The Maze Runner: Get Out Or Die Trying ✔️

19.

,,Co jsi chtěl?" Newt se opíral o zeď za ním, a když si mne všiml, popošel kousek blíž.
,,Chci se ti omluvit. Měla jsi pravdu, potřebujeme každého běžce. Víme, že se něco děje a musíme zjistit, co." Chápavě jsem přikývla a čekala, co z něho ještě vypadne. Když bylo dlouho ticho, sedla jsem si na jeden z kamenů a zamračila se. ,,Proč ti to tak dlouho trvalo?"
,,Chtěl jsem si být jistý, že jsi v pořádku," blonďák se usmál a sedl si vedle mě. ,,Už se těším."
Newt se rozesmál.
,,Čemu se sakra směješ?!"
,,Tobě. Všichni se Labyrintu vyhýbají a ty tam chceš. A Thomas taky," Newt zakroutil hlavou a ještě se uchechtával. ,,To se nebojíš? Že se brány zavřou a ty budeš... Mrtvá?"
,,Bojím, ale zajímá mě, proč tu jsme a Labyrint je jasný klíč ke všemu," mykla jsem rameny a podívala se na bránu, která se už zavřela.
,,Ty, Newte?"
,,Hm?"
,,Co... Co se ti stalo?" zašeptala jsem a koutkem oka se na něho podívala. Nechtěla jsem se rejpat v jeho životě, jen mě to zajímalo.
,,Co myslíš?"
,,Tvoje noha, co se stalo?" Newt se z ničeho nich zvedl a naštvaně se na mě podíval. ,,Do toho ti nic není," zavrčel. ,,Já vím, jen mě to zajímalo," špitla jsem a začala si hrát s prsty.

Dělala jsem to pokaždé, když jsem byla nervní nebo se nudila. Teď to byla ta první varianta.
Neměla jsem se ptát, já to moc dobře věděla. Jeho kulhání je trn v Newtově životě. Muselo se stát něco strašného a myslím si, že to před Labyrintem neměl.

Blonďák si povzdechl a sedl si přede mě. ,,Řeknu ti to, jen ne teď. Nejsem připravený to někomu říct, guty?"
,,Ani Thomas o tom neví?" Newt zakroutil hlavou a vzal mě za ruce. ,,Guty?"
,,Guty," kývla jsem a vstala. ,,Asi bychom se měli vrátit," zašeptala jsem.

***

,,Takže zítra ráno." Kývla jsem a odešla za Teresou na domek na stromě.

,,Co je?"
,,Přečti si to," zašeptala a nenápadně mi to předala. Vypadala docela znepokojeně.
Rozložila jsem malý papírek, na kterém byla černě napsaná věta: ,,Brzy si pro vás přijdeme -ZLOSIN."
Vyděšeně jsem se podívala na Teresu, která se koukala dolů. ,,Kde jsi to našla?"
Černovláska se na mě podívala. ,,Měla jsi to v ruce. Když jsem se probudila, podívala jsem se na tebe a měla jsi to v dlani. Vzala jsem to, aby to nikdo nenašel. Nevím, co s tím dělat," povzdechla si a složila obličej do dlaní.
,,Aha." Zaujatě jsem četla zprávu a snažila se přijít na to, proč a koho.
,,Myslíš, že je pro mě a tebe? Nebo pro všechny Placery?" Teresa jen mykla rameny. Podívala jsem se po Placu.
Vše bylo tak klidné, jako kdyby se před pár dny nic nestalo. Gally s několika Placery pracovali na opravě Dvora a šlo jim to velice dobře, to se musí uznat.

,,Tak jo," zašeptala jsem a znova se podívala na papírek. ,,Řekla bych, že to je pro nás dvě. Proč by nám píchli nějakou podělanou injekci, která nic nedělá, a potom poslali tohle?"
,,A pokud by to bylo pro všechny, nedali by to tobě, ale někam, kde by si toho někdo všiml a ten to dal Newtovi," zamyslela se Teresa. ,,Přesně. Jen nevím, jestli je dobře, že je to pro nás nebo ne. Mám z toho docela strach," špitla jsem a podívala se na Teresu. ,,Já taky, ale co se dá dělat? Musíme počkat a uvidíme, co se stane."
,,Kam to dáme?" Mykla jsem rameny a rozhlédla se okolo nás. Poposedla jsem si trochu dozadu. ,,No... To nevím. Co k tobě do pokoje?"
,,Hm... Ne, pokud tam někdo něco bude hledat a najde to, budeme problém."
,,No, tak máme jenom jednu možnost." Nadzvedla jsem se a papírek dala do kapsy. ,,Jinak to nepůjde," kývla Teresa. Obě jsme vstaly a sešly po žebříku dolů.

,,No nic, dneska jsem na řadě s pomocí v kuchyni, tak ahoj!"
,,Užij si to!" zasmála jsem se a šla si sednout k bráně.
Opřela jsem se o zeď a zavřela oči.

***

Po večeři jsem se vrátila zpět na mé místo u brány. Hlavu jsem si položila dozadu na zeď a znova zavřela oči.
Bylo to zvláštní. Jak jsem tu seděla čím dál tím víc, připadala jsem si, jako bych byla blízko k mému domovu. Jako bych byla od všeho chráněná. Byla to ale blbost. Rmutové byly přímo za tlustou několika metrovou stěnou, o kterou jsem se s klidnou duší opírala.

Uslyšela jsem něco malého, jak se ke mně plazí. Byl to břitvoun, malá myš, která měla pavoučí nohy a byl celý z kovu. Břitvoun se zastavil a koukal se na mě se svými červeně svítícími kukadly. Celého jsem si ho prohlédla a zjistila, že na zádech má napsáno ZLOSIN. No jasně, jak by ne.

Najednou ke mně břitvoun přišel a jednu nohu mi zabodl do zápěstí. ,,Au, ty svině jedna!" Vzala jsem klacek, co byl vedle mě a mrskla s ním po robotické věci. Bohužel jsem se netrefila a on utekl. ,,Frase," zamumlala jsem.
Najednou se mi zatočila hlava a před očima jsem měla tmu.
A potom... Už si jen pamatuji, jak padám dozadu.