svůj mobil a rozhodl se napsat N.

Eren: Ahoj...

Eren: Máš čas?

Levimu se znenadání rozsvítil mobil. Vyčerpaně se po něm natáhl... a pak ztuhl.

Celé jsem to sledoval s pozvednutým obočím. Je normální, že jen co napíšu N, tak se mu zapne mobil s nějakým upozorněním?

„Co se stalo, pane profesore?" zeptal jsem se po chvilce.

„N-nic... spi dál..."

„Já jsem ale nespal..."

„To je jedno," odsekl. „Hned se vrátím..." zamumlal a vyšel ze stanu.

Co mu je? Zavrtěl jsem hlavou nad jeho chováním. Je zvláštní...

N: Děje se něco?

Eren: Ne, jen jsem si chtěl povídat...

N: To si nemůžeš povídat s Levim?

Eren: Ne...

N: Proč?

Eren: Protože se na mě zlobí...

N: Kvůli čemu?

Eren: Řekl jsem mu jednu takovou věc...

Eren: Myslím, že se na mě naštval. Možná jsem mu tím ublížil... já nevím...

N: Určitě se na tebe nezlobí ;)

Eren: Měl bys ho vidět...

Eren: Pak bys tohle nikdy neřekl

Eren: *nenapsal :D

N: Tak se ho zeptej, jestli jsi ho urazil nebo co...

Eren: Ono to není tak jednoduché...

Eren: Hlavně po tom, co jsem mu řekl tamto...

N: Co „tamto"?

Eren: Ale nic...

N: Notak, prosím...

N: Jsem hrozně zvědavý!!!

Eren: Řekl jsem mu, že mám rád někoho jiného...

N: ...

N: Aha...

Eren: Teď se na mě naštveš taky?

N: Ne...

Eren: To doufám, protože bys mi zlomil srdce...

Proboha, co jsem to napsal!!! Jak se to smaže...? Sakra, přečetl si to! Už nemá smysl to vymazávat... Do prdele...

N: Prosím?

Eren: Myslel jsem to tak, že bys mi zlomil srdce, kdyby ses se mnou přestal bavit, protože jsi můj nejlepší kamarád...

Bože, tomu tak uvěří... Ty seš vůl, Erene!

N: Opravdu? :)

Do prdele...

Eren: Ano...

N: :)

Eren: N, myslel jsem to přesně tak, jsk jsem ti to řekl...

Ticho.

Eren: N?

Eren: Sakra, N! Odepisuj!

Eren: N!!!!

Najenou do stanu opět vešel Levi. Tentokrát mu ale pohrával úsměv na rtech. Nevěnoval jsem mu pozornost a stále se snažil kontaktovat N. On to snad dělá naschvál!

„S kým si píšeš?" zeptal se se zájmem, přisedl si ke mně a pokusil se nahlédnout do mého mobilu. Odvrátil jsem ho od něj. Nebude se dívat na moje zprávy s N...

„S nikým..." zamumlal jsem.

„Omlouvám se... za mé chování..."

Zamračil jsem se. O čem to mluví?

„Za jaké chování?"

„U té vrby jsem se k tobě choval dost hnusně... omlouvám se. Nejsem na tebe naštvaný, jen... jen mi to bylo trochu líto. Ale co nadělám? Je to přece tvoje rozhodnutí, koho budeš milovat, no ne? Nemůžu ti do toho mluvit..."

„V pořádku, pane profesore..." usmál jsem se. Nezlobí se...

„Takže... odpuštěno?" zeptal se s obavami.

Přikývl jsem a objal ho. Nejspíš ho to překvapilo, ale rychle se z toho vzpamatoval. Objal mě nazpátek.

„Prosím, tykej mi, když jsme sami, Erene... a říkej mi Levi," požádal mě, aniž by mě pustil z objetí.

„Dobře, Levi," usmál jsem se. Pořád ho mám rád... jen... jen se nemůžu rozhodnout.