Who is N? (Ereri/Riren)

30.

Upustil jsem misku. Třásly se mi ruce.

„L-lžeš..." zašeptal jsem.

Všichni ostatní jen sledovali, co se bude dít. Nikdo ani necekl. Dokonce i Armin byl zticha a jen propaloval Jeana pohledem.

„Ale notak, Erene... vždyť víš, že já mám vždycky pravdu," zazubil se.

„Ne, lžeš..." zopakoval jsem. To nemůže být pravda... Levi přece není N... Levi by mi to řekl... Řekl by mi to! On by mi to, sakra, řekl!

„Armine, prosím, řekni mu, že je to pravda... Vždyť jsi mi to včera večer říkal! Mluvil jsi o tom asi hodinu a nemohl jsi přestat."

Pohlédl jsem na svého nejlepšího kamaráda.

„Armi...?" Nemusel jsem říkat nic dalšího. On moc dobře věděl, na co jsem se chtěl zeptat.

Sklopil pohled.

„Ne..." zašeptal jsem. „Ne! Není to pravda! Nemůže být!" V očích mě pálily slzy. Až teď mi došlo, jak moc bolí znát pravdu... Jak pravda ubližuje. Jak trápí. Jak ničí. Kéž by to mohla být zase jen pouhá teorie. Ale to už nešlo vzít zpět. Už to bylo venku.

„Jeane? Proč jsi to udělal?" zeptala se Mikasa klidným hlasem. Vždycky, když byla naštvaná, tak mluvila klidně a chladně. Stejně jako Levi. Levi... Nevím, jestli se dokážu svému třídnímu ještě někdy podívat do očí... Po tom, co mi udělal...

„A proč ne?" pokrčil rameny. „Alespoň se to už konečně dozvěděl! Někdo mu to říct musel. Ten tupoun by na to sám nikdy nepřišel! Usnadnil jsem mu tím práci..."

„Jsi idiot..." řekl jsem potichu. Po tváři se mi skutálela slza. Zavřel jsem oči. Stále jsem tomu nechtěl uvěřit. N je Levi, N je Levi, N je Levi...

Ale když to teď už vím, tak to všechno do sebe perfektně zapadá. Jak jsem mohl být tak slepý? Bylo tu tolik vodítek, tolik stop... Mohlo mi to dojít! A co je nejhorší, Levi se určitě bavil mým utrpením. Já se jako debil trápím, protože jsem se zamiloval do dvou lidí, kteří jsou ve skutečnosti jeden a ten samý člověk! Určitě se mi smál, jak jsem zoufalý, jak se nemohu rozhodnout.

Vstal jsem.

„J-jdu do koupelny..." zamumlal jsem a otočil se k odchodu.

„Jdu s tebou!" řekli Armin a Mikasa najednou.

„Ne, chci být sám..." odmítl jsem je. Neprotestovali. Chápali to. Věděli, že potřebuju nějaký čas pro sebe.

Odcházel jsem do vzdálených koupelen a cestou si utíral slzy. Bohužel jsem musel projít kolem našeho stanu a určitě neuhodnete, kdo stál venku a povídal si s profesorkou Hange.

Rychle jsem procházel kolem a zakrýval si uslzené oči.

„Erene? Děje se něco?" přerušil Levi rozhovor a otočil se na mě.

Já se nezastavil.

„Ne..."

Nechci, aby se o mě staral. Je to lhář... Je to jen lhář jako každý jiný. Všichni jsou stejní.

„Erene-" chtěl za mnou jít.

„Chci být sám," odbyl jsem ho a pokračoval v cestě.

Pohled Leviho:
Zamračil jsem se. Něco bylo špatně... Takhle se obvykle nechová...

„Co se stalo?" zeptala se Hange a dívala se za vzdalujícím se Erenem.

„Hange, jsem na tom stejně jako ty... Nemám nejmenší tušení, co se mohlo stát," zamumlal jsem. Ten kluk mi dělá hrozné starosti... Pak jsem si najednou něco uvědomil. „Dej mi chvilku..."

Rychle jsem se vydal ke stanu toho blonďáka. Eren říkal, že si udělají společně večeři. Něco se tam určitě muselo stát...

„Co jste udělali Erenovi?" zeptal jsem se klidným a zároveň chladným hlasem, když jsem došel k té skupince a změřil si každého mrazivý pohledem. Podívali se na mě.

„Copak? Šel si za vámi stěžovat?" podivil se Kirstein. Propaloval jsem ho pohledem. Nedivil bych se, kdyby byl on tím důvodem, proč se Eren tak chová.

„Ne."

„Pane profesore, Eren je v pořádku, jen chce být chvíli sám... To on tak občas má..." snažil se mě Arlert uklidnit.

„Co jste mu udělali?" zopakoval jsem svou otázku. Díval jsem se stále na Kirsteina. Nevěnoval jsem pozornost Arminovým slovům. Jean něco Erenovi určitě udělal. To si nenechám líbit. Stále jsem si udržoval chladnou neproniknutelnou masku.

„Nic... Na Erena to jen nějak všechno dolehlo. Bude to dobré..." řekla Mikasa.

Přesunul jsem pohled na ni.

„A to si říkáte kamarádi, když ho necháte trpět?" zavrčel jsem. Klid, Levi... je to jen banda hloupých děcek. Nebudeš se nad nimi přece rozhořčovat. Ale ublížili tvému Erenovi...

„Myslíte si, že jsme za ním nechtěli jít?" zeptal se Armin.

„Fajn, tak tam jdu já..." protočil jsem oči.

„Ne! Nechoďte tam, ještě to zhoršíte!" vykřikli Armin s Mikasou najednou. Vyměnili si ustarané pohledy.

„Jak bych to asi mohl zhoršit? Jsem jeho třídní, tak je mou povinností pomáhat svým studentům, no ne?" pozvedl jsem obočí. Jak to myslel, že bych to zhoršil? Vždyť jsme se s Erenem včera usmířili... Co bych mohl jako zhoršit?

„Mě spíš překvapuje, že vás ještě neuškrtil... Nebojte, to přijde," zamumlal Jean. Bylo mu špatně rozumět a k tomu všemu jsem ho i špatně slyšel.

„Co jsi říkal?" obrátil jsem se na něj.

„Radši se na to ani neptejte... Plácá jen samé hlouposti," zpražil ho vražedným pohledem Armin. „Ale opravdu za ním teď nechoďte. Počkejte, až přijde sám... teda... jestli vůbec přijde..." zamumlal si poslední větu pro sebe, takže jsem mu také nerozuměl.

Stále mi nedocházelo, co se vlastně dělo. Najednou mi v kapse zavibroval mobil. Někdo mi napsal...

„Fajn," povzdechl jsem si. „Nechám ho teď samotného..." otočil jsem se a vydal se ke svému stanu.

Hange už u něj nestála, takže jsem měl klid a nemusel jsem poslouchat stále dokola ty její otravné řeči. Mnohokrát mi sice poradila, co napsat Erenovi a jak z něj něco dostat, ale moc to mé mínění o ní nezměnilo. Stále to je pro mě užvaněná bláznivá slepice, kterou po většinu času považuji za celkem fajn kamarádku a kolegyni.

Když jsem byl bezpečně ukryt ve svém přístřešku před zraky ostatních, uvelebil jsem se a vytáhl z kapsy svůj druhý mobil, jež jsem používal na psaní si s Erenem. Chtěl jsem si zkontrolovat, co mi přišlo.

Když jsem však zjistil, o jakou zprávu se jednalo, byl bych býval možná rád, kdybych ten mobil nikdy neotevřel. Slova se do mě zaryla jako ostrý nůž a bodala mě velmi hluboko, lámala mé srdce na milion malých kousíčku. Bolelo mě si tu zprávu číst, ale stejně jsem si ji přečetl nejméně pětkrát. Nechtěl jsem věřit, že se něco takového na obrazovce vůbec objevilo. Kdo by si byl pomyslel, že mi zaznění mého vlastního jména zlomí srdce? No... Zjevně to možné je...

Eren: Nesnáším tě. Tak zatraceně moc tě nesnáším, Levi...