Musím tě chránit

|3|

Hermiona se nudila. Všichni byli nasáčkovaní v komnatě nejvyšší potřeby. Měly se utvořit dvojce a normálně to vycházelo, jenže dneska tu nebyla Cho, takže systém dvojic zkrachoval. Jako jedna z těch lepších z Brumbálovi armády se uráčila vzdát své dvojice, tudíž tréninku a teď se dostáváme k bodu, kdy se nudí.

Mávla na Harryho, že ji to nebaví, a že dneska končí.

O Hedvice s ním mluvila na snídani. Prý se za ni omlouvá a začne ji víc zavírat do klece. Sám se přiznal, že poslední dobou dost létá pryč a u něho tráví jen minimum svého času. Hermiona se mu zase svěřila, že spoustu času tráví s ní, a že ji prakticky sleduje. Znělo to paranoidně, ale Harry to rozhodně nebral na lehkou váhu. Loni, poté co viděl zemřít Cedrika a byl u znovuzrodu Voldemorta se v něm probudil velmi silný ochranářský pud.

Vyběhla svižně do útrob sedmého patra z Komnaty nejvyšší potřeby. Nezamířila si to do věže, jak původně plánovala, ale do knihovny, což byla její komfortní zóna více než ta žluto červená ložnice.

Cestou potkala Malfoye s Cho. Podivná kombinace tahle dvojice. Rozhodně takovou podívanou nenechávala jen tak.

V hlavě vytvořila teorii o tom, že Cho nejdřív hraje divadýlko na Harryho, jak už se přes Cedrica přenesla a nakonec to je asi tak, že stejně jako s Harrym si hraje i třeba s takovou troskou jakou je Malfoy.

Uchechtla se- chudinka, byla by vážně chudinka. Malfoy vystřídal svůj flirtovací výraz za maximálně nasraný a odvratil svůj obličej od Cho. Jasně, že mu úšklebek visící Grangerové ve tváři neunikl.

„Něco k smíchu?" zavrčel, ale stále měl jednu ruku opřenou o zeď, kousek od hlavy Cho.

„Ty?" vrátila mu to takovým způsobem, jako by to bylo nad slunce jasné.

„Moc si nedovoluj, právě jsem tady z tvý kámošky vypáčil snad všechno. Podívej, ještě teď se jí ze mě klepou kolena. Každopádně Goyle už letěl za Umbridgeovou, takže nemáš moc naději."

Šklebil se. Byl si tak jistý svým vítězstvím. Rozhodně mu to ale neulehčila. Naopak, zmátla ho.

„Když máš tak dobré informace, měl bys vědět, že trénink probíhá právě teď... jak vysvětlíš, že jsem já tady? Nechceš to spíš cpát někomu, koho to zajímá?"  Hermiona se rozhodit nenechala. Vlastně neměla ani důvod, ona tam teď ani není a nikdo jí nemůže nic vyčítat. Ano, mohla by jít varovat své přátele, ale raději zachrání především sebe.

Moment.

Hermiona se zarazila. Jak to uvažuje vůbec? 

„Bože Grangerová! Tvůj výraz!" Malfoy se smál a Cho začala v té chvíli pomalu couvat. Využila jeho rozptýlení a dala se na útěk. 

„Buď zticha," mrskla po něm naštvaným pohledem.

„Mimochodem Cho, podívej se do zrcadla, máš něco na čele."

„Věděl jsem, že ten nápis je tvoje práce..." zakroutil pobaveně hlavou. Možná ta Grangerová nemá v hlavě úplně vymeteno- to si neodvodil jen z proradného triku jakým zaklela členy Brumbálovi armády, ale moc dobře věděl, že s koštětem ji to vůbec nejde, protože v prváku se na hodinách létaní rozhodně neblýskla. 

Najednou se kolem nich prohnala parta zmijozelských, v čele s Umbridgeovou a za nimi klusal školník Filch, co vypadal na umření, ale přesto nenechal jeho kočku, aby o nějaké to bradavické drama přišla, proto ji držel v náručí.

Někdo, asi Crabbe, chytil Cho, která byla na úniku a pokračovali ve zběsilé cestě.

Mezi Malfoyem a Hermionou v tu chvíli proběhl krátký oční kontakt spojený s telepatickou konverzací. Oba věděli, o co jde a kam se tahle veselá partička tak žene. Malfoy byl lehce zmatený. 

Malfoy na kudrnatou nebelvírku koukal vyděšeně především proto, s jakým klidem nechala ve štychu své kamarády. 

To se jí nepodobalo. I někdo kdo ji znal jen tak povrchově, tak jako on, mohl říci s jistotou, že je něco strašně špatně. 

Vzpamatovali se z několikasekundového transu a následovali ten hurikán sestavený z personálu školy a několika studentů sotva o patro výš.

Dorazili přímo v momentě, kdy ta růžová ropucha odváděla provinilce do svého kabinetu s velmi naštvaným výrazem ve tváři a pomstou v rukávu. Hermiona vyděšeně sledovala, co se děje s jejími přáteli. Možná její sobeckost v tomhle momentně překročila určitou hranici.

Nebýt jí, Harry i Ron by pravděpodobně umřeli hned v prvním ročníku, není jejich máma, aby se starala o jejich zdraví a bezpečí. Záleží jí na nich, ale to neznamená, že má uvnitř nevyčerpatelný zdroj energie se o ně pořád starat. Měli by se naučit být zodpovědní. 

Netušila, jaká smyčka osudu se dnes protočil, když se jí jako jediné z jejich mini armády podařilo uniknout tomuhle všemu, co je teď čekalo. Nebyla si jistá, jakou podobu trest bude mít, ale Umbridgová rozhodně nevypadala, že by je jen poslala vyčistit záchody, sovinec nebo něco podobně odporného.

Do kabinetu vešli mezi posledními. Ta baba zrovna něco řvala na Harryho a ostatní se drželi zkrátka, spíš v pozadí, rozhodně se nechtěli stát těmi hlavními protagonisty. 

„A co ty? Neříkej, že ty k nim nepatříš!" vyštěkla na nově příchozí Hermionu. 

Hermiona se zamračila- co si dovoluje, takhle tu po ní pořvávat? Už už otevírala pusu, aby se doznala ke všemu, když ji zarazil Malfoy, který jí přirazil ruku k ústům.

„Paní profesorko, na ospravedlnění tady Grangerové- ona byla celou dobu se mnou a máme i svědky. Sama se mi přiznala, že jen zaklela zrádce té stupidní armády, ale jinak s tím nemá nic společného."

Hermiona překvapeně zamrkala. Ostatní v místnosti na tom prakticky nebyli jinak.

Harry se otočil, aby byl k Malfoyovi čelem a děkovně na něho pohlédl. Byl mu opravdu vděčný. Ron stejně tak, ale trochu žárlil. Taky by byl rád, kdyby ho z toho teď někdo vysekal tak jako Draco Hermionu.

Hermiona zavřela překvapením otevřenou pusu, a aniž by zdvihla hlavu a odlepila pohled od země, nepatrně přikývla.

Kupodivu to Dolores stačilo, ale pak vytáhla hůlku. Ve tváři jí visel šílený výraz, hůlka byla přitlačena k Harryho krku.

Všem došlo, že se pravděpodobně snaží využít nějaké odporné kletby, rozhodně nevypadala, že se brání použití nějaké z těch tří které se nepromíjí. 

Všem se tajil dech.

Do kabinetu přiběhl rozhořčený Snape. Po všech přejel zlostným pohledem a značně se mu ulevilo, když viděl Hermionu v bezpečí a po boku Draca. Byla v pořádku, díky Merlinovi.

„Co se to tu děje?!"