The Maze Runner: Get Out Or Die Trying ✔️

1.

Než jsem otevřela oči, slyšela jsem hlasy:
,,Další holka?!"

,,Frase, ta je pěkná!"

,,Je živá?!"

,,Držte ty frasný huby!"

Viděla jsem zamlženě, zamrkala jsem a můj zrak se vrátil do normálu.
Hned jako první jsem viděla mladého blonďáka a nahoře za ním spoustu kluků.
Blonďák dal ke mně ruku, já jí po chvíli přijala a díky jeho pomoci se dostala na nohy. Trochu jsem zavrávorala a mladík mě podepřel.
Koukla jsem se na něho a on se usmál. ,,Jsem Newt. Ty?" Chtěla jsem mu říct své jméno... jenže já nevěděla, jak se jmenuji.
Začala jsem přemýšlet o mém jménu, rodičích, přátelích, domu, kde jsme bydleli a mnoho dalšího, ale já si nepamatovala nic. Jejich tváře, jak se jmenovali, vůbec nic. Ani jaký jsem měla život. Nic.
,,Já-Já si nic nepamatuju," vymámila jsem ze sebe.
,,To mi bylo jasný," zamumlal pro sebe a já se na něho vystrašeně podívala.
,,Hej! Newte?! Tak jak to vypadá?!" Cukla jsem sebou. Nedošlo mi, že nad námi, kolem výtahu nebo co to bylo, je celá parta kluků.
Rychle jsem si je prohlédla. Všem bylo v rozmezí patnácti až dvaceti let. Až na jednoho kluka, tomu mohlo být tak dvanáct.
,,Jen klid. Nikdo ti neublíží." Koukla jsem se na Newta. ,,Pojď, musíme tě dostat ven. A ty věci taky." Podívala jsem se okolo nás a uviděla krabice, deky a různé další věci. Kývla jsem a i s Newtem přešla k nejbližší zdi. Stoupla jsem si na krabici a před sebou uviděla něčí ruku. Usmívající se černoch kývl, já přijala jeho ruku a dostala se nahoru. Hned po mně šel Newt.
,,Pánvička," mrkl na mě a já se usmála.
Najednou vedle Pánvičky stál další černoch, ale o pár let starší a méně usměvavý. ,,Co víš?!" zakřičel na mě a já couvla o kousek dozadu.
,,Alby, nech jí. Ona nic neví." Postavil se vedle mě Newt a Alby si mě přejel pohledem. Polkla jsem a podívala se na Newta a Pánvičku.
,,Fajn, vemte jí za meďochy, ať se na ní podívají. Nevypadá dobře. A teď všichni do práce!" Alby tleskal a odešel, tak jako ostatní. Zamračila jsem a koukla se kolem sebe.
Všude kolem nás byly vysoké zdi, na kterých se plazil břečťan.
Na severozápadě, v rohu, byl obrovský dřevěný dům, který si už něco zažil. Před ním pod přístřeškem byly sítě a deky na spaní. Na jihozápadě byl hustý les, na jihu, před obří bránou, malý domeček, na jihovýchodě byla v ohradách zvířata a na severovýchodě pole.

,,Hej! Zelenáči! Slyšíš mě?!" Podívala jsem se na Newta a nuceně se usmála. ,,Promiň, co jsi říkal?"
,,Že tě potom zavedu za Teresou." Kývla jsem a Newt se rozešel k domu. Všimla jsem si, že kulhá.
Co se mu sakra stalo?!
Celého jsem si ho prohlédla. Byl pěkný. A ty jeho jemné vlasy. Aww...

,,Newte! Čekej!" zakřičela jsem a rozběhla se k němu.
Trochu jsem se zakoukala no.
Doběhla jsem k němu a zjistila, že se baví s tím malým klukem.
,,Nějaká rychlá, ne? Nechceš být běžec?" Vykulila jsem na něho oči a pohled přesunula na blonďáka. ,,Zelenáči, tohle je Chuck." Chuck zamával a já se usmála.

Byl roztomilý. Sice nebyl hubený, jako skoro každý tady, ale ty jeho hnědé kudrnaté vlasy a úsměv neměl každý. To jsem si stihla za tu chvíli, co tu jsem všimnout. Všichni byli až moc vážní.

,,Jaký běžec?" Newt nad tom mávl rukou a koukl se na Chucka přísným pohledem. ,,No nic, já už radši jdu. Ahoj!" A v tu ránu byl pryč.
Newt se rozešel a já s ním.
Kolem nás procházeli samí kluci. To tu není ani jedna holka? Ano, je, Teresa.

Došli jsme do domu a všichni se hned podívali mým směrem. Zhluboka jsem se nadechla a šla dál za Newtem po schodech nahoru.
Když jsme vyšli schody, zatočili jsme doprava a hned u druhých dveřích vpravo Newt vešel dovnitř a já hned za ním.
,,Jeff a Clint." S klukama jsem se pozdravila. ,,Kdyby jsi měla nějakou bolístku nebo tě bolelo srdíčko, jsme tu my," ušklíbl se Jeff a Newt si povzdechl. ,,Tak jo, já jdu najít Teresu a vy jí zkontrolujte." Otočil se a zmizel z pokoje.
,,Tak se do toho dáme." Kývla jsem a udělala přesně to, co kluci chtěli.

***

,,A on mi nalil citron do oka! Jen tak!" Rozesmála jsem se a Clint hodil naštvaný výraz. To nás s Jeffem rozesmálo ještě víc.
Najednou se otevřely dveře a v nich stála černovláska s úsměvem na tváři.
Že by Chuck nebyl jediný, kdo se dokáže usmívat a smát?
,,Ahoj, jsem Terasa."
,,Ahoj." Zamávala jsem a Terasa si sedla vedle mě na postel. Batoh, který držela v ruce, mi dala na klín a já se na ní nechápavě podívala. ,,To jsou tvoje věci, měla jsem je taky. Však víš, jsme holky a máme jiné potřeby než tihle čóni."
,,Čóni?"
,,Na to si zvykneš." Teresa mě vzala kolem ramen a vydechla: ,,Ani nevíš, jak moc jsem ráda, že je tu nějaká holka. Být jediná mezi tak šedesáti kluky je na nic, to ti povím." Podívala jsem se na ní, jestli to myslí vážně. Ona jen mykla rameny a vstala. Já udělala to samé. ,,Pojď, zavedu tě do tvé venkovní komnaty," mrkla na mě a vyšly jsme z marodky.
,,Je to jednoduchá místnost, kde ti do ucha chrápe hodně komárů a kluků, sem tam je ti zima a sem tam teplo a luxusní postel, neboli síť." Rozesmála jsem se a sešly jsme schody.
,,Hej! Co mi to žerete?! Vypadněte odtud!" zakřičel Pánvička a pár kluků odběhlo se smíchem ven.
Nad tím jsme se zasmály a od Pánvičky jsme si vysloužily zlý pohled.
,,Vítej v Placu," usmála se na mě Teresa.

***

Teresa se zastavila u jedné ze sítí a ukázala na ní: ,,Tahle je tvoje." Poté ukázala na síť vedle ní. ,,A ta je Thomase. Pokus bys chtěla, můžeš spát se mnou ve Dvoře, ale to je na tobě." Ukázala na dřevěný dům, Dvůr, a já zakroutila hlavou. ,,Ne, díky, tady mi to stačí."
,,To jsem si první dvě noci říkala taky," zasmála se a hodila mi do sítě polštář a deku. Sedla jsem si na zem a podívala se, co vůbec mám v tom batohu. Nějaké dívčí oblečení, hygienické potřeby, které bych tady mezi kluky sháněla opravdu marně a gumičky do vlasů. Nad tím jsem se zaradovala a jednu si rovnou dala na ruku. Batoh jsem hodila do sítě a někoho za sebou uslyšela. Otočila jsem se a stál tam vysoký hnědovlasý kluk. ,,Ahoj, jsem Thomas."