The Maze Runner: Get Out Or Die Trying ✔️

29.

Mé oči pozorovaly nově opravený strop Dvoru. Konečně se s opravami přestalo a vše bylo při starém.
Skoro vše.
Rukama, které jsem měla položené na břiše, jsem si hrála s prsty a muchlala tričko. Pomalu jsem usínala do dalšího snu, který už mohl být v klidu, ale každý zvuk mě okamžitě vzbudil. Ať už to byl Palačinkův smích, Chuckovo a Gallyho reptání nebo Placeři celkově, kteří se přišli najíst a popovídat si.
Já si takové události poslední dva dny nechávala ráda ujít. Celkově jsem se všem vyhýbala a s nikým nemluvila. Tedy až na Teresu, se kterou jsem se dělila o pokoj.

Mé myšlenky utnulo zaklepání a následné otevření dveří. Pohled jsem přesunula na bruneta, který za sebou hned zavřel dveře a sedl si k mojí noze. Pohled jsem přesunula zpět na strop. Oba jsme neřekli ani slovo. Nevím, jestli to bylo trapné ticho nebo takové na rozmýšlení se co říct. Já však nic říkat nechtěla.
Měla jsem pokrk všech omluv a odůvodnění. A také jsem potřebovala klid.

,,Pojď ven, Mi," zašeptal a já se na něj podívala. Jeho oči zkoumaly ty mé. Myslel to vážně, ale to já taky. Nehodlala jsem někam jít.
,,Notak, Newt-"
,,Nech toho!" odsekla jsem mu.
,,Chce tě vidět," pokračoval, ,,Všichni tě chceme vidět. Už je to dva dny, co se všem vyhýbáš, Mio. A takhle to dál nejde." S povzdechem jsem si sedla a opřela se o zeď, Thomas udělal to samé. Seděli jsme těsně u sebe. Takhle jsme si navzájem dávali znamení, že tu pro sebe jsme. A fungovalo to, pokaždé.
,,Po té hádce je mi ze sebe zle. Zabila jsem Albyho a ani jsem si to neuvědomila! Lhala jsem mu, hodněkrát," špitla jsem a přitáhla nohy k tělu. ,,On ti lhal také a trvá to do teď. Vždyť nevíš, co se mu stalo s nohou a mnohem víc. A nezabila jsi Albyho, zabil ho Rmut. Jednou jedem, podruhé podákem. Takže to není tvá vina, Mio," zašeptal. Já si na jeho rameno položila hlavu, on tu svou dal na mojí. A tak jsme tam seděli, mlčky vedle sebe.

,,ZLOSIN se zase ozval," vyhrkla jsem ze sebe. Nechtěla jsem to říct, ale... Už je to venku, tak to dokončím.
,,Co udělal?"
,,Řekl-Řekl mi, že to není moje chyba, že to celou dobu bylo plánované. A to mě na tom děsí ještě víc. Oni plánovali jeho smrt od začátku, Thomasi." Brunet mlčel. Dovolil mi cítit, co cítí on: zmatenost a vztek.
,,Cítíš to stejně, hele," uchechtla jsem se a podívala se z okna. ,,Tak jo. Půjdu se projít." Thomas okamžitě vstal a natáhl ke mně dlaně. Já se rozesmála, pevně se jich chytla a Thomas mě přitáhl k sobě. Narazila jsem do jeho hrudi a chvíli se s ním smála. ,,Takhle ti to sluší." Zamkala jsem a podívala se na něj. ,,Měla by ses víc usmívat, Mio. Někdo by se mohl do tvého úsměvu zamilovat," usmál se a objal mě. ,,A kdo? Když žijeme ve světě, o kterém nevíme totálně nic."
,,Newt," zamumlal mi do vlasů. ,,Kdo jiný." Nebyla to otázka, ale já si na ni v duchu odpověděla.
Jestli ještě vůbec cítí to samé, tak možná.

***

Sešli jsme schody a procházeli jídelnou. Všichni mě s úsměvem pozdravili nebo jen zamávali. I přes to jsem si připadala jako odpadlík, který tu nemá co dělat a působí jen problémy.
,,Už jsem si myslel, že jsi nám zase zmizela," zasmál se Zart a objal mě. ,,No... Měla namále, ale zachránil jsem jí," usmál se pyšně Thomas a všichni jsme se zasmáli. ,,Kde jsou ostatní?"
,,Venku, většina hraje fotbal," odpoví Zart. ,,Přidáte se?"
,,Ne, díky," zakroutila jsem hlavou a usmála se. ,,Dobře, tak já jdu, aby mě nehledali. Už tak hru zdržuji," zasmál se blonďák a odběhl ven.
,,Vidíš? Vše v pořádku," zašeptal vedle mě Thomas. Jen jsem kývla. Brunet mě vzal za ruku a táhl mě ven z Dvoru.

,,Ugh..." zamumlala jsem a zakryla si oči rukou. ,,Tady je strašné vedro!"
,,Docela jo. Třeba je léto!" ušklíbl se Thomas a ruku v ruce jsme šli víc a víc doprostřed Placu. Viděli jsme kluky, jak hrají fotbal, Teresa je s Chuckem pozorovala a smála se. Nebylo divu, skoro pokaždé si podkosili nohy a letěli na zem. I z dálky to vypadalo vtipně.

Došli jsme až k nim a koukali se na ně. Zatím si nás nikdo nevšiml a já byla ráda. ,,Kdopak nám přišel zpět k životu?!" uslyšela jsem za sebou jeho nepříjemný hlas a ztuhla. Gally si stoupl vedle mě a usmál se. ,,Už jsem chtěl slavit, že jsi fuč." Vražedně jsem se na něj podívala a pohled otočila zpět na kluky.
,,Teď vážně. Něco mi došlo," zašeptal a oba jsme se na sebe podívali. ,,To, co jsem ti řekl. Nechci, aby jsi odešla do Labyrintu a stalo se ti něco. To, že je Alby mrtvý, není tvoje vina. ZLOSIN za to může, jedině on," zavrčel poslední větu a mile se na mě usmál. ,,Opravdu to myslím vážně, Mio. Omlouvám se."
Co tak najednou?
Že by Gally pochopil pravdu? Teda, aspoň kousek pravdy? Něco mi tu nesedělo, ale nechala jsem to plavat.
,,Ale měl jsi pravdu, Newt měl něco udělat."
,,Ten trest sis dala sama, Mio," ozval se vlevo Thomas. ,,Já vím. Protože to Newt neudělal," zašeptala jsem a podívala se na Teresu s Chuckem. Černovláska mi s úsměvem zamávala a ukázala na místo vedle sebe. S úšklebkem jsem kývla a odešla za ní. Gally i Thomas mě následovali.

,,Ahoj," zašeptala jsem a sedla si vedle ní. ,,Čau! Konečně! Myslela jsem, že umřu!" Zasmála jsem se a podívala se na Chucka. ,,Chucku? Děje se něco?"
Seděl tu jak pecka, nic neříkal a koukal na kluky. Něco ho trápilo. Bylo mi ho líto.
,,Co?" zamrkal a podíval se na mě, ,,Ne, jen jsem se zažral do hry. Ahoj!" Usmáli jsme se na sebe a Chuck dál sledoval fotbal. Thomas si sedl vedle mě a pro Gallyho už na lavičce nebylo místo, a tak si sedl vedle něj na zem.
Udivovalo mě, že je s námi Gally. Většinou byl někde mimo ve svém mrzutém světě. Co se změnilo?

Blížíme se ke konci. Za chvíli vlezeme do Labyrintu a odjedeme odtud, ozval se Thomas. Cítila jsem přítomnost i  Teresy.

Vždyť víš, Tome, že tak lehké to asi nebudeme mít, zašeptala Teresa a na její názor kývla.

Naděje umírá poslední, ne?