,,Severusi, jsi můj bratr! Postarej se o ni! Já musím najít Toma!" zakřičela černovlasá žena, špinavá a celá od krve. V rukách svírala hromádku peřinek a i s miminkem uvnitř je předávala uprostřed té velké bouřky do rukou muže vedle ní.
,,Dám na ni pozor, nedovolím aby se jí cokoli stalo April. Jen nevím že ti to za to stojí!" usměje se do malé spící tváře dítěte ve své náruči. Malá Hermiona byla vskutku to nejhodnější miminko na světě. Strhující nebe ji nedonutilo se probudit.
,,Milujeme se! Já miluju jeho a on miluje mě!" vyhrkla a kabát si kvůli počasí přitáhla blíže k tělu. Začínal ji popadat vztek. Zoufalství.
,,Není schopen lásky! Lord Voldemort neumí milovat!" zakřičí na ní přes déšť, který víc a víc nabíral na síle.
,,Neřikej! A kdopak ti to prozradil? Neříkej, že zase ten tvůj Brumbál!" rozsmála se tím arogantním smíchem a utřela si slzu co jí nedopatřením vyplula z oka. Když Severus sklopil hlavu proviněním, její smích ustal.
,,Sbohem, bráško..." usměje se, zahřmí blesk a přímo v tom momentě se ona promění v bílou sovu pálenou a odletí.
(...)
Dobře, tak má na krku jedno děcko a co? To by mohl zvládnout, je to přeci učitel! Denně potkává tolik dětí!
Tohle je ale něco úplně jiného!
Tenhle svět pro ni není bezpečný. Matka obávaná smrtijedka a otec sám Pán zla! Kdo by nechtěl?
Zapátral a vybavil si svého mudlovského otce. Ten měl přeci bratrance, který k nim jezdil na prázdniny i se svým synem!
Jak on se jen jmenoval? Ten muž by mohl být přibližně v tomtéž věku a dívka by zase o moc nepřišla... Hned co si na Rodricka Grangera vzpomněl, ihned zamířil na adresu, kterou si opatřil. Když položil spící malou Hermionu před vchod i se vzkazem, zazvonil do ticha kolem a přemístil se pryč.
Věděl, že tady, ve světě bez kouzel, daleko od všeho co je s nimi spolčené, jí bude líp. Alespoň do té doby, kdy nasedne na bradavický express a odjede vstříc nebezpečí.
On ji ale vždycky ochrání!
(...)
Dnes se zapečetilo několik osudů několika životů
Harry Potter coby roční miminko se válel před vchodem domu Dursleyových s čerstvou jizvou na čele ve tvaru blesku.
Hermiona Grangerová, stará sotva půl roku, v rukách cizích mudlů opodál.
Pán zla byl poražen. S ním ovšem zmizeli z povrchu zemského dva další lidé, kteří se ve své zvířecí podobě pídili po dnešku oslabeném Tomovi Raddlovi.
April Snapeová v podobě bílé sovy pálené kroužila nad Londýnem a bystrým okem hledala svého drahého.
Peter Petigrew, byl jako krysa chycen druhý den ráno zrzavou Molly, která hubila zrovna trpaslíky. Pohladila si kulaté břicho a šla krysu nabídnout Charliemu namísto staré vypelichané sovy kterou vlastnil doposud.
(...)
A toho večera byl svědkem jen ten déšť a ty blesky, které se v noci přehnaly přes celou Anglii.
Taaak faaaajn,
z nudy jsem se po strašně dlouhý době vrátila k psaní fanfikcí... Ani ve skutečnosti nevím co to vyvadim xd
Myslela jsem, že jsem z toho "vyrostla", ale pak jsem ff zase začla číst, a teď mě přepadla i touha zase něco napsat.
Opět se příběh bude točit okolo Hermiony, protože je to totálně nejlepší postava. Taky je dost možný, že se to zase zvrtne, a já napíšu dramione... Asi nějaká divná úchylka :ddd
Nevím ani proč tohle píšu sem, protože guuuyyys stejně tyhle tučný texty, kde si autor vylívá srdíčko, nikdo nečte 😂😂✌️
Tak si to alespoň zkuste užít ❤️
ČTEŠ
Musím tě chránit
Fanfictionstart- červen 2020 finish- |?| Severus tu dívku držel ve svém náručí, když mu jeho sestra dala na dlouho s bohem a on pochopil, že to bylo nejspíš navždy. Svět byl pro to malé v peřince tak moc nebezpečný, že věděl, že bude lepší, když život zasvět...
