The Maze Runner: Get Out Or Die Trying ✔️

5.

Hned jsem se zastavila.
,,C-co?"
,,Slyšelas mě moc dobře, nedělej, že ne," usmál se a podíval se za mě.
Otočila jsem se a uviděla Thomase. ,,Má pravdu. Newtie se nám asi zamiloval." Objal mě kolem ramen a pokračovali jsme v cestě.
,,Cítíš to stejně?"
,,Vždyť to nevíte jistě!" Zamračila jsem se.

Opravdu Newta miluji? Vždyť ho znám chvíli a ani nevím, jak poznám, že jsem zamilovaná...

,,Vždyť se známe chvíli." Podívala jsem se na Thomase a Chucka. ,,Navíc ani nevím, jak poznám, že ho miluju," povzdechla jsem si.
Kdyby tu byla mamka. Jenže není, nikdo z mé rodiny.

,,Takže pro něho jisté city chováš?" Kývla jsem, odtáhla se od Thomase a vešla do jídelny.
Přišla jsem ke stolu, kde byl Alby, Newt a Teresa, a chtěla si sednout. ,,Ať tě to ani nenapadne," zavřel Alby a já se něho podívala. ,,Jdi si sednout jinam."
Zamračila jsem se a podívala se na ostatní. Teresa byla umlčena jedním z Albyho pohledů a Newt se na mě ani nepodíval.
,,Pff, jasně. Jak jsem si myslela," protočila jsem oči a šla si sednout jinam.
Místo jsem našla, bylo dál od Teresy a zbytku, ale byl tu klid. Jen pár lidí tu sedělo.
Thomas s Chuckem přišli až teď. Nemám páru, kde byli.
Došli ke stolu, něco řekli a Teresa ukázala hlavou na mě. Otázka, kde jsem, asi zazněla.

,,No nic, my jdeme. Rádi jsme tě poznali," mrkli a usmáli se tři kluci, kteří seděli se mnou. ,,Já vás taky," usmála jsem se. ,,A to s tou nádrží byl výborný nápad." Kývla jsem a kluci odešli.

Chvilku po tom, jsem sebrala talíř, odenesla ho na pult a odešla.
,,Mio!" Uslyšela jsem, jak na mě někdo křičí. Chuck. Jelikož jsem neměla náladu, šla jsem dál.

Zastavila jsem se až v lese. Byla jsem jen pár kroků od zdi. Vyšplhala jsem na strom a sedla si na něj. Dalo mi to zabrat, ale stálo to za to. Byla jsem sama. V bezpečí. Asi.

Opřela jsem se o kmen, zavřela oči a poslouchala.
Někdo křičel na Chucka. Divila jsem se, že to jde slyšet tak dobře.
Někdo se smál. Někdo se dohadoval, ale se smíchem.

,,Mio?! Frase. Mio, kde jsi?!" Podívala jsem se pod sebe, byl to Newt.
,,Ach jo..." Sedl si ke stromu, na kterém jsem byla a sklonil hlavu.
Něco ho trápilo.
Opatrně a potichu jsem lezla dolů, a když jsem si byla jistá výškou, skočila jsem dolu.
,,Frase!" zakřičel Newt a já se zasmála. ,,Nemáš čisté svědomí?"
,,To tady nikdo."
,,Tak co jsi chtěl?" Sedla jsem si před něho a usmála se.
,,Budeš běžec," zašeptal. Já se naklonila blíže k němu. ,,Cože jsi říkal? Běžec? V Labyrintu?" Newt jen kývl a mlčel.
,,Proč? Určitě to nebyl Albyho nápad."
,,Je málo běžců a všichni si všimli, že běháš rychle. Minho a Thomas to navrhli. Alby byl sice proti, ale ví, jaká je situace."
,,A jaká je situace?" Bylo vidět, že mi to nechce říct. Neměl na výběr. Chtě nechtě, musel mi to říct, za chvíli toho budu součástí.

,,V Labyrintu se každý den otevírá určitá část, sekce. Dohromady je jich osm. Poslední týden se otevírá jenom sedmá. Než jsi přišla, Thomas s Minhem zabili Rmuta, od té doby byl klid. Ale jak jsi přišla ty, myslíme si, že se něco zase dít bude. Možná se konečně dostaneme ven," dokončil svůj projev Newt a podíval se na mě.
Já jenom koukala do blba.
Osm sekcí? Cože? Zabitý Rmut?

,,A vy chcete, abych tam dělala co jako?"
,,To ti řekne Minho. On je kápo běžců. Ale jak říkám, je vás málo. Ty, Thomas, Minho a pár kluků. Nejspíš do Labyrintu budou muset jít i bývalí běžci, pokud budou chtít."
Zamračila jsem se nad tím, jak se Newt zatvářil nad poslední větou.
,,Ty jsi byl běžcem." Kývl.
,,Co se stalo?" zašeptala jsem, ale odpověď mi nebyla sdělena. ,,To teď neřeš. Pojď, za chvíli se zavírají brány." Vstal a pomohl mi na nohy. ,,A co s tím?"
,,Musíme vyprovodit Alexe."

***

Okolo brány byli kluci, kteří drželi tyče. Thomas, Newt a Alby drželi stejné, ale před bránou.
Stála jsem s Teresou a Chuckem o kousek dál.
,,Nechci se na to koukat." Otočil se Chuck a odešel, když přišel Minho s Alexem.
Vypadal ještě hůř, než když jsem ho viděla naposledy. Na obličeji měl vidět žíly a z pusy mu tekla černá tekutina. Možná krev? Kdo ví.
,,Ne, prosím," žadonil a brečel. ,,Alby, prosím, nedělej to. Já už to neudělám!" Vydal ze sebe divný křik a Minho ho hodil před sebe, Thomase, Newta a Albyho.
,,Tak jo, teď!" zakřičel Alby a kluci do něho začali bouchat těmi tyčemi. Alex s brekem vstal a ustupoval dozadu, do Labyrintu.
,,Ne! Prosím! Já už nikomu neublížím! Prosim!!" zakřičel než se za ním zavřeli dveře od Labyrintu. V tu chvíli jsem se cítila hrozně. Utřela jsem si, slzu, která mi řekla po tváři.
,,Hej! Guty?" Podívala jsem se před sebe a uviděla Albyho s ustaraným pohledem. ,,Ehm... Guty." Kývl a odešel pryč.
,,Mio?" zašeptal Minho a objevil přede mnou, Thomas si stoupl vedle mě a ještě se ohlédl po Albym.
,,Potřebujeme běžce." Kývla jsem. ,,Já vím, Newt mi to řekl."
Minho se na mě podíval jak malé dítě na mamku, když chce lízátko.
,,Pokud se odtud máme dostat přes Labyrint a máte málo běžců, jdu do toho," usmála jsem se a hned byla v Minhově obětí.
,,Tak tohle je divný. Minho? Nemáš horečku?" Otočil si ho k sobě Thomas a sáhl mu na čelo. Minho se na na něho naštvaně podíval a otočil se zpět na mě.
,,Zítra tě vzbudí Thomas a řekne ti co a jak. Čau ráno, čóni!" Zamával nám a odkráčel.

***

Přesně, jak Minho řekl. Thomas mě vzbudil, a když jsme šli na rychlou snídani, vysvětlil mi, co a jak.

,,Zkráceně: Drž se u mě a hlavně mě poslouchej," usmál se a zůstali jsme stát u brány. Ještě byla zavřená.
Měla jsem z toho strach. Nevěděla jsem, co tam uvnitř čekat. Nebo věděla, ale... zároveň jsem neměla žádné tušení.

Minho a ostatní přišli chvíli po nás. Prý zbývalo jen pár minut do otevření brány.
,,V pohodě?" Kývla jsem a podívala se na bránu. Pořádně jsem se nadechla.
,,Nevím, asi. Nevím, co od toho čekat." Thomas s Minhem se na mě povzbudivě usmáli a brána vedle nás začala vydávat skřípavý a velmi nepříjemný zvuk.