The Maze Runner: Get Out Or Die Trying ✔️

12.

,,Začalo to tu noc, co jste byli s Minhem a Albym v Labyrintu," odmlčela jsem se a zahnala slzy. ,,Zdálo se mi o mé mamce, jak mě od ní berou. Mohly mi být taky čtyři. Naložili mě do autobusu plných dětí a posadili mě k brunetovi, o rok starší než jsem byla... Myslím si- Myslím, že jsi to byl ty, protože při další vzpomínce jsem si tě pamatovala, ale nevěděla jsem, kdo jsi." Koukli jsme se na sebe a Thomas se zamračil. ,,A jaké byly ty ostatní?" zeptal se a já mu řekla vše.

***

,,Musím se ti k něčemu přiznat," řekl po chvíli ticha. Kývla jsem na něho a čekala. ,,Lhal jsem ti, taky mám pár vzpomínek. Pamatuju si na moji mamku, jak mě od ní odnášeli. A jak jsi řekla, sedla si ke mně malá holčička, takže jo, byl jsem to já a byla jsi to ty.
Na to, jak jsi chtěla utéct si taky pamatuji. Vběhla jsi tam a hned se zastavila. Vypadala jsi příšerně, to ti povím," zasmáli jsme se, ale hned zase zvážněli. ,,To, jak tě střelili... Myslel jsem, že jsi mrtvá, že tě prostě zabili a hotovo. Potom jsem viděl, jak ti dávají injekci a to bylo všechno, odvedli nás na pokoje a konec."
,,Nepřijde ti to divné? Že se nám vybavily stejné vzpomínky?" Kývla jsem a podívala se na zem, ležel tam ten krysopavouk. ,,Ostatním se vzpomínky taky vrací?"
,,Ne, teda aspoň to říkají," zamračil se a našpulil rty. ,,Co Teresa?"
,,Ta si taky něco vybavuje..." Thomas se odmlčel a zaťal ruce. Něco tají.
,,Co si pamatuje?" Dlouho neodpovídal a koukl se na koruny stromů. ,,Sebe a mě v ZLOSINu. Prý jsme pro ně pracovali, ale neví, co jsme dělali."
,,A proč jsi to nechtěl říct?" Vytáhla jsem obočí a Thomas se na mě podíval. ,,Byla tam s námi ještě holka. Tmavé vlasy, modrozelené oči. Nenáviděla to tam, šlo to poznat. Nikoho se nebála, věděla, že jí někdo neublíží." Zamračila jsem se.
,,Byla jsi to ty, Mio. Teresa tě poznala hned, co tě viděla." Vykulila jsem na něho oči. ,,C-co?! Vždyť jsem byla mimo lidi, mimo vás. Jak jsem s vámi mohla pracovat?!"
,,To je právě to, co chybí... Proč si tě nechávali pro sebe, a potom tohle. A taky... Proč a co jsme dělali?" Thomas svěsil ramena a podíval se nahoru.
Byli jsme potichu, ani jeden jsme neměli odpovědi. A Teresa taky ne.
,,ZLOSIN, to bylo na zdech Labyrintu a na věcech tady. Chceš mi říct, že jsme pomáhali ZLOSINu věznit druhý? Albyho, Minha, Newta a ostatní?!"
,,Jo, asi to jsme dělali," zašeptal Thomas a vzal mě za ruku. ,,Musíme to říct ostatním. Newtovi, Terese a Minhovi. Těm můžeme věřit, to víš." Kývli jsme na sebe. ,,Tak ať to máme za sebou," vydechla jsem a začala lézt dolů.

***

Sedím na bedně a čekám na Thomase a ostatní. Mou hlavou létají myšlenky ostošest.
Aspoň nejsem za tu divnou, které se jako jediné vrací vzpomínky.

Dveře se otevřely. Jako první sešel dolů Thomas, po něm Teresa, Newt a Minho.
,,Co se děje?" podíval se na nás nechápavě Newt. Thomas jim řekl, ať si udělají pohodlí. ,,Pořád nechápu, o co tu jde," zamračil se Minho. ,,Já jo," kývla Teresa a podívala se na mě.

Thomas se opřel o sloup vedle mě a kývl.
,,Chcete vědět, co se mi dělo v hlavě, když jsem byla mimo... A teď vám to povím," začala jsem a tak, jako jsem to řekla Thomasovi, jsem to řekla jim.

Po napínavém mlčení, které mě dostalo trochu do rozpaků, Minho vstal a začal chodit dokola. ,,Proč se vám třem grindům vrací vzpomínky a nikomu jinému ne? Už mě to začíná štvát, to vám povím." Podíval se na mě s Thomasem a dál si dělal kolečka. Teresa mě propodla pohledem, až po chvíli se zamračila. ,,Neumíš to." Naklonila jsem hlavu na stranu a vytáhla obočí. ,,Co neumím?"
,,Telepatii," zamumlal Thomas. ,,Měla bych?" Nechápavě jsem se na ně podívala. ,,No jasně, vy to umíte," kývla jsem a Teresa také kývla. ,,Takže, když jsi byl v Labyrintu, tak jsi s Teresou mluvil?"
,,Ne, neměl jsem čas," odpověděl Thomas a Teresa ho zabila pohledem.
Pohled jsem přesunula na Newta, který byl pořád ticho. Zdál se mimo. Jak kdyby tu vůbec nebyl. Jako kdyby chtěl být jinde a ne tady.
,,Newte? Vnímáš?" Newt se podíval na Thomase a kývl. ,,Neslyšela jsi, jak ti někdo řekl nebo někde jsi neviděla něco o ZLOSINu? Nějaké motto, nebo tak?" Zakroutila jsem hlavou, Newt si promnul bradu a podíval se na nás.
V tu chvíli já byla mimo. Mohla jsem se koukat jen a jen na něho. Ten pohled, tak hrozivý a přitom sexy. Ugh... Jsem vedle. Potřebuju za meďochy a to bez debat. Teď hned. Nebo nevím, co udělám. Možná, že i vim, ale...

,,Mio?!" cukla jsem sebou a podívala se na Newta. ,,Hm?" usmála jsem se zaťala pěst. ,,Vždycky, když se ti něco bude zdát, řekneš nám to, jasný? Jenom nám."
,,Ani Chuckovi ne," dodal Minho a já poraženě kývla.
,,Všechno?" S Thomasem jsme se na sebe podívali a kývli. ,,Guty, zdar." Zamával Minho a odešel.

***

,,Mio?"
,,Hm?"
,,Dneska jak jsi vyletěla na Gallyho... Byla jsi skvělá!" Zasmála jsem se a poděkovala Chuckovi. ,,To si na něho každý nedovolí, věř mi," zamumlal. ,,Chucku?"
,,Jo?"
,,Proč se tady k tobě každý chová tak hnusně? Teda až na Thomase, Minha, Teresu a Newta." Zajímalo mě to, vážně. Co mohl všem udělat někdo, jako je Chuck?
,,To nevím, prostě mě nemají rádi." Poznala jsem, že mu to bylo líto. A pokud si na něho někdo zase bude vyskakovat, tak uvidí. Jsem si jistá, že se Thomas přidá.
,,Ale neřeš to, guty?"
,,Guty," odpověděla jsem.
,,Dobrou."
,,Dobrou," popřála jsme si oba a já s lehla na stranu. Síť se trochu rozhoupala, ale nevadilo mi to, spíš mi to pomohl usnout.

***

Probudila jsem se a podívala se na místo, kde měl být Thomas. Nebyl tam.
Sedla jsem si a koukla se před sebe. Brány jsou otevřené. Vystřelila jsem ze sítě a běžela za Newtem.
,,Hej!" Dostala jsem pozornost kluků, co pracovali na polích, a podívali se na mě ,,Kde je Newt a ostatní běžci?"
,,Kde asi... v Labyrintu," usmál se jeden z nich a já vykulila oči. ,,A Newt?"
,,Taky."
,,A-ale on není běžec! Co tam sakra dělá?!" Druhý přešel ke mně.
,,Řekl bych, že víš."
,,Ne, nesmí do Labyrintu... Nesmí!" Položila jsem si dlaň na čelo. Rychle jsem dýchala. Bylo mi špatně. Newt je venku. Co tam sakra dělá? Trhá kytičky?!
Proto tu jsem, místo mě šel Newt. Proč?
Brunet mi dlaň ruku na rameno. ,,Klid, určitě mu nic není."
,,To nevíš jistě!" Rozběhla jsem se k bráně, která "patří" mně a Thomasovi.