Who is N? (Ereri/Riren)

3.

„Tys ho teda hodně podráždil," okomentoval náš konflikt Armin, když skončila chemie a my se vydali do další třídy.

„On si začal," odsekl jsem.

„Vy dva se vážně nesnášíte," poznamenal.

„Ne, nesnášíme. Toho sis jako všimnul až teď, Armine? Po dvou letech? Docela dobrý..."

„Nech toho, Erene," napomenula mě Mikasa, která nám byla hned v patách. „Nic ti neudělal. To mi připomíná... Proč jsi vlastně celý den tak naštvaný?"

„Je to velmi komplikované a na dlouhé vyprávění. Nemám náladu to teď rozebírat."

Armin nevěřícně zavrtěl hlavou. Možná jsem to trochu přehnal... Přeci jenom, jsou to moji kamarádi...

„Armine, měl by ses ostříhat. Zase máš delší vlasy. Teď, když se na tebe tak dívám, vypadáš skoro jako holka."

„Proboha, vážně?!" vykřikl a okamžitě si na ně sáhnul, aby zkontroloval, jak dlouhé doopravdy jsou.

Vyprskl jsem smíchy. „To byl vtip, Armine! Tvý vlasy jsou v pořádku."

„Magore!" zavrčel, ale potom se stejně usmál.

Mikasa se za námi taky trochu hihňala.

Měl jsem rád tyto chvilky. Jen my tři. Všechno ostatní šlo stranou. Smáli jsme se, úsměvy nás hřály u srdce a vzpomínky stále přetrvávaly.

„Co je tak vtipného?" ozvalo se za námi. Všichni tři jsme se okamžitě otočili a upřeli své pohledy na profesora Leviho.

„Ale nic, pane profesore. Nic, co by vás pobavilo," odpověděl Armin.

Učitel si nás všechny změřil pohledem od hlavy až k patě a poté se obrátil na mě. „Stalo se vám něco, Jeagere? Vypadáte rozhořčeně..."

„Jen obyčejná hádka."

„Opravdu je to jediná věc, jež vás rozhněvala? Mně připadalo, že jste byl naštvaný už ráno při mé hodině."

„Opravdu to způsobila jen ta hádka. Nic víc," odsekl jsem a čelil jeho mrazivému pohledu. Jeho šedé oči se vpíjely do těch mých.

„Dobrá. Kdyby se komukoli z vás spratků něco stalo, můžete za mnou kdykoli přijít. Jsem přeci váš třídní. Bohužel..." Poslední slovo si zamumlal sám pro sebe, takže bylo sotva slyšet. Poté se otočil a odkráčel do svého kabinetu.

Když se za ním zabouchly dveře, otočili jsme se a vydali se opět do třídy, v níž jsme měli mít matematiku.

***

Po hodině matematiky následoval ještě dějepis a zeměpis. Jeden nudnější předmět než ten druhý. Ale naštěstí to uteklo rychle a mohli jsme jít brzo domů.

Armin s Mikasou mě doprovázeli domů, protože máme v podstatě společnou cestu.

Probírali jsme léto a novou látku z různých předmětů. Do řeči jsme se ponořili tak moc, že jsem si ani neuvědomil, jak ten čas rychle utekl.

„Tak zítra," zamával jsem svým kamarádům a zastrčil klíč do zámku hlavních dveří.

„Ahoj, Erene!" zaslechl jsem Armina s Mikasou ještě, než se za mnou zabouchly dveře.

„Jsem doma!" zakřičel jsem do prázdného domu. Až potom mi došlo, že je matka v práci. Aha... no nic.

V kapse mi znenadání zavibroval mobil. Takže se někdo konečně dokopal k tomu, aby odepsal? No to je teda pokrok...