Musím tě chránit

|4|

„Přísahám, Brumbál nám jeho tajné zbrani jen pověděl, ale vím, kde ji hledat."

Hermiona zněla vážně přesvědčivě. Tři studenti se spolu s dvěma svými profesory právě kráčeli houštím Zapovězeného lesa.

„Co to proboha zase vyvádíte Grangerová!" zasyčel jí Snape do ucha.

Jen protočila zorničky. Nehodlala mu na tak hloupou otázku odpovídat, muselo být nad slunce jasné, že se opět snaží všechny vysekat z nějaké dost prekérní situace.

„Říkala jsem, že čím víc se mě bůhví proč pokusíte chránit, tím víc vám to budu dělat těžší!" odsekne nakonec. Pak slyší jen jak Severus zlostně zasyčí.

"Improvizuju." A přeci se Severusi Snapeovi dostalo přijatelné odpovědi.

Umbridgeová začíná ječet, že ji bolí nohy, proto ji Harry, kráčící těsně vedle ní, uklidní, že už tam brzy budou.

Už dávno mu došlo, že jsou vstříc kentauřímu stádu, které chrání Hagridova nevlastního bratra, aby nic nevyvedl.

Tři, dva, jedna....

Perfektní načasování.

Umbridgeová se prudce otočí a všechny spřaží nenávistným pohledem. „Tak a mám toho dost, na vaši stupidní léčku opravdu neskončím!"

Pozdě, už jsi skočila.

Mezitím od ní Harry odstoupil a Snape s Hermionou a Ronem ho stáhnou blíže k sobě. Čím větší bude jejich skupinka, tím spíše se jim rozzuřené stádo a vyděšený obr vyhnou.

Zem se začne klepat a Umbridgeová náhle visí ve vzduchu a za její kašmírový růžový svetýrek ji drží obří stvoření.

„Pusť mě ty obludo!" kope kolem sebe a řve na chudáka obra.

„Nechte ho! On vám nerozumí!" vykřikne vyděšeně Hermiona, když vidí, jak urputně a nebezpečně se ta ženská brání.

Ohlédne se a vidí Snapeův úšklebek a založené ruce. Nepopírá, že nikoli Brumbálova, ale Hermionina tajná zbraň, byl skvělý tah.

Najednou nad hlavami všech proletí nějaký pták, pravděpodobně sova, protože když zahouká, obra to vyděsí a pustí chudáka Umbridgovou na zem. V tom přijde na řadu stádo, které je ozbrojené a využije chvíle nepozornosti a zatímco se prohání kolem, sebere Umbridgeovou a odklusává pryč.

Hermiona s Harrym a Ronem po sobě střelí nadšené výrazy, zatímco stádo s obrem za zadkem unáší profesorku do hlubin temného lesa.

Najednou se Hermiona s úsměvem otočí k profersorovi, který stále kouká zaraženě na nebe, které před chvílí prořízla křídla sovy.

„Co je to s vámi? Umbridgeová je pryč, musíme použít její krb a přemístit se na ministerstvo zachránit Siriuse a pro Brumbála!" řekne nadšeně a popadne ho odvážně za paži ve svaze odtáhnout ho pryč. „Jste v pořádku?"

Neskrývaná starost.

„Ano, jsem." obrátí k ní zrak. Jeho vlhké oči ale rozhodně svědčí o opaku jeho slov.