The Maze Runner: Get Out Or Die Trying ✔️

6.

Brána se otevřela a já mohla vidět, co mě tam čekalo.
Po obrovských zdech lezli břečťani, až úplně nahoru. Nic jiného tu ani nebylo, ale nahánělo mi to hrůzu.
Chudák Alex, projelo mi hlavou.
Pravidlo znělo jasně: Nikdy neubližuj druhému Placerovi.

,,Tak jo. Každý ví, kam má jít. Tak čau večer, čóni!" ušklíbl se Minho a rozběhl se s Leem do Labyrintu.
,,Tak jo. Jdeme?" Koukl se na mě Thomas a já kývla. Hodila jsem batoh na záda a pořádně se nadechla.
Jdeme na to.

Vevnitř bylo chladno. Všude se ozývali naše kroky.
Thomas klusal přede mnou, byl jediný, kdo věděl, kam běžet. Znal to tu.
Pozorovala jsem jak cestu, tak Thomase.
,,Musíš pozorovat cestu a věci, abychom to mohli potom nakreslit," řekl Thomas, když mi vše vysvětloval.

***

Thomas zastavil a sedl si ke zdi. ,,Dáme si krátkou přestávku."
Udýchaně jsem si sedla a vytáhla vodu a jídlo. ,,Docela udýchaná. Zvládáš to?"
,,Jo, čekala jsem to hroší," usmála jsem se, opřela si hlavu o zeď a zakousla se do toastu, který udělal Pánvička.
,,Děsí mě to tu," zašeptala jsem a rozhlédla se kolem sebe. ,,To mě ze začátku taky, ale zvykneš si na to."

,,Mio?" Podívala jsem se na Thomase a kývla na něho. ,,Proč jsi včera seděla jinde?" Spolkla jsem kousek jídla a mykla rameny. ,,Když jsem tam přišla, Alby mi řekl, že ať jdu jinam... Tak jsem šla. Aspoň jsem se seznámila s Adamem, Erikem a Leem," usmála jsem se a napila se.
,,Už nikdy nebudeš sedět jinde, jasný? I přes všechny Albyho hrozby, se nesmíš nechat zahnat do kouta. A Newt z toho byl špatný, jen tak mimochodem." Podívala jsem se na něho. ,,Když mě Alby vyhnal, ani jednou se na mě nepodíval, tak nevím," zamračila jsem se nad tím.
Trochu mě to ranilo, ne že ne.
,,To je celý Newtie. Tohle dělá, když je nervní, takže si z toho nic nedělej," mrkl na mě a s tím, že už půjdeme, vstal.

***

Už po několikáté jsme proběhli kolem tabule s názvem ZLOSIN: Zánik lidstva - oddělení smrtíci izolace nezletilých.
Thomas mi prozradil, že ZLOSIN je nejspíš důvod, proč tu jsme. Nevědí ale, jaký úkol tu máme.

,,Slyšíš to?" Zastavili jsme se a poslouchali. Skřípání a dusot něčeho těžkého zesílil. Brány.
,,Je moc brzo, máme ještě dost času." Otočí se na mě a zamračí se. ,,Jdeme se na to podívat?" ušklíbla jsem se, Thomas na nic nečekal a rozběhl se daným smerem.

Zastavili jsme se na velkém prostranství. Před námi na zdi byla napsána velká červená sedmička. Sekce číslo sedm.
,,Co to-" Podívala jsem se, kam se díval Thomas a ztuhla. Brána se otevírala.
,,Vždyť si říkal, že máme ještě čas." Pozorovala jsem místo za zdí. Byla tam tma. Podle běžců se za nimi objevují Rmutové, ale nejsou si jistí. ,,Odkud jinak by přicházeli, že jo..." mykl ráno rameny Thomas.

,,Máme." Podíval se na hodinky. ,,Proč je nemám taky?"
,,Došly," ušklíbl se na mě a ukázal mi hodinky. ,,Máme ještě tři hodiny." Kývla jsem.
,,Něco je špatně," zamyslel se a já na něho vytáhla obočí. ,,Hmm.... Myslíš?" zeptala jsem se ironicky a Thomas se zasmál. ,,Pojď, jdeme zpět do Placu."
,,Výborný nápad."
,,Ale poběžíme. Bojím se, že za chvíli odtamtud vyběhne Rmut." Otočili jsme se a rozběhli se zpět k Placu.

***

Cesta probíhala v klidu. Jenže... Pořád jsme slyšeli otevření brán.

Najednou jsem za námi něco uslyšela. Otočila jsem se a málem si nadělala do kalhot.
,,Thomasi! Rmut!!" Thomas se podíval na běžícího Rmuta a vykulil oči. ,,Frase! Musíme pohnout!" A hned jsme běželi víc.

***

,,Už jsme skoro tam!" zakřičí Thomas a já si v duchu ulevím.
Docházel mi dech, bolelo mě v boku a nohy. Batoh, který jsem měla na zádech, mi připadal strašně těžký. V jednu chvíli jsem ho chtěla hodit na zem a běžet bez něho.

,,Frase!" zakřičela jsem, když jsem zakopla o kámen a slítla na zem. Začaly mě bolet dlaně, kolena a tvář.
,,Mio!" Thomas mě rychle postavil na nohy a zase jsme běželi.
Rmut zatočil naším směrem a zařval. Nechtěla jsem se na něho koukat, i když byl docela zajímavý. Ty hroty, nože a injekce na koncích svých nohou, chapadel nebo co to bylo, mě děsily asi nejvíc.
Moc dobře jsem věděla, co se stane, když mě rmut chytí a zabodne mi tu injekci do těla. Stane se ze mě to, co z Alexe. Potvora, zabíjící Placery, své kamarády, rodinu.

Zahli jsme doprava a ulevilo se mi, když jsem uviděla Plac a Placery. Horší bylo to, že brána se skoro zavřela. ,,Musíme přidat!" zakřičela jsem a Thomas udýchaně kývl.
,,Přidejte!"
,,No tak!"
,,Dělejte! Brány se zavírají!" křičeli na nás kluci.
,,To nám vážně nedošlo!" zamumlal nahlas Thomas.
Kdybychom nebyli v takovéhle situaci, smála bych se.

Chyběl kousek, abychom byli v Placu, ale Rmut běžel pořád za námi. To nás s Thomasem popohnalo ještě víc.
Brána se pomalu zavírala, ale místo tam stále ještě bylo.
O malinko jsem zpomalila a nechala Thomase proběhnout prvního.

Zeď se na mě stačila. Nemohla jsem dýchat.
Udělala jsem poslední krok a byla odhodlána spadnout na zem, naštěstí mě někdo chytl. Ale i tak jsme oba spadli na prašnou zem.
Podívala jsem se na blonďáka a opřela si hlavu o jeho hruď.
,,Jste strašní grindi, fakt! Vy jste si snad nehlídali čas?!" zakřičel na nás Minho, který seděl vedle nás na zemi a držel Thomase. Taky spadli. Čóni, vážně.

,,Hlídali, ale... Ale hodinky ukazovaly, že máme dost času," řekl zadýchaně Thomas a napil se vody.
Já se zasmála a podívala se na Thomase. ,,Díky, žes mě tam nenechal."
,,Nemohl bych si odpustit, že jsem tě tam nechal. Navíc, já poprvé hodil ještě větší," zasmál se Thomas, a potom jsme se na sebe usmáli.
,,Co jsi udělala?" Podívala jsem se na Newta. ,,Hodila jsem hubu!" rozesmála jsem se a Newt zakroutil hlavou. ,,A to pořádnou. Zase navštívíš Teresu a kluky," rozesmál se a já ho objala.
,,Potřebuju na záchod," zakňučel Thomas a všichni, kdo tam s námi byli, se začali smát.