The Maze Runner: Get Out Or Die Trying ✔️

8.

,,Něco je špatně," zamumlá Newt.
Má pravdu. Minho nese Albyho na zádech.
,,Nezvládne to!" zakřičí Chuck. Jediný člověk, který to dokáže říct nahlas. Všichni na ně začali křičet, aby chvátali. Někteří, aby tam Minho Albyho nechal. To mi přišlo hnusné. Svým způsobem by si Minho zachránil život. Ale všichni víme, že tohle neudělá.

,,To tam nemůžeme jít?!"
,,Je to proti pravidlům!" zakroutil hlavou Gally. ,,Jo, ale my jsme běžci!" přidal se ke mně Thomas. ,,Nemůžeme ztratit další dva, prostě zůstanete tady." Podívali jsme se na sebe s Thomasem.
,,Nezvládne to!" zašeptá Teresa.
,,Nedělej to! Opavaž se to udělat, Tommy!" zařve Newt.
Pozdě. Thomas vběhl do Labyrintu a já byla odhodlána taky.

Vystřelila jsem za ním. Jenže mě Newt vzal za pas a nehodlal pustit. ,,Newte! Pusť mě za ním! Dělej!" Snažila jsem se vyprostit z jeho náruče, ale nešlo to. ,,Ani nápad!" I přes to, že jsem se mu snažila vytrhnout, tak šel se mnou o kus dozadu. ,,Newte," zavrčela jsem na něho a on mě pustil.
,,Zbláznila ses?! Nemůžeš tam jít!"
,,Proč ne? Jsem běžec! Kdybychom tam vběhli dřív, stihli bychom to!" zařvala jsem a uslyšela poslední dunění.
Okamžitě jsem se dostala přes všechny Placery dopředu. Brána byla zavřená. Teresa stála o ní opřená a zvedala se jí ramena.
Má ho ráda.

,,Tereso?" zašeptala jsem a sáhla jí na rameno. Zakroutila hlavou.
Koukla jsem se na Placery, Newt s Gallym jim řekli, ať jdou pro něco- neslyšela jsem pro co-. Chuck odešel s nimi.
Teresa se na mě otočila a přitáhla do objetí. Hladila jsem jí na zádech a nechala, aby se vybrečela.

Její pláč byl tichý, ale stačil zaplnit to ticho u zdi. Gally a Newt taky odešli. Zůstaly jsme tam jen my dvě.
,,Nevrátí se. On se-"
,,Vrátí! Jasný?! Nesmíš myslet takhle! Znáte Thomase dýl než já, ale i tak vím, že to zvládne. Všichni tři." Podívala jsem se na ní, kývla.
Sedly jsme si, já si opřela hlavu šedou zeď a Teresa si svojí hlavu položila na moje rameno.

Po chvíli přišli ostatní. To, co drželi v rukou mě dojalo a zaskočilo. Drželi spacáky, deky, lampičky, svíčky, jídlo a pití. Chtějí tu na ně počkat!

,,Tady budete spát vy, guty?" Ukázal na dva spacáky Gally, když všechno rozložili a rozdělili jídlo a pití. ,,Guty, díky moc." Usmáli jsme se na sebe a já drbla do Teresy. Ta unaveně otevřela ještě červené oči a dezorientovaně se podala kolem sebe. ,,Támhle spíme a máme tam jídlo. Chceš ho přinést?" Kývla.
Vstala jsem a udělal pár kroků, když jsem se objevila u našich spacáků. Vzala jsem toasty a lahve s vodou a odešla zpět za Teresou. ,,Děkuji." Vzala si ode mě svoji večeři, já si sedla zpět vedle ní a dala se také do jídla.

Když se setmělo a všichni si pomalu lehli do spacáků, šla jsem se projít. Vyčistit si hlavu.

Hodně se toho změnilo a já věděla, že se toho hodně ještě změní. Do jaké míry jsem ale netušila.
Přemýšlela jsem o tom, kdo nás sem poslal. ZLOSIN? Co to vlastně bylo? Jaký měl cíl?
Mnoho otázek, žádná odpověď.
Taky mi nedalo do hlavy, proč tu jsem. Zabila jsem někoho? Měla jsem deprese, že mě poslali sem? Na čistý vzduch? Hah.... Těžko...
Tohle mělo jiný účel. Rozhodně. Ale jaký?

Teresa přijela s papírkem, kde se píše, že je poslední. Navždy. A pak se tu objevím já. Měla sem tu vůbec být nebo mě sem poslali, protože prostě proč ne? Protože si nějací grindi řekli, že bude zábava jim zmást hlavičky?

Placerský slang. Další věc, která se mi do hlavy dostala, aniž bych chtěla. I když jsem je ze začátku nechápala, za pár dnů se to člověk naučí, že nemusí ani znát význam a dává to do vět automaticky.

Když jsem přišla zpět, všichni už spali. Chuck v ruce něco držel a spokojeně oddychoval. Newt měl mírně otevřenou pusu a jeho rozcuchané vlasy mu dodávaly ještě větší roztomilosti. Gally pořád vypadal naštvaně. Winston, Zart, Jeff a Clint spali vedle sebe a i přes to, že od sebe měli nějaký kus, jeden z nich bouchl toho druhého, když se otáčel.
Dala jsem si dlaň před pusu a tiše se smála. Pozorovat je byla zábava.
Na místě jsem se otočila a podívala se na Teresu. Sice pořád měla zarudlé oči, ale vypadala klidněji.
Zalezla jsem do spacáku a snažila se usnout.
Kvůli zvukům v Labyrintu a řvaní Rmutů jsem se každou chvíli převalovala.
Tam někde byli, běhali, snažili se přežít.

,,Nikdo nepřežije noc v Labyrintu." Thomasova slova mi hrála v hlavě dlouho.