The Maze Runner: Get Out Or Die Trying ✔️

24.

××××

Probudilo mě bouchání na dveře. Promnula jsem si oči a otevřela je. Bouchání ještě zesílilo. ,,Vstávat! Hned!" zakřičel strážný za dveřmi. Nic jsem si z toho nedělala a vstala naopak ještě pomalu. Šouravým krokem, ke kterým jsem si říkala pár sprostých slov, jsem se dostala ke dveřím a otevřela je.
,,Víte, že ty dveře můžete otevřít i vy sami? Vlastně tak byly navržené, pokud to nevíte," usmála jsem se na strážného, který k tomu chtěl něco říct, ale neudělal to. ,,Máš jít do observační místnosti, hned," zavrčí a já si povzdechnu. ,,Dej mi chvilku," podívala jsem se na jeho uniformu a přečetla si jeho jméno, ,,Johne." Dveře jsem zavřela a rozsvítila si. Oblékla jsem si černé tepláky a přes tričko modrou mikinu na zip. Než jsem odešla, podívala jsem se na tablet, kolik je hodin. 2:35. Krása.

Vyšla jsem z mého pokoje a zavřela dveře.
Procházeli jsme chodbami, scházeli schody čím dál tím víc dolů. Kdybych tu byla poprvé, myslela bych si, že jsme v jádru Země. Beze srandy.

Strážný se zastavil u dveří a koukal na protější zeď. Někdy jsem si myslela, že to jsou spíše roboti než normální lidé.
Zakoulela jsem očima a vešla dovnitř.
,,Konečně jsi tady!" usmál se brunet a já mávla na pozdrav. ,,O co jde?"
Brunet ukázal na obrazovku a podíval se na mě. Neměl moc příjemný pohled a já se obávala nejhoršího. ,,Kde je Teresa?"
,,Šla něco vyřešit." Došla jsem k němu a podívala se na obrazovku. Kamera byla zaměřená na Plac, ve kterém byla tma a ticho. Všichni Placeři spali, až na dva. Nebylo jim moc vidět do tváře, protože větve stromů nám v tom bránily.
,,A co je na tom špatného? Jen si povídají," nechápavě jsem se podívala na Thomase. ,,Jde o to, že tam Chuck ještě nemá, co dělat," vysvětil mi. Na obrazovce jsem klika tlačítko na přenesení velkou obrazovku před námi. Zapnula jsem noční vidění a zvětšila jas. A už to šlo viset jasně. Dvě osoby, vedle blonďáka seděl kudrnatý klučina, který plakal. ,,Nechápu to. Měl ještě čas. Říkali, že ho tam pošlou až o pár dnů později." Sledovala jsem každý jejich pohyb. Chuck se koukal na nebe, celý ubrečený a snažil se něco najít. Neměl ale co. Nic tam nebylo.
,,Kreténi," zavrčela za námi Teresa a my se na ní podívali. ,,Prý změna plánu. Se z nich jednou poseru." Naštvaně si sedla vedle mě a zakoukala se na obrazovku. ,,Jakého blba napadlo tam poslat Chucka?" S vytaženým obočím jsem se na ni podívala. Když ucítila můj pohled, koukla se na mě a kývla. ,,Promiň."
,,To nic. Vždyť je to pravda," zašeptala jsem a pozornost přesunula zpět na dění v Placu. ,,Co teď?" ozval se Thomas.
,,Asi nic, nemůže nic dělat," povzdechla si Teresa. Přemýšlela jsem, jak Chucka uklidnit i přes tu vzdálenost, která nás dělila.
A teď mi to došlo.
Rychle jsem na malé obrazovce naklikala potřebné věci a podívala se na Plac. ,,Světlici? Ty tam chceš poslat světlici?" nechápavě se na mě podíval Thomas. ,,Jo, chci."
,,Vždyť ani nevíme, jestli to vyletí a může to být nebezpečné," přidala se Teresa. ,,Vyletí a je to bezpečné. Nedělám to poprvé," vysvětlila jsem jim. Jejich pohledy byly zmatené. ,,Do toho," přikývne Thomas a úsměje se na mě. ,,Tesso?" Černovláska se na mě zmateně podívala. ,,Tesso? Tak mi ještě jídlo neřekl." Usmály jsme se na sebe a já mykla rameny. ,,Pusť to," rozhodla se a já stiskla tlačítko, které vypustí jednu světlici.
O pár sekund později jsme na velké obrazovce uviděli blonďáka a malého Chucka, jak se koukají nahoru. Jejich tváře se obalily do oranžové a červené barvy. Blonďák se usmál, moc dobře věděl, co to znamená. Pro chudáka Chucka to byla novinka, ale podle jeho úsměvu soudím, že se mu líbí.
,,Dobrá práce," usmála se Teresa a zvedla se. ,,Jdu spát. Těším se na zítřek, vlastně dnešek, až jim pěkně dám, co pro to." Černovláska zamávala a odešla.
,,Jdi spát, Tommy," zašeptala jsem a podívala se na něho. Thomas kývl a než odešel řekl: ,,Nepřestávej pouštět ty světlice. To je to jediné, co ho drží při životě," půlku poslední věty zašeptal a já si okamžitě vzpomněla na jeho úraz v Labyrintu. Z očí se mi odkutálela slza, kterou jsem ihned utřela. Bylo mi ho líto, tohle si nezasloužil.

,,Já vím," s úsměvem jsem přikývla a Thomas odešel.

S povzdechem jsem obešla řadu stolů a stoupla si před obrazovku.

,,Jsem tu, Newte, celou dobu. Jsem tu s tebou," zašeptala jsem.

××××