Who is N? (Ereri/Riren)

20.

Eren: Ahoj...

N: Ahoj :D

Eren: Dlouho jsme si nepsali...

N: Byl to asi týden...

Eren: Můj kamarád ví, kdo jsi.

N: Já vím.

Eren: Chtěl jsem ti jen říct, že to z něj dostanu.

Eren: A je mi jedno jak.

N: Nezjistíš to. Slíbil mi to.

Eren: Ale on se jednou prokecne...

Eren: Dej mu jen čas ;)

N: ...

N: Je tohle jediný důvod, proč mi píšeš?

Eren: No... vlastně ne.

N: Takže???

Eren: Vyspal jsem se s někým...

N: Vážně?

N: S kým?

Eren: S Levim...

Eren: Prosím, nezlob se. On si začal! Je mi to líto...

N: A jak se to mohlo stát?

Eren: Nevím, jestli o tom víš (no, teď když nad tím přemýšlím, tak to víš skoro určitě...), ale Armin mě políbil. Byl jsem z toho hrozně špatnej a zůstal jsem sedět v dešti, kde mě Levi našel a odvezl mě k sobě domů. Ten den se vlastně nic nestalo. Jenom se mnou spal v jedné posteli, protože jsem měl noční můru... Jakobych v tomhle potřeboval podporu, že? No a druhý den mě k sobě vzal znovu, aby se „ujistil", že se mi nebudou zdát žádné podobné sny... A pak se to prostě stalo!

N: Co se ti zdálo?

Eren: Byl to jenom takový blbý sen, nic víc...

N: Co přesně se ti zdálo?

Přivřel jsem oči a pročítal si otázku stále dokola. Nakonec jsem mu ale stejně odpověděl. Z nějakého důvodu mu prostě důvěřuji.

Eren: Zdálo se mi o Arminovi...

N: Nějaké podrobnosti? :)

Eren: Byl to dost hnusný sen... takže tam nepiš žádné debilní smajlíky!

N: Promiň :(

Protočil jsem oči v sloup.

Eren: To si snad domyslíš, co se stalo, ne?

N: Možná...

N: Třeba myslíme každý na něco jiného!

N: To je potom složité si něco domýšlet...

Eren: Bože, N!

Eren: Prostě mě tam znásilnil, stačí? A neustále mi říkal ,Erenku'! I teď z toho mám husí kůži...

N: Nejsi jediný, komu se zdají takovéto sny...

Eren: Tobě se někdy zdál takový sen?

N: Ne tak úplně...

N: Ten můj byl hezký...

N: Ale jinak byl taky erotický :D

Eren: Bože...

N: Ano? :D

Eren: ...

Eren: Nebudu to komentovat!

N: Chtěl bys vědět, o čem se mi zdálo?

Eren: Ehh... radši ne.

N: O tobě ;D

Eren: ...

Eren: Proč já?! Co jsem komu udělal?

N: Ale noták... vždyť to nebylo tak hrozné :)

Eren: Tak já už musím...

N: Ahoj! :)

To je ale úchylák... ale stejně ho mám rád. Lehl jsem si na postel a zadíval se na strop. Kdo by byl býval řekl, že strop bude nejlepším místem, kam se koukat, když chcete přemýšlet?

N nebo Levi? N nebo Levi? N nebo Levi? ptal jsem se sám sebe. Proč je někdy tak těžké se rozhodnout? Neznámý nebo skutečný? Někdo, koho znám dlouho nebo někdo, kdo je pro mě neprozkoumanou knihou? Co je správné a co ne? Co je pravda a co je lež? Opravdu ke mně cítí to, co říkají? A cítím i já lásku k nim? Ano. Proč je mám oba tak rád? Pro koho se mám jen rozhodnout?

V tichosti jsem se díval nahoru. Po chvíli jsem zavřel oči a cítil horkou slzu, jež mi stékala po tváři. Nejde se rozhodnout... N, kdybys byl ochotný mi prozradit, kdo jsi, možná bych s tebou zůstal. A byl bych šťastný. Levi, kdybych o tobě věděl víc a kdybychom nebyli v poměru učitel a žák, možná bych žil s tebou. A byl bych šťastný. Jenže... já... já nechci přijít ani o jednoho z vás. Proč je to tak složité? Miluju tě, N a miluju i tebe, Levi. Proč jen nemůžeme dostat to, co chceme? Proč je život tak krutý a zároveň tak... tak krásný? Proč existují lidé, kteří jsou schopní ublížit, a lidé, jako jste vy dva? Ti, co jsou hodní, vykouzlí úsměv na tváři a jejich přítomnost zahřeje u srdce. Ti důležití. Ti, pro které má smysl bojovat. Ti, které má smysl milovat. Proč je takových lidí na světě tak málo? Lásky je málo. Až zmizí úplně, bude svět pouze ponurým místem bez barev a radosti. Život bude pouhým slovem. A lidé jen figurky na herním poli. Bezcitní. Nešťastní. Zlí. Osamělí. Závistiví. Sebestřední. Nemocní. Svět bude smutným místem, plným lidí, co se mu nebudou věnovat. Dříve nebo později nevěnují jediný pohled krásnému západu slunce nebo jasným hvězdám, jež září jen a jen pro ně. Láska. To bude slovo, jež upadne v zapomnění. Nikdo nebude znát jeho význam či ten nádherný pocit, který je tak strašně vzácný. Jen málokdo ji najde. Tomu se říká dar. Dar, pro který má smysl žít. Bohužel, ne každý má to štěstí... Žal. Psychická bolest. Samota. Pláč. Proč jen je lásky tak málo? Proč je tak málo šťastlivců, kteří ji skutečně naleznou? Proč já se nemůžu rozhodnout? Nechci se toho vzdát... Chci milovat... Ale koho? Koho mám milovat?