Beze strachu

Fobie

ona:

Roztřesenou rukou jsem se chytla zábradlí. Proč musím být tady? Je milion míst, kde bych byla radši,ale..... "M-musím jít dál? " zeptala jsem se slabě. Hlava se mi točila tak,že jsem mohla každou chvíli ztratit rovnováhu. "Jen pojď, ještě jsi neviděla to hlavní". Ne, zakroutila jsem hlavou a ucítila,jak mi začínají téct slzy po tváři.

Tehdy mi bylo 5 let. Byli jsme na rozhledně. Nebyla mocv vysoká,ale mě se zdálo, že země je od vršku nekonečně vzdálená..... Strach z výšek. ... postupně se k němu přidávaly další, některé reálné jiné jenom přiživované mou fantazií. Nikdo mi však nemůže pomoct... Nikdo protože největší strach mám z lidí. .

Ahojky, takže tady bude jeden kratší příběh. .. upřímně sama nevím kam ho zařadit, ale i tak doufám že se bude libit... ^^ *M*