Musím tě chránit

|2|

„Kde jsi byla, Hermiono?"

Ron byl během krátké chvíle vedle ní. Nechápala, co to a ním letos je. Byl k ní až příliš pozorný, od začátku roku se mu tím spíš snaží vyhnout, jakmile má příležitost.

Obecně má pocit, že je týden co týden víc přešlá, proto si rozhodně nenechávala ujít chvíle, kdy mohla být alespoň chvíli o samotě. 

„Ále, musela jsem si něco vyřídit se Snapem." Hermiona zaskřípala zuby. 

Byla naštvaná stále trochu na Snapea a teď i na Rona, protože tu je a stará se o ni. Jako kamarád. To kamarádi dělají. Záleží jim vzájemně na sobě.

Netušila kde se v ní ta zlost bere, prostě tam byla a byla sakra silná. Vůbec ji neovládala, a co bylo horší, že se o to ani nějak nepokoušela. Prostě to přisoudila rozbouřeným hormonům a dál to neřešila. Ne každý den je prostě sluníčkový.

„A co?" to už přišel i Harry a svedl jejich kroky ke křeslu u krbu.

Byla unavená a chtěla jít spát, ale tihle dva jí hrozně zacláněli. Chtěla jim něco odseknout a odejít, ale nakonec se beze slov posadila a čekala, že ji to přejde. Opravdu věděla, že tyhle své "stavy" musí ovládat, a proto se snažila co nejrychleji uklidnit.

„No kvůli tomu, že když jsem dneska kvůli tomu kouzlu, co jsem použila na Pansy, měla mít školní trest u ropuchy, Snape mě z toho zase vysekal..."

„A to ti fakt vadí? Já bych proti takovýmu servisu neměl nic." Harry se zasměje, ale bylo to spíš na uvolnění vzduchu.

Všem třem, no dobře berme ohled na Rona, zkrátka Hermioně i Harrymu došlo, že to už dávno není to, co to bývalo. Nějaký černý mrak plul neustále nad nimi a vypadalo to, že z něho co nevidět mračna protrhnou a začnou lítat blesky.

„Jde o to, že absolutně nechápu, proč to udělal. Obětoval prakticky vše, počínaje svou kariérou, když na Pansy použil imperius, aby šla za Umbridgeovou a řekla ji, že si to vše vymyslela, a že to s těmi vlasy si ve skutečnosti udělala sama. Imperius, rozumíte? Je to kledba, která se nepromíjí proboha živého!"

Celou dobu kudrnatá dívka sledovala plameny v krbu před nimi. Tolik by si přála, aby zažehly celou tuhle místnost i s nimi, aby tahle stupidní konverzace skončila.

Ron i Harry byli taky ticho. Díky bohu. Konečně ji lezli méně krkem. Vlastně takhle byli i docela snesitelní. 

Vstala, tiše se rozloučila a odešla do svých ložnic. Všechny ty nádhery co s ní byly na pokoji už byly ve svých postelích a valná většina z nich už spala. Jestli na někoho měla ještě míň náladu než na Rona a Harryho, byla to kterákoli její spolubydlící. 

Něco jí tu nehrálo.

„Hedviko! Co tady u Merlina zase děláš?!"

Ta sova už ji taky pěkně štvala.

„Promiň, nemám krysu ani pamlsek, ale nemůžeš letět prostě pryč?" v hlase zazněla i zoufalost.

Hedvika zahoukala a otevřeným oknem odmítala odletět do sovince nebo za Harrym. Prostě se drápky zapřela o konec Hermioniny postele, zamžourala očkama a usnula.

Hermiona pokrčila rameny a zakroutila hlavou. Co to se všema kolem ní je? Už i ta sova se chová nějak divně.

Zítra si o ní bude muset promluvit s Harrym, ale to jen proto, že ta sova to už přehání a maximálně jí narušuje soukromí. 

Naposledy si sovu osvícenou měsíčním sluncem prohlédla a taky usnula. Ani nestačila zjistit, že ta sova mezitím oči zase otevřela a pozorovala spící dívku ze svého nového oblíbeného bidýlka. 

Jasně, dávám si celkem záležet na těch mezerách mezi vydávání kapitol 🤔🤣. Omlouvám se, snad to už půjde lít teďka. Počtěte si, je to totální blbost a o ničem, ale třeba z toho ještě něco bude, co my víme 🤷🏻‍♀️😂😂.