VLČÍ TOUHA

Smějící se bestie

Nemůžeme rozpoznat, co je špatné nebo dobré na ostatních, pokud sami nemáme tytéž silné i slabé stránky.
Krása není příslibem štěstí

23. prosince 1936, Linderhof Palace, Německo.

,,Páni," pronesla Sophie, když Hanz Shönmann zastavil před palácem v Linderhofu, kde se konal nacistický bál.
Dřevěný portál zdobily řezby ve tvaru srdcí a barevné fresky s pastevci v kožených kalhotách, baronkami s drahokamy a anděly s roztaženými křídly. Na každém okně visely rudočerné vlajky se znakem hákového kříže a povlávaly v alpském vánku. Světla před palácem byla umně nainstalována nad sněhem, aby osvětlovala rampouchy. Zmrzlé listy vypadaly jako cukr na perníku.
,,Nádherně nazdobený palác pro nacistickou smetánku!" vzdychla Sophie, která seděla vedle svého bratra. Hanz před třemi lety vstoupil do NSDAP, aniž znal alespoň zhruba její politický program. Sophii děsilo, jak rychle jeho vojenská kariéra stoupala. Začal sloužit jako pobočník a poté byl jmenován velitelem čety. Stal se důstojníkem Brigadeführer, který velel Abschnitte SS.
Otevřela dveře vozu. Na sněhu ležel karmínově červený koberec, aby účastníci neuklouzli a nezničili si boty. Hanz vzal Sophii za ruku a pomohl jí vystoupit. Nechala lem slonovinové látky osázené drahokamy přes nohy.
,,Nemusíš být nervózní." utěšoval ji.
Pomalu se na něj podívala, v jeho tváři viděla upřímnou radost a nadšení.
,,Nejsem nervózní. Jsem jen unavená." odpověděla. Unavená ze všech těch fanatických nacistů, pomyslela si Sophie, ale neopovážila se to říct nahlas.
Hanz jí nabídl rámě. Zhluboka se nadechla a ucítila hořící borovicové dřevo. Začaly jí slzet oči. Světla se slila. Pevně se chytila Hanze.
,,No tak, no tak." poplácal ji rukou v kožené rukavici. ,,Prostě se usmívej."
Udělala, co jí řekl.
Dveře sálu se otevřely a vzduchem se nesly tóny houslí. Portýr jí sundal pláštěnku. Křišťálové korálky začaly ve světle házet duhové odlesky na Hanzovu uniformu.
,,Heil Hitler, Hanzi!" pozdravil podsaditý muž s přísným výrazem v obličeji a prázdnou sklenicí v ruce.
Bratr odpověděl na pozdrav.
,,Rád bych vám představil svou sestru, Fräulein Sophii Shönmannovou."
Hanz sklapl podpadky.
,,A tohle je říšský ministr Martin Bormann z hlavní správy strany."
Sophie kývla. ,,Je mi potěšením."
Bormann se otočil na Hanze.
,,Máte vskutku okouzlující sestru." zamrkal a znovu věnoval Sophii zkoumavý pohled.
,,Je zde dnes paní Bormannová?" zeptal se zdvořile Hanz a přerušil ticho.
,,Ano, ano, někde tady bude," mávl rukou. ,,Bezpochyby se baví o cínových lžičkách nebo podobných nesmyslech. Napijeme se?"
Šli za Bormannem chodbou s nacistickými vlajkami a jedlemi ověšenými kandovaným ovocem.
Mluvil o víně, jídle a přítomných hostech. Sophie neposlouchala, protože ji zcela pohltila scéna kolem.
Bylo tu vše, o čem kdy snila, přesně jako okázalé plesy a večírky v hollywoodských filmech z dětství. Zrychlil se jí tep. Jak po takovém světě toužila, stejně jako ostatní dívky, které znala.
Svět moci, prestiže a necenzurované euforie.
Chodba ústila do velkého sálu. Dlouhé, bílé stoly, u každé čtvrté židle stojací stříbrný svícen. Na pódiu hrálo smyčcové kvarteto, smyčce se pohybovaly v perfektním souladu.
Na tanečním parketu pomalu tančily páry jako miniaturní figurky na ozubených kolečkách od hodinek.
Vysoce postavení muži byli v uniformách SS a vytvářeli tak jednolité pozadí černé s červenými páskami na ruce. Elegantní ženy na scéně zářily v různých odstínech barev, od švestkové po meruňkovou, oranžovou a okurkově zelenou.
Sophii zkoumala od hlavy k patě vykrmená dáma v šarlatových šatech.
Sophie se podívala, kam dáma upíra pohled, a zjistila, že ji zajímá její levé zápěstí, které měla omotané bílým obvazem. Rychle ho zakryla pod rukáv šatů.
Přiblížil se k nim číšník s tácem šampaňského. Hanz podal své sestře sklenku, a ona se nemohla dočkat, až ochutná své první šampaňské.
,,Vždycky držím slovo. Ale opatrně, nikdy nevíš, jak šampaňské působí, dokud ho nevyzkoušíš."
Šampaňské. Sophii se začaly sbíhat sliny. Už kolikrát viděla, jak filmové hvězdy s chutí popíjejí a pak se jim motá hlava. Doufala, že na ni bude nápoj působit stejně opojně a magicky. Uchopila sklenku, olízla si rty a plna očekávání se napila.
Štiplavé bublinky zákeřně zaútočily.
Polkla, aby obsah úst nevyplivla, ale stejně ji prozradil výraz v obličeji.
,,Na to si zvykneš." dodal s úsměvem Hanz.
Znovu se napila a pokusila se vypít sklenku do dna.
Bormann se hlasitě zasmál a na zavalitém briše se mu vypnuly knoflíky.
,,Na zdraví! Vypadá to, že tahle slečna něco vydrží," pronesl Bormann. ,,Co si takhle zatančit, než váš bratr přinese další?"
Sophie se zadívala na Hanze.
,,Já ....právě mám za sebou náročné vystoupení a...." než stačila odpovědět Bormann vzal Sophii za loket a odváděl ji na parket.
,,Slibuji, že na to půjdu pomalu." Přitáhl si ji k sobě a jednu ruku jí umístil na kříž. Druhou rukou uvěznil její prsty v rukavici. Tuhá uniforma jí tlačila křišťálové korálky do kůže jako tisíc špendlíků.
Sophie se ohlédla přes rameno na Hanze. Usmál se na ni a zvedl prázdnou sklenku. Když se otočil, aby zavolal na číšníka, sklouzla
Bormannova ruka níž.
Sophie se odtáhla a tváře jí znachověly. ,,Pane Bormanne!"
Popadl ji za ruku a na sílu ji přitiskl k sobě. ,,No tak. Jsme na večírku. Žádnou scénu, Fräulein." Zazubil se a odtančil s ní hlouběji do davu.
,,Chtěl jsem s vámi mluvit v soukromí. Víte, jsou tací, kteří se stále diví, že Führer, podlehl vašemu kouzlu."
Sophie mlčela.
,,Abych k vám byl upřímný." Bormann se mírně pousmál.
,,Nepochybuji o tom, že s tak krásným neměckým obličejem vůdci působíte potěšení.
Na druhou stranu některým lidem přiděláváte hluboké vrásky.
,Především nás znepokojují vaše časté cesty do zahraničí.
Poslední dobou je kolem nás takových špehů. Všichni jsou podezdřívaví."
Nahnul se k ní a z nepříjemné blízkosti zkoumal její obličej. Jeho horký dech smrděl po pukavcích.
Sophie se odvrátila.
,,Gestapo se o vás začalo značně zajímat, Fräulein."
,,Nejsem žádný špeh!"zasyčela Sophie.
,, Kdo ví, kolik tajemství jste už shromáždila a předala našim nepřátelům." pokračoval neústupně
Bormann.
,,O co vám jde?" zeptala se přes velký vztek.
,,Jde mi především o vás." odpověděl a nasál dech.
Pohybovali se po tanečním parketu v kruzích. Žena s pavími pery ve stříbrných vlasech se zkroutila, když se s ní srazila loktem. Sophie težce polkla. Točila se jí hlava.
V krku ucítila bublinky šampaňského. Sophie chtěla tomu muži jednu vrazit, zavolat na svého bratra, ale jeho uniforma, která páchla po potu a cigaretách jí připomněla možné následky, nejen pro ni, ale i pro celou její rodinu.
Spolkla tedy hořkost.
Kvartet dohrál, vstal a uklonil se.
,,Sophie." ozval se bratr a podal ji sklenku.
,,Děkuji za tanec, bylo mi potěšením."
Bormann srazil podpadky a s úšklebkem odešel.
Houslista přišel na pódium.
,,Dámy a pánové, posaďte se, prosím, vánoční prezentace právě začíná."
Hanz odvedl Sophii doprostřed stolu. Na jednom konci seděl Bormann s paní Bormannovou. Tváře měla sinalé, usmívala se. Jednou rukou si hladila bříško. Byla těhotná. Všimla si, že se na ni Sophie dívá, a přimhouřila oči.
Sophie se natočila židlí víc k Hanzovi, aby se vyhnula jejímu pohledu.
,,Hanzi," začala. Hlas se jí třásl, odkašlala si tedy. ,, Potřebuji s tebou mluvit o - "
,,Teď ne." přerušil ji Hanz a ukázal na pódium.
Usrkla si šampaňského a propletla si ruce v naději, že se zmátoří.
,,Hanzi," pokusila se znovu o kontakt.
Položil ukazováček na rty. ,,Později," zašeptal.
Houslista se chopil mikrofonu.
,,Cituji našeho Führera: , příroda je gigantický boj síly a slabosti, věčné vítězství silného nad slabým." Srazil paty a vysekl poklonu. ,,Dobrou chuť."
Číšníci roznášeli čínský porcelán na naleštěných podnosech a vlévali víno diamantové barvy do připravených pohárů. Rozpředl se hovor. Jakási žena se příliš nahlas zasmála.
,,Víno?" ozval se jí za zády číšník.
Sophii rostl v krku knedlík, jak prožívala emoce a nedařilo se jí je potlačit.
Číšníci se zastavili u svícnů a pokládali na stůl obrovské tácy.
Před Sophii se objevila hlava pečeného selete. Oči měli teplotou zabarvené do mléčna, křupavé uši vztyčené, jako kdyby naslouchalo. Kolem selete byly vyrovnané krémové brambory, místo oháňky se přízračně skvěly bílé klobásky.
Dav v sále začal vyluzovat kakofonii zvuků příborů narážejících do talířů.
Sophii zvonilo v uších.
Postranní pohledy nacistických hostí ji svíraly jako v kleštích.
Po dobu jídla nepromluvila ani slovo.
Svíce ozařovaly torzo selete a přítomné uniformy. Vepřové bylo natolik prorostlé tukem, že skoro nebylo třeba ho žvýkat. Nedovařené brambory a moučné klobásky. Všechno spláchla červeným vínem.
V jícnu ucítila žaludeční šťávy.
Sophii pulzovala krev ve spáncích a pískot v hlavě zesiloval.
,,Omluvíš mne, prosím?" odsunula židli a vstala.
,,Je všechno v pořádku?"
,,Ano."
,,Ach," Hanz kývl. ,, Toaleta je tamhle, pak doleva. Neztrať se, abych za tebou nemusel poslat gestapo." řekl a zasmál se.
Sophie polkla a z posledních sil vyloudila ochablý úsměv na tváři.
Prošla třpytivým sálem, ve ztemnělé chodbě okamžitě přidala do kroku, prošla kolem ukazatele toalet a ocitla se u dvojitých dveří, které ústily do zadní uličky.

Sněžilo. Sněhové vločky se pomalu snášely na zem. Sophie zaklonila hlavu a nechala padat načechrané chomáčky na obličej.
Pročistila si tak hlavu. Přestože se chvěla zimou, zůstávala v tichu postranní uličky. Okolí paláce bylo zasypáno bílým pudrem. Potemnělé stromy lemovaly bílé krystalky.
Zaparkovaná auta se měnila v hromádky cukru.
Pod šaty se jí dostal vítr, na chvilku jí znecitlivěly nohy a po zádech až ke krku jí přejel mráz. Objala se, aby se trochu zahřála.
Vítr se jí dostal do očí. Zamrkala, aby zadržela slzy. Opřela se o bednu pod balkónem, přes kterou byla přehozená deka, a vdechovala mrazivý vzduch, dokud se jí nezklidnil tep.
,,Fräulein Shönmannová. Co tu děláte?" zeptal se Bormann, který se protlačil zadním východem.
Sophie leknutím nadskočila.
,,To teplo uvnitř. Myslím, že mi nedělá moc dobře v kombinaci se šampaňským. Ale už je mi lépe."
Natáhla se po klice, ale on ji zastavil.
,,Jen se na sebe podívejte, celá se třesete. Jak dlouho už tu jste? "
Začal ji hladit po ruce ztvrdlými prsty.
,,Myslím, že bych měla jít dovnitř." řekla Sophie.
,,Potřebujete někoho, kdo by vás zahřál."
Než se stačila odtáhnout, zabalil ji Bormann do svého pláště.
Jeho dech byl cítit po víně a párcích.
,,Ministře Bormanne, prosím." Sophie se snažila uvolnit si ruce, ale měla je promrzlé a nehybné.
Využil situace a políbil ji na krk.
,,Nechte mě! Přestaňte!"zakřičela.
Dal jí ruku na ústa. ,,Pšt!" zavelel.
,,Vím o případech, kdy byly tajné agentky zastřeleny přímo při svádění vojáků." zavrčel jí do ucha a otevřel závěr zbraně. Druhou ruku jí položil na stehno a vyhrnul jí sukni. Dlaní jí přejel po vnitřní straně druhého stehna.
,,Jak se opovažujete!"
Vší silou ho kopla a pokusila se vymanit z jeho sevření.
,,Nejsem žádný agent!" znovu hlasitě zařvala a v záchvatu vzteku mu plivla do obličeje.
Rázem ji tvrdě uchopil pod krkem, že se nemohla hnout. Poprvé v životě byla ochromená bezmocí a on si to náležitě užíval.
,,Tak krásná slečna a s takovým duchem." překvapeně odvětil a přitiskl ji k bedně.
,,Nechci vám ublížit." řekl a začal si rozepínat pásek u kalhot.
,,Chci jen ochutnat zakázané ovoce."
,,Ty svině!" vykřila Sophie. ,,Řeknu to Vůdci!"
Bormann se usmál. ,,A to si myslíte, že vás bude ještě chtít? Až zjistí, že jste mě svedla?" Nadzvedl šifónové sukně a rozepnul si kalhoty.
,,Prosím," začala panikařit Sophie.
,,Nikdy bych...."
Ucítila jeho horká a hrubá stehna.
Naškrobená uniforma ji na několika místech zranila na kůži.
,,Kterému příběhu si myslíte, že uvěří? Tomu, který bude vyprávět nestoudná primabalerína nebo opora třetí říše?"
Pevně jí zkroutil ruce a vzepřel se na patách.
Najednou se ozval hlasitý smích, vysoký tóny se rozezněly vzduchem jako sirény. Zahlédla skupinku lidí, která se procházela nedalo od nich.
Popadl zbraň a natáhl si kalhoty. Rozhlédl se, nejdřív vlevo, pak vpravo.
Bormann jí umlčel dlaní, ale Sophie neváhala a vší silou ho kousla do ruky. „Auuu!" překvapením vykřikl a uhodil ji tak tvrdě, že se skácela na zem. Držel si krvácející dlaň. Rudá krev kapala do bíleho sněhu.
,,Za to mi ještě zaplatíš, ty děvko."
Mokrý šifon na Sophiině těle začal tuhnout a vytvářet jemný kokon z ledu. V ústech cítila chuť železa.
Dala si do úst prst, a když ho vytáhla, byl celý od krve. Měla roztržený ret, a tak si ho začala sát, aby krvácení zastavila.
Třásla se po celém těle.
Sophie sebrala zbytky sil a začala se plazit ke dveřím do paláce.
V tom před sebou spatřila černé vojenské boty.
Slyšela hlasy, které se přibližovaly.
Opouštěly ji síly, bolely ji svaly a svět se začal rozpíjet.
Před očima se jí zatmělo.
Sophie upadla do bezvědomí.
Propadala se do temnoty.