The Maze Runner: Get Out Or Die Trying ✔️

17.

Otevřela jsem oči a uviděla modrou oblohu. Zhluboka jsem se nadechla a ucítila vůni čerstvě posekanné trávy.
Opatrně jsem se posadila, zjistila, že jsem stále v Placu a rozhlédla se po něm. Placeři opravovali Dvůr, který byl jen do velké Au. V tom se nedalo žít, teď už ne.

Co se vlastně stalo po tom, co jsem odpadla? Kde je Teresa?! Jsou všichni v pohodě?!

,,Mio?" Koukla jsem se za sebe a uviděla Chucka. Bez jediného slova si sedl vedle mě a koukal před sebe.
,,Co se stalo? Kde je Teresa, Newt a ostatní? Jsou živí?" zasypala jsem ho otázkami a netrpělivě čekala. Kudrnáč se na mě jen podíval, mávl na mě a vstal.

Neměla jsem sebemenší tušení, co se děje. Chuck nikdy nebyl potichu. Muselo se stát ještě něco.

Šli jsme potichu vedle sebe. Já se rozhlížela, jestli neuvidím třeba Newta nebo Minha, ale všichni byli pryč, Chuck se koukal do země a mnul si prsty.

Došli jsme až před Dvůr a zastavili se. Očima jsem těkala po lidech, co na něm pracovali, ale Newta, Teresu, Thomase, Minha a ani Gallyho jsem neviděla.

,,Mio?! Konečně jsi vzhůru!" Přiběhl k nám Zart a objal mě. Když jsme se od sebe odtáhli, Chuck byl pryč. ,,Nechápu tě. Jak konečně? Kde jsou Newt, Thomas a Minho? A kde je Teresa?"
,,Brzdi. Pěkně popořádku, jo?" Kývla jsem. ,,Spala jsi dva dny, Teresa se probudila dneska ráno. Ale je divná, za celý den neřekla ani slovo. Newt, Thomas a Minho jsou v Labyrintu." Vyděšeně jsem se na něho podívala a zeptala se, kde je Teresa. ,,V domku na stromě. Hodně štěstí, jestli za ní půjdeš," mrkl na mě a odešel se věnovat své práci.

***

,,Tereso?" Černovláska se na mě podívala a malinko se usmála. ,,Kdopak se nám probral z hlubokého spánku."
Sedla jsem si vedle ní a zakoukala se na bránu do Labyrintu, ze které by za pár hodin měli vyběhnou Newt, Minho a Thomas.
,,Nevíš, co se stalo po tom, co jsme usnuly?" Teresa byla ticho. Myslela jsem si, že neodpoví. ,,Thomas mi tak nějak zkráceně pověděl, co se dělo. Všichni zjistili, že je Alby mrtvý... A všichni z toho obviňují nás dvě, teda až na naší partu. Křičeli na mě, že tohle všechno je naše vina. Newt, Thomas a Minho se je snažili uklidnit, moc jim to nešlo. Nevěřím jim, Mio," dokončila svoji řeč a podívala se pod nás. V hlavě jsem si přehrávala vše, co mi teď řekla a nemohla uvěřit, že se to vážně stalo.
,,Nesmíme nikomu říct o tom, že jsme věděly, že sem ti rmutové přijdou a zabíjí Albyho."
,,Nikomu," Teresa kývla a já sledovala Chucka, který se smál s jiným klukem. Když se podíval naším směrem, úsměv ho přešel. V tu chvíli se mi do očí nahrnuly slzy.
,,Tohle dělá celý den," zašeptala Teresa a já si utřela slzy, které se chtěly začít kutálet po mém obličeji. ,,Zart byl na mě hodný, na tebe ne?"
,,Jo a taky Winston a Jeff."

Seděly jsme tam docela dlouho. Nikdo neřekl ani slovo, jen jsme poslouchaly Placery a šustění listů. Vítr si pohrával s našimi vlasy a chvíli mi z toho bylo na spaní. Jenže jsem nemohla usnout, už jenom z toho pocitu, že nás Placeři nenávidí.

,,Zajímalo by mě, co bylo v té injekci," zašeptala Teresa a já kývla.
Ano, to bylo taky jedno velké tajemství. ,,Připadám si pořád stejně," mykla jsem rameny. ,,Právě, ale nějaký důvod to mít musí," zamračila se Teresa a já s ní tiše souhlasila.

***

,,Mio?!" Otevřela jsem oči, vyhoupla se do sedu a koukla se pod sebe. Newt, Thomas a Minho stáli pod domkem na stromě a koukali na mě.
,,Co je?!"
,,Pojď dolů!" zařval naštvaně Newt a já zakroutila hlavou. ,,Nejdu!"
,,Mio! Pojď sakra dolů!"
,,Ani mě nehne!"
Opřela jsem se o strom a zavřela oči. Po chvíli si vedle mě někdo sedl. Nahlas si povzdechl a já poznala, že je to Thomas.
,,Proč byl Newt v Labyrintu?"
,,Protože jsi byla mimo."
,,Zítra už půjdu já."
,,Nepůjdeš, bohužel." Pohled jsem přesunula na bruneta a zamračila se. ,,Jak, že nepůjdu?! Kdo to řekl?!"
,,Hádej," Thomas si povzdechl a já naštvaně vstala. ,,Nech to být, Mio."
,,Ne, nenechám!"

Seskočila jsem ze žebříku a šla za Newtem.
Blonďák stál u Klece a bavil se s Zartem.
,,Co to má sakra jako být?!"
,,Tak já asi jdu," zašeptal blonďák a odešel. Mé oči se nekoukaly jinam, než do těch Newtových a nehodlala jsem uhnout. ,,O co jde?" Podíval se za mě a podle všeho, tam stál Thomas. ,,Proč nemůžu jít do Labyrintu?! Jaký k tomu máš důvod, sakra?!" Newt si olízl rty a znova uhnul pohledem. ,,Odpovíš mi?!"
Byla jsem tak vytočená. Štvalo mě už i to, že dýchá. A to, že mlčí a neodpovídá mě provádělo k šílenství.
Thomas na mě šeptal, abych to nechala být, ale já nemohla. I přes to, že jsem se kolikrát bála tam jen vkročit, tak jsem se chtěla dostat pryč. Přestávalo se mi tu líbit a to jenom kvůli Gallymu a jeho stupidní partě.

,,Byla jsi dva dny mimo! Nenechám tě jít do Labyrintu. Nevíme, co s vámi udělali."
,,A ty si myslíš, že tím, že mi zakážeš jít ven, se to dozvíš? Těžko!" Zatnula jsem pěsti a propalovala Newta pohledem. ,,Prostě nejdeš. Teď tu velím já a co řeknu, to platí," zavrčel a udělal krok ke mně. Trochu jsem zaklonila hlavu a zkřížila ruce na hrudi. ,,To se ještě uvidí." Na patě jsem otočila a odešla si lehnout.
Když nemůžu do Labyrintu, tak nebudu dělat nic.