VLČÍ TOUHA

Zkouška

Nemůžeme tančit v minulosti, ani v budoucnosti, tančíme vždy tady a teď.

20. srpna 1937, Berlín, Německo.

Nedaleko Deutsches Opernhaus - největšího národního divadla v Berlíně se nacházela velice útulná kavárna.
Bylo to známé místo schůzek pro každého, kdo něco znamenal na umělecké scéně.
Posedávali tady nejen hudebníci, tanečníci nebo umělci jiných směrů, například designu a malířství, ale i významní režiséři a herci německého filmového průmyslu.
Sophie měla tohle místo velice ráda.
Po ranním baletním tréninku tady často seděla, popíjela kávu a poslouchala občas velmi vášnivé a zaujaté rozhovory u sousedních stolů.
Většinou zůstávala sama a stranila se ostatních.
,,Guten Morgen, schönes Mädchen."
Sophie ze svého místa vzhlédla a upustila lžičku, která s mlasknutím spadla do hrníčku s kávou.
Právě absolvovala první část dnešního tréninku. Mohla využívat prostory národního divadla i v době, kdy bylo ještě uzavřené a proto zkoušela každé ráno už krátce před šestou.
Každý den skoro hodinu tančila svou choreografii, dokud se jí nezatočila hlava, protože ještě nic nesnědla. Sledovala svou přítelkyni Helene, která se posadila naproti a soucitně se na ni podívala. ,,Tobě není dobře?"
Sophie si pospíšila s odpovědí:
,,Musím teď hodně trénovat. Připravujeme se na velké vystoupení. Bude to nové podání slavné Serenády Richarda Wagnera a já pravděpodobně budu primabalerína."
,,Mein Gott!" zvolala Helene nahlas, až se po nás lidé otáčeli.
,,Možná, Helene. Až dnes se rozhodne. Ještě není nic jisté," povzdechla si Sophie.
,,Drahoušku, nepochybuji o tom, že ty tu roli dostaneš. Jsi ze všech nejlepší. To přece víš," pronesla Helene samou radostí a nadšeně pokračovala dál:
,,Otec se o tom už zmiňoval a taky říkal, že to bude jedna z největších operních představení všech dob, které se uskuteční v letošním roce a proto se divadlo na takovou událost připravuje už několik dní dopředu.
,,Vskutku působivé," pronesla Sophie bez takového vzrušení, jakým oplývala její drahá přítelkyně.
,,Bude tam ta nejvyšší berlínská smetánka a všichni pohlaváři říše." Dcera ředitele národního divadla Helene ztišila hlas a s úsměvem na rtech pronesla. ,,Dokonce se proslýchá, že se má dostavit i samotný Führer."
Sophie se utrápeně usmála.
Helene vzala její ruce do dlaní a pevně je stiskla.
,,Splní se ti sen po kterém si celý život toužila," pronesla, oči pevně zakleslé do baletčiných zornic, jako by pátrala v hlubinách její duše. Pravděpodobně na ní viděla, jak je Sophie sklíčená.
Vytáhla z malé kabelky tabulku čokolády a položila ji na stůl.
,,Tohle ti určitě pomůže." Zazubila se Helene a Sophie se rozesmála.
Otevřely se dveře, zvonek se rozhoupal a zacinkal, a než stačila Sophie poděkovat, už se k ní Helene otočila zády.
Dovnitř vešel mladý tanečník, který se stal představitelem mužské hlavní role. Jmenoval se Sebastian.
Byl to pohledný, elegantní, přiměřeně vysoký, okouzlující mladý muž a opravdu vynikající tanečník. Byl studentem umění a Sophie se s ním občas bavila. Sebastian zůstal stát u dveří. Chvíli se rozhlížel se a pak se vydal ke stolu. Když procházel kolem děvčat, zahleděl se na Sophii a nespustil z ní oči.
Smekl klobouk a prošel kolem nich. Sophie, stejně tak jako Helene, se za ním dívala a objevila Ilsu, která se mezitím nepozorovatelně a bez pozdravu posadila na opačném konci kavárny.
Byla také vynikající baletka a ucházela se o hlavní ženskou roli stejně tak jako Sophie.
K jejímu zděšení si to Sebastian namířil přímo k její konkurentce, a navíc si k ní ještě přisedl.
,,To je takový fešák," vzdychla Helene. ,,Myslíš si, že spolu chodí?" zeptala se a otočila se zpátky k Sophii. Ta jenom pokrčila rameny a nasucho polkla.
,,Neboj se, Sophie. Ty budeš obsazená do hlavní role. Ty jednou zboříš prkna berlínského Národního divadla." ujišťovala Helene svou přítelkyni. Sophie si tím nebyla až tak jistá, protože Ilse jí nějak v poslední době pořád křižovala cestu. Při tanci. U učitelky tance Frau Hofbauer i u Sebastiana. Snažila se dostat do vyšších kruhů společnosti a dělala pro to všechno. Sophie upřela na tu dvojici pohled.
Ilse vzhlédla a krátce na ni kývla hlavou.
Jako vždy vypadala dokonale.
Na Ilse nebyla námaha ani stres nikdy vidět.
I dnes zářila jako královna.
,,Bude to velice těžké rozhodování, slečny. Očekávám od vás, že do toho dáte všechno." Slova Frau Hofbauer se Sophii zaryla do myšlenek i sebevědomí.
Neuniklo jí, že jí nálada klesla pod bod mrazu.
,,Nezlob se, Helene. Budu muset jít." Sophie odsunula tabulku čokolády stranou, položila na stůl pár říšských marek, rozločila se a vyšla z kavárny.