Who is N? (Ereri/Riren)

21.

„Přijď po obědě za mnou do kabinetu," zašeptal mi profesor Levi, když jsem kolem něj procházel. Armin se po něm nehezky podíval a rychle pospíchal za mnou.

„Co s tebou chce pořád řešit, Erene?" ptal se.

„No... je tady jedna věc, kterou jsem ti neřekl," zamumlal jsem skoro neslyšně. Hrozně jsem se styděl.

„Poslouchám."

„Já... já jsem u něj spal i předevčírem a... a nějak se to zvrtlo..."

„Prosím, neříkej mi, že jste spolu..." nedokončil větu a nevěřícně se na mě podíval.

Neochotně jsem přikývl a vzal si tácek a příbory. Armin udělal totéž.

„Erene-"

„Nechci to teď rozebírat!"

„Fajn... ale dneska ti zavolám a probereme to," rozhodl.

Protočil jsem oči v sloup a vzal si jídlo. Zamračil jsem se na jedovatě vyhlížející směs na mém talíři. Zase nějaké UHO... To ty kuchařky neumí vařit nic normálního?

„Erene, nechoď za ním..." požádal mě Armin, když jsme se posadili ke stolu.

„Proč? Co ti na tom vadí?"

„On je totiž-"

„Ahoj, Armine! Ahoj, Erene! Co probíráte?" přerušila nás Mikasa se Sashou a přisedly si k nám.

„Ale nic," prohodil Armin a pustil se do jídla.

„Copak? Není ti příjemné o tom mluvit před námi?" zasmála se Mikasa.

„To ne... jenom by vás to nezajímalo. Však víte, klučičí záležitosti..." zamumlal jsem, abych odvedl řeč jinam.

„Aha..."

„Mám tam jít s tebou?" zeptal se Armin potichu, abych to slyšel jen já.

„N-ne, já to zvládnu sám..."

Můj kamarád si povzdechl a dál už na mě nenaléhal.

***

Pohled Leviho:
Netrpělivě jsem vyčkával ve svém kabinetu. Nepřítomně jsem hleděl na dveře a poklepával rukou do stolu. Co mu to tak trvá? To byl dneska tak dobrý oběd, že si musel jít několikrát přidat? Nebo ho zdržel ten jeho blonďatý kamarád? Bože, pokud se prokecne...

Znenadání se ozval zvonek a já s úsměvem povolil návštěvníkovi vstup. Dveře se otevřely a v nich nestál nikdo jiný než Eren. Můj Eren.

„Co se stalo, že ses tak zdržel?" zeptal jsem se, postavil se a přešel k němu.

„Nějak jsme se zapovídali..." zamumlal a pohlédl mi do očí. Miloval jsem ty dvě překrásné smaragdové oči. Nikdy jsem je nechtěl opustit.

„Copak? Jsi nervózní?" zasmál jsem se.

„Ehh... trochu," přiznal.

„Z čeho?" ušklíbl jsem se a stále se k němu přibližoval. „Není důvod..."

Eren přede mnou ustoupil a narazil do zdi. Opřel jsem si ruce vedle jeho hlavy. Pozoroval jsem menší zmatek v jeho očích. Usmál jsem se.

Jemně jsem ho políbil. Ach, jak já ho miluji...

Po chvíli jsem přidal i jazyk a prozkoumával jeho ústa. Naše jazyky sváděly souboj, zatímco jsem Erenovi zajel rukou pod triko a přejížděl po jeho břiše. Mé zlatíčko zavzdychalo do našeho polibku. Je tak sladký...

Když už jsem sahal po jeho kalhotách, rozezněl se zvonek a netrpělivé zabušení na dveře.

Odtáhl jsem se od Erena a zamračil se na dveře.

„Schovej se pod lavici," přikázal jsem mu. Nikdo ho tam neuvidí a navíc si tam sednu já, takže ho zakryju i z druhé strany.

„Nevydej ani hlásku," syknul jsem k němu, když už bylo všechno připravené a ozavalo se další zabušení.

Naštvaně jsem povolil přístup. Do místnosti okamžitě vtrhla moje otravná kolegyně Hange Zoe. Doufám, že má dost dobrý důvod k tomu, aby mě takhle vyrušovala...

„Leviiiiiiii!!!" vykřikla nadšeně a posadila se před můj pracovní stůl, aniž bych ji k tomu vybídl. „Tak co? Jak to předevčírem dopadlo?"

Ale ne...

„Běž pryč," odbyl jsem ji.

„Ale, Levi... Já chci vědět, jak je na tom váš vztah..." zamumlala nešťastně.

Už. Nic. Neříkej!

„Hange..."

„Ale o tom snu ses dozvěděl jenom díky mně! Nikdy by ses ho na to nezeptal, kdybych ti neřekla, že ti až moc věří-"

„Ticho!" rozkřikl jsem se. Úplně jsem cítil, jak Eren pode mnou nadskočil leknutím. „Probereme to někdy jindy, ano?" zavrčel jsem.

„Ale-"

„Žádné ,ale'! Prostě to teď probírat nebudu..."

„Oh... dobře. Tak... tak se zase uvidíme v pondělí, jo?" zasmála se, v rychlosti se postavila, přešla ke dveřím a otevřela je.

„Ahoj," zamumlal jsem, když opouštěla můj kabinet.

Pohled Erena:
Poslouchal jsem jejich rozhovor a snažil se pochopit alespoň něco. Co to probírají? A proč je Levimu tak nepříjemné o tom mluvit přede mnou? Nebo jenom nemá rád profesorku Hange? Jsem z toho zmatený...

O jakém vztahu to vlastně mluví? Profesor Levi mi říkal, že nemá přítelkyni ani přítele... A úplně si nemyslím, že by mě líbal, kdyby si někoho našel... Že by podváděl svého partnera nebo partnerku a lhal mi? To mi na něj moc nesedí... No, i když...

„Ale o tom snu ses dozvěděl jenom díky mně! Nikdy by ses ho na to nezeptal, kdybych ti neřekla, že ti až moc věří-"

„Ticho!" zakřičel profesor Levi. Leknutím jsem nadskočil. Co to bylo? O jakém snu mluvili? Kdo komu moc věří? Co se to tady, sakra, děje?! Ničemu jsem nerozuměl. Levi se mě sice ptal na můj sen, ale nic se ode mě nedozvěděl... Takže se muselo jednat o někoho jiného, protože... N se mě také ptal! došlo mi najednou. Souvisí s tím vším N nebo mi to jenom tak připadá?

Když se ozvalo zabouchnutí dveří, vzhlédl jsem nahoru a zadíval se na mého třídního. Po chvíli mi dal znamení, že můžu vylézt.

„C-co jste to řešili?" zeptal jsem se opatrně.

„Po tom ti nic není!" okřikl mě. Páni... Až teď mi došlo, jak jednoduché je se změnit z přívětivého člověka na krutou zrůdu. A tohle bylo ještě v pohodě... Znal jsem horší situace...

„Fajn," odsekl jsem a vydal se k východu. Stejně jsem sem šel jenom proto, abych mu řekl, že s ním být nemůžu, protože miluji někoho jiného... Nebo si to alespoň myslím...

„Kam si jako myslíš, že jdeš?!" zakřičel na mě, když jsem otevřel dveře.

„Domů," řekl jsem prostě. V jeho obličeji se mihl bolestný výraz. Bohužel jen na krátkou chvíli.

„Erene-"

„Ne! Jdu domů," rozhodl jsem a zabouchl za sebou. Neměl jsem chuť se bavit s někým, kdo mění svou náladu každou vteřinu. Chvíli je milý, pak naštvaný, a nakonec se ještě omlouvá a všechno mu je líto.

„Sakra, já mu to neřekl," povzdechl jsem si, když jsem opouštěl školu. „No nic! Snad mu to dojde a nebo si dá alespoň odstup..."

„Erene!" ozvalo se najednou za mnou.