The Maze Runner: Get Out Or Die Trying ✔️

27.

Už od první minuty, co jsem se vzbudila, jsem věděla, že dnešek nebude nejlepší den. A také to byla pravda.
Celý Plac byl od rána zahalen do tmavých barev, které doprovázel déšť. Nikomu to však moc nevadilo, nemuseli nic dělat, ale nálada, co panovala, byla strašná.

Všichni jsme byli pod přístřeškem. Chuck mluvil pouze s Thomasem a někdy s Minhem. Teresa si lehla do mé sítě a odmítala se s někým bavit. Gally byl sám sebou, a tak si sedl ke stromu a vražedně na nás koukal. Jeff a Clint se smáli Pánvičkovým vtipům. Nakonec Placeři udělali kroužek a bavili se všichni navzájem.
Newt, tak ten se tu pomalu ani neukázal. Jen, když se šel na něco zeptat Thomase a nebo nás zkontrolovat. Jinak nic.
A já? Já měla chuť vběhnout do Labyrintu.

Žralo mě svědomí. Obzvlášť po včerejšku. Chuckova konverzace s Newtem mi zamotala hlavu a nemohla jsem myslet na nic jiného.
A chtěla jsem vědět, jestli se změnil Newtův názor na mě.
Rozhodně ano. Proč by ne? Lhala jsem mu a to několikrát. Párkrát to bylo, protože jsem si myslela, že to vědět nepotřebuje a párkrát, protože já nevěděla, co s tím dělat, a tak jsem si to nechávala pro sebe.
Logické... Opravdu...

***

Po obědě se vše opakovalo. Všichni jsme byli buď ve Dvoře nebo pod přístřeškem. Většinou si každý vybral druhou variantu.

Seděla jsem opřená o zeď, po hlavě mi teklo pár kapek vody, protože střecha u zdi nebyla úplně u ní. Vůbec mi to ale nevadilo, ba naopak.
Nechala jsem oči zavřené, pomalu oddechovala a snažila se usnout. Dopadlo to ale tak, že jsem poslouchala ostatních rozhovor. Ne, že bych chtěla, ale já se nudila a co jiného tady dělat?

No, někdo mi tu zábavu zkazit musel.
,,Mio?" Otevřela jsem oči a uviděla před sebou Gallyho. ,,Co?"
,,Newt tě chce. Je vevnitř," mrkne na mě, otočí se a než odejde, řekne: ,,Užij si sprchu!"

***

Rychle proběhnu přes mokrou a plnou louží travinu a zastavím se až pod malým přístřeškem u Dvoru. Ještě jsem se podívala za sebe.
Thomas se na mě divně koukal, Chuck neudělal ani to. Minho se smál a já si byla na sto procent jistá, že si vymýšlí nějaké příběhy, co se uvnitř bude dít.
Teresa se mi se strachem koukala do očí. Kývla jsem na ni. Chtěla jsem, aby věděla, že v tom není sama a že se také bojím.

Povzdechla jsem si a vešla dovnitř.
Rozhlédla jsem se po jídelně. Blonďák seděl u našeho stolu, zády ke mně, a koukal do blba. Potichu jsem k němu došla a zůstala stát.
Newt se na mě podíval. Jeho výraz vyzařoval neklid a trocha zlosti.

Tady nešlo o něco malého, o zalití kytiček nebo tak.
Chce si o tom promluvit. O tom, co mu Chuck řekl. Buď to řekne teď, nebo až za chvíli a ještě předtím se mně zeptá na něco jiného.

,,Sedni si."
,,Newte, co se děje?"
,,Sedni si!"
Na sucho jsem polkla, kývla a sedla si naproti němu. Čekala jsem, kdy začne mluvit a seřve mě za všechno, co jsem kdy udělala špatně.
Newt si hrál s prsty, nepodíval se na mě. Kdežto já na něho koukala pořád.
,,Musíš mi říct-"
,,Že jsi to neudělala?" Naše oči se střetly. Zdálo se mi, že Newt bojuje sám se sebou. Nechápavě jsem se na něho podívala. ,,Co?"
,,Řekni mi, že jsi to neudělala," zašeptá. ,,Ale co?"
,,Ty moc dobře víš."
,,Nevím, Newte. Co jsem-"
,,Věděla jsi, že si pro Albyho přijdou!" zakřičel, vstal a opřel se o stůl, který doprovázela rána. Leknutím jsem s sebou cukla dozadu a vyděšeně se na něho podívala.
A je to tady. Nemůžu to zahrát do kouta. Ví o tom a já nemůžu s tím nic dělat.
No... I když...

,,C-co?" zašeptala jsem. ,,Chuck mi všechno řekl. Řekl mi, že když k vám přišel, řekly jste si s Teresou, že je to jasné, že jsi pro něj jdou. Nelži mi."
,,Newte, já," odmlčela jsem se a podívala se na zem.

Mé srdce bilo jak o život a chvílemi jsem si myslela, že mi vyletí z hrudi a já umřu.
Rozmýšlela jsem se, jestli říct celou pravdu. Pokud se to Placeři dozví, budou se snažit Teresu i mně vyhnat. I přes to, že je to proti pravidlům.

,,Hm?!" Zamrkala jsem a smutně se na něho podívala. ,,Chtěla jsem ti to říct," zašeptala jsem. ,,A kdy?! Za rok?! To je pozdě!"
,,Ne. Chystala jsem se ti to říct, ale v tu chvíli přišli Rmuti a už nebyl čas."
Newt zakroutil hlavou a usmál se. Vytáhla jsem obočí. O co mu jde?
,,Co?"
,,Nelži. Musela jsi to vědět dopředu. A navíc, jak jsi to věděla?"
,,Nelžu ti! Zjistila jsem to těsně před tím, než sem přišli!"
,,A jak jsi to zjistila?" Polkla jsem a podívala se na dveře. ,,Nikdo sem nepůjde."

,,ZLOSIN," řekla jsem chvíli po něm. ,,Ten ti to řekl?" Jen jsem přikývla a pořád koukala ven. Někdo tam byl, poslouchal nás.
,,Newte, někdo tam je," zašeptala jsem a podívala se na něj. Newt se zaměřil na dveře a řekl: ,,Nikdo tam není."

,,A neodbočuj od tématu. Proč ti to řekli pozdě?"
,,Já nevím."
,,Kdo o tom věděl?" Zakroutila jsem hlavou. ,,Nikdo, jen já."
,,Lžeš! Chuck říkal, že o tom věděla i Teresa!"
,,Nevěděla o tom, sakra!" Vztek ve mně vzplanul. Naštvaně jsem vstala a opřela se o stůl stejně, jak byl Newt.
,,Copak to nechápeš?! Jenom já o tom věděla! Jenom já! Jí do toho netahej! Divím se, že Chuckovi věříš, když to minule jsi přešel a to šlo o něj!"
,,Věřím, protože tohle mi přijde víc normální!" Naštvaně jsem se na něho podívala. Cože to právě řekl?
,,Cože? Jak jako normální? Co tím sakra myslíš?!"
,,Že kdyby jsi o tom věděla je víc v pohodě než kdyby-"
,,To si děláš prdel, ne?!" Rázným rokem jsem přešla doprostřed místnosti. Zavřela jsem oči, zhluboka se nadechla a zase je otevřela.
,,Co teď po mně chceš, Newte?" Otočila jsem se zpět na něj. ,,Vážně. Už víš, že jsem o tom věděla a dalo by se říct, že jsem ho zabila. Tak co teď? Hm?"

Blonďák svěsí hlavu a povzdechne si.
,,Klidně mě hoď do lochu, bez jídla a pití. Odveď mě do Labyrintu, ať se o mě Rmuti postarají. Je mi to jedno, jen chci vědět, proč a co ještě mi chceš vmlátit do ksichtu."

Blonďák ke mně přešel, byli jsme těsně od sebe. Musela jsem zvednout hlavu, abych mu viděla do očí. Čekala jsem, co z něj vypadne. Chtěla jsem slyšet něco pozitivního, něco pěkného. Ale tady nejsme v pohádce, ale v debilní realitě.

,,Já nevím, co chce Newt, ale já chci, abys odtud vypadla a nevracela se!"