Musím tě chránit

|5|

Byla už pozdní noc, ministerstvo zelo prázdnotou. Nebylo moc oborů, které by vyžadovaly noční směny, a proto jediný zvuk vycházel zpod bot klapajících o podlahu. Klap klap. Souzvučně šest párů.

Neville s Lenkou a samozřejmě hrdinný Harry byli v čele této nepočetné skupinky. Hermiona se držela zpátky, už začínala cítit, že jde do tuhého, možná Sirius bude v pořádku a Harryho vidina byla mylná, ale i kdyby, rozhodně tu ta či onak cosi smrdělo.

Ron byl srab a za ruku držel Ginny, protože se bál, aby se jí něco nestalo- jak později tvrdil on. Zrzka byla odvážná, o tom žádná, ráda bojovala zvlášť pokud to bylo za správnou věc, ale teď se i přes sebevětší odvahu skutečně vyděšeně třásla. Byla ze všech nejmladší, nikdo po ní žádné velké věci nechtěl, bylo jasné, že má strach, ale nikdo jí to rozhodně nevyčítal.

A pak tam doběhli. Chvíli se vydýchali, ale pak Neville ty obří dveře přeci jen spěšně otevřel. Zaskřípalo to. Na oboru záhad panovalo hrobové ticho a tma, jediným světlem byly modře zářící křišťálové koule, kterých tu byly miliony. Harry ihned věděl, kde má hledat tu svou. Intuice.

Zamířil tam a jeho přátelé mu byli v patách. Až na Hermionu.

Se slovy, že teď už to jistě zvládnou se ztratila mezi regály na zcela opačné straně. Kdyby se něco dělo, může přečkat v ústraní, její kámoši to bez ní snad přežijou, nemusí to přece být vždy ona kdo všem zachrání krk.

Najedou to uviděla. Ta koule ji přímo povolávala. Mluvila k ní. Chtěla aby ji našla. To dávalo smysl i vůči Harryho instinktu, kde svou věštbu hledat.

Opatrně ji vzala do dlaní a pozorně ji zkoumala.

Pak ta koule začla mluvit.

„Až zjistíš kdo opravdu jsi,
nebudeš se stydět.
Intelekt vystřídá moc a ty s radostí staneš po boku svého otce.
Možná ztratíš rodiče, ne však v pravém slova smyslu,
novou rodinu přeci jen nalezneš,
a tam konečně dočkáš se klidu.
Vyvolený Temného pána porazit může,
netuší však,
že to jediné stojí mu v cestě,
proto ty budeš ta, co na té cestě bude stát."

S leknutím kouli malém upustila. Rozhlédla se kolem. Ne, tohle je jistě nějaký omyl. To se jako stane zubařkou jako její otec? Její rodiče snad zemřou? Novou rodinou jí budou třeba Weasleyovi? Harry ji vytáčí, ale proč by mu měla stát v cestě? Svým způsobem je to stále její kamarád, i když kvůli jejímu rozhořčenému chování v poslední době je to jiné. Rozbouřené hormony, řekla by.

Tu věštbu její přátelé nesmí nikdy slyšet, ne dokud sama neví, co to znamená.

Náhle zaslechla křik. Dívčí. Nejspíš šlo o Ginny.

Dobře, spletla se, když si pomyslela, že bez ní zvládnou neumřít.

Vyběhla přímo k nim a přiběhla včas. Ginny opět v pozadí s napřaženou hůlkou sledovala, jak se před nimi objevily dva zamaskování smrtijedi.

Opatrně se schovala v pozadí.

Tohle je vážný.

„Ahoj, Harry, dej nám tu věštbu." řekl pološeptem smrtijed s velmi povědomým hlasem a i tónem jakým mluvil.

„Proč ji Voldemort chce? Proč chtěl, abych sem šel?"

„Neřekli jsme, že chce jen věštbu..." zasměje se smrtijed a spolu se svým komplicem si kouzlem odstraní masky, které doposud bránily ve výhledu do jejich tváří. Malfoy a Bellatrix. Jaké to velké překvapení.

„Tak co Voldemort chce?" zavrčí Harry nenávistně, ale alespoň ti dva nejsou srabi a nebojí se ukázat.

„Chce i tu mudlovskou holku." zasměje se Bellatrix křivě, když skenuje Hermionu.