Musím tě chránit

|12|

„Tys nedělala špeha Potterovi, tys mi pomáhala!" vyjekne vyděšeně. Řekl to relativně potichu, ale vzhledem k tomu, že s tak hlubokou nocí přicházelo stejně hluboké ticho, bylo to velmi hlasité.

„Tak trochu, oba stejně víme, že to není správné, ale přesto zrázíme nejbližší přátele, abychom ochránili rodinu." posteskla si a dala se opět do kroku. Jestli si chtěl povídat, měl možnost ji následovat. Taky že následoval.

„Můžeš mi to prosím nějak vysvětlit?"

Draco doopravdy naléhal, ale Hermiona se jeho dramatičnost snažila krotit úspěšnou ignorací. Ignorace úspěšná sice byla, ale tento taktický postup na Draca vůbec nezabíral a akorát pořvával a otravoval dál.

„Malfoyi ztiš se prosím." promnula si za chůze se zaúpěním čelo.

Draco kupodivu zklapnul, sice ne na dlouho, ale zklapnul.

„Celou dobu... ta noční můra všech smrtijedů... ta dívka, o které všichni kouzelníci mluví a od které neví co čekat a o to víc se jí bojí... Celou dobu jsi to byla ty!" zašeptal. Byl vyčerpaný jak svým teatrálním vystoupením, tak tím, že v pozdních hodinách na něho dopadla síla pravdy.

„Chápu, nevíš jestli se mě bát, nebo se chtít sblížit, protože můj táta je samotný Pán zla a takový kontakt se ti přiznejne hodí." ušklíbla se. Ne, že by na tom bylo něco vtipného.

Její hlas byl už v tuto chvíli promrzlý chladem, a proto lehce chraptila. Draco na její poslední výrok nic neřekl, ale periferním viděním si všimla, že přikývl a na rtech mu mezitím visel jemný úsměv. Lucius se smál jinak, tenhle úsměv zdědil rozhodně po Narcise.

Tu noc byli relativně šťastní a příjemně si povídali. Konverzace byla skromná, ale na té příjemnosti jí to neubralo. Nikdo netušil, jaké následky jejich malé sblížení ponese, jak zlé to bude, až se vrátí do školy.

Voldemort nemíní se smrtí Brumbála otálet, ale kromě pátrání po způsobu jak svrhnout tak mocného čaroděje a dostat smrtijedy do Bradavic má Hermiona ještě jiné břímě. Bude se muset rozloučit se svým novým přítelem. Nebylo to přátelství v pravém slova smyslu, ale rozhodně bylo upřímnější než aktuálně jakékoli jiné. Věděl kdo skutečně je a přesto ji přijímal. To by u Harryho, Weasleyových a ani nikoho jiného jí blízkého neočekávala.

S otcem se rozloučila už v sídle něž zmizel kamsi do hlubin Anglie a ona se s Malfoyovými vydala na pustoprázdné nástupiště King's Cross. Byť se to nezdálo, na Vánoce jezdila domů opravdu jen hrstka studentů. Přesto si Hermiona ode všech držela odstup. Hlídali ji, jak Narcissa tak Lucius, že ji sem doprovodili bylo samo o sobě riskantní.

Snape z Malfoy Manor odjel už časně z rána. Vlastně se odletaxoval opravdu brzy, protože byť ani ona nemohla dospat, když vstala a prošla možné prostory, kde by se mohl nacházet, nebyl tam.

Nějak ji to netrápilo, uvidí ho za pár hodin až dorazí do Bradavic. Beztak ji ani na těch pár posledních dní vánočních svátků nedá pokoj a večer přiletí sova s tím, že má výcvik.

Už ji tím otravoval, ale chápala, že musí svým schopnostem dát jistou perspektivu, proto neprotestovala.

Draco šel do Zmiozelské části vlaku a jen na ni téměř nepostřehnutelně mávnul, chápala to, zase to skrývání. Skrývala se už ani nevěděla jestli kvůli ostatním, nebo kvůli sobě. Vlastně ji docházelo, že je to především kvůli jejímu otci.

Odfrkla si při rozjímání nad krajinou, kterou projížděl express. Nebyla bláhová, moc dobře si uvědomovala, co je její otec zač, tyran. Ale získal si její lásku, tudíž i respekt a podporu. Díky němu pochopila, jak je ve skutečnosti báječné mít moc, protože i ona ji za tu krátkou dobu v jeho řadách stihla okusit. Lhala by, kdyby řekla, že jí nechutnala.

Od smrtijedů se naučila mnohé.

Bellatrix jí ukázala život z druhé a mnohem rozmanitější stránky.

Díky Luciusovi se naučila respektovat autority víc než dřív a naučila se rozlišovat, kdy být ten hrdý a autoritativní sám a kdy podléhat těm silnějším.

Narcissa ji projevila spoustu mateřské lásky, jaké její pěstounská matka nikdy schopna nebyla, jak se na to dívá s odstupem času.

Také ji naučila, jak je důležité věnovat se sama sobě a starat se o sebe. Nejen po fyzické stránce, ale i po té duševní.

Málokdo se stará o své psychické zdraví, ale díky Narcisse se naučila nejen zůstat krásná na venek, ale i pečovat o svou duševní stabilitu.

Pravda, z hrůz kterým nyní čelila den co den, by za chvíli bez Narcissy pravděpodobně zešílela. Nebylo pochyb, že je toho na ni hodně a teď dostala naloženo ještě víc.

Snape. Její milovaný strýc, který ji chápal jako jediný ze všech.

Díky němu ji nyní vůbec nemrzelo, že je v kupé sama. Naučil ji bojovat a to hlavně se samotou a sklíčenými pocity. Naučil ji jak a kdy použít tu ledovou masku, kterou byl sám proslulý, teď už by mu mohla konkurovat.

Po Pánu zla byl její jediná rodina.

Z přemýšlení ji vytrhlo zaklepání na dveře. Trhla sebou. Nechtěla být netaktní, ale nechtěla aby někdo rozptyloval její myšlenky, když se zrovna chystala v duchu analyzovat její vztah s Dracem!

„Ahoj, můžu se posadil? Vypadá to, že tu máš volno."