Who is N? (Ereri/Riren)

27.

Odrazili jsme náš raft od břehu. Plavidlo se zhouplo v mírných vlnkách řeky, ale nepřevrátilo se. Ehm... ne, že bych s tím převrácením nějak počítal...

Pro dnešek jsem seděl uprostřed a zrovna vedle svého „nejoblíbenějšího" člena posádky! Chtěl jsem si vyzkoušet kormidelníka, ale toho si zabral Connie se Sashou, a háčci byli Armin s Mikasou. Takže na mě s Jeanem vyzbyla místa uprostřed. Zítra se snad prostřídáme...

„Tak jo... co teď?" zeptal jsem se. Na raftu jsme všichni byli poprvé, takže jsme s tím ještě moc neuměli, i když nám to profesoři nejméně pětkrát vysvětlovali.

„Zkusme si říkat ,teď', když budeme muset všichni najednou zabrat pádlem. Teda... až na kormidelníky... ti nepádlují," řekl Armin.

„Fajn... Teď!" zavelel Jean. Všichni jsme najednou zabrali pádlem ve vodě a opravdu jsme se posunuli dopředu. Usmál jsem se. To není tak těžké...

„Teď!" řekl Jean znovu a my se opět pohnuli o malý kousek dál. Tak jo... to nějak zvládneme... Vždyť to přece nemůže být tak složité! Co by to mohlo pokazit?

***

Po dvou hodinách pádlování se mi vytvořily nehezké mozoly na rukou a každý pohyb pádlem mě bolel.

„Do prdele, jaký kretén tohle vymýšlel?" stěžoval si Jean. „To nás na to nemohli alespoň nějak připravit?! Kdo by si pomyslel, že to bude tak zatraceně bolet... A to jsme na raftu teprve první den! Co budeme dělat zítra?"

„Nefňukej, bolí nás to všechny..." zamumlal otráveně Armin.

„A nás ne!" zašeptal potichu Connie Sashe a následně se zasmál. Protočil jsem oči. Ať se naučí šeptat, když nechce, aby to někdo jiný slyšel...

„Spratci, budeme zastavovat! Uvažte své rafty tady u toho břehu!" zavolal na nás Levi ze svého raftu, který sdílel s profesorkou Hange. No teda... ty musí ale bolet ruce, když jsou na čtyřraftu jen dva...

„Tak jo! Pravá strana zabere a levá jede dozadu!" zavelel Jean.

„Víš o tom, že těm tvým kecům nikdo nerozumí?" protočil jsem oči.

„Ježiš, fajn! Musíme jet doprava, takže pravá strana pádluje normálně a levá jakoby dozadu, chápeš?"

„Ne."

„Prostě zatočte doprava," povzdechl si Armin. Už ho přestávaly ty naše hádky bavit.

Všichni jsme dělali, co jsme mohli, abychom se dostali na břeh.

„Chyťte někdo tu větev!" zakřičel jsem. Bál jsem se, že když se něčeho nezachytíme, tak nás proud odnese pryč a profesoři nás potom seřvou, jak jsme neschopní.

Jean po mně hodil své pádlo, vstal a natáhl se pro větev. Bohužel mu praskla v rukou, on se zakymácel a přepadl přes raft.

Vyprskli jsme smíchy.

„To je vůl!" utíral jsem si slzy smíchu.

Armin se stále pochechtával, když už na břehu zavazoval uzel kolem stromu.

Jean vykoukl z vody. Doplaval ke břehu. Zuřil.

„Tak co, ty vodníku? Zaplaval sis dobře?" smál jsem se.

„Sklapni, Jeagere!" zavrčel a vyškrábal se ven. Byl úplně promočený.

„Ty seš fakt profík..." uchechtl jsem se a vystoupil. Hned za mnou šla Sasha a pak Connie.

Všichni jsme se vydali za profesory, kteří na nás už čekali opodál.

„Tak dámy a pánové, hle! Jez!" ukázala slavnostně profesorka Hange na vodní spád. Po tom máme jako jet? To se zabiju... „Není se čeho bát, je to jeden z těch menších," uklidňovala nás. „Zastavili jsme, abychom si ho prohlédli a abyste věděli, co vás čeká." Na chvilku se odmlčela. „Jak asi vidíte, moc místa tam není, takže vaše pádla nesmí zůstat ve vodě. Zvednete je a dáte za sebe po krajích raftu, aby se vám něco nestalo... Možná vás na konci trochu postříká voda-"

„Vidím, že se někomu dokonce podařilo zmoknout ještě před samotným sjezdem... bravo!" poznamenal suše Levi a změřil si promočeného Jeana chladným pohledem. Musel jsem se hodně držet, abych nevybouchl smíchy...

„Hej, ale tím pádem nesedím vepředu... Navrhuju, aby si tam místo mě sedl Jean, když už je mokrý teď. Jaký v tom bude rozdíl, když zmokne podruhé?" pokrčil Armin rameny a mírně se usmál. Jean protočil oči.

„Fajn, tak zpět do raftů a jedem! První pojede Reiner a spol. Pak Erenův raft a nakonec já s Levim," oznámila nám profesorka Hange a pokynula rukou, abychom se vrátili k našim plavidlům.

Všichni jsme se rozeběhli zpět a posedali si na svá místa. Armin se prohodil s Jeanem, takže teď seděl vedle mě. Konečně jsem se toho koně zbavil...

„Jaká je pravděpodobnost, že se na tom zabiju?" zeptal jsem se trochu s obavami.

„Řekl bych tak 99 procent, Jeagere..." uchechtl se Jean.

Protočil jsem oči. „Byla to řečnická otázka, idiote."

„A jak mám poznat, kdy mluvíš... tak jak mluvíš...?" zamotal se do své věty.

„Ty nikdy nic nechápeš, tak nemá ani smysl ti něco vysvětlovat."

„Sakra, dost už! Je to otravný. A dávejte pozor, už pojedeme..." poukázal Armin na Reinerův raft, který už pomalu mizel z dohledu. Slyšel jsem křik Kristy, ale jinak byli všichni ostatní v pořádku.

„Tak fajn... jdeme na to..." nadechl jsem se a zabral pádlem.

Pomalu jsme se přibližovali ke kraji.

„Do prdele, to je mnohem větší, než jsem čekal... tam nahoře to vypadalo hrozně malý..." zaklel Jean. Polkl jsem. No do prčic...

Bál jsem se. Hodně. Nikdy jsem moc nemusel horské dráhy a podobné atrakce... A tohle rozhodně patřilo mezi ně, i když jsem to ještě nikdy nezkoušel.

Naposledy jsem se nadechl.

„Pádla!" zakřičela Mikasa a všichni jsme zvedli svá pádla z vody a přitiskli je za sebe na stranu raftu.

Najednou jsme začali „padat". Malinko jsem se nadzvedl, jak jsme směřovali dolů. Trvalo to jen chvilku... Nebylo to tak strašné, jak jsem čekal. Vlastně jsem si to opravdu hodně užil a přál jsem si to sjet podruhé.

Když nás jez vyhodil dole, tak jsme chvíli zápasili s rozprouděnou vodou. Raft se nám otáčel dokola a my ho nemohli dostat pod kontrolu. Nakonec se nám to ale povedlo a my si poklidně pluli dál po řece.