Rok 1512
Spadla věž. ,,Zaútočili! Běžte rychle pryč!" Křičel někdo z davu hrnoucího se z města. Byl zmatek, všichni se snažili utéct, děti plakaly, zvířata se motala pod nohama. Ihned přiběhli vojáci střílející po lodích které připlouvaly po moři. ,,Miřte pořádně!" Zavelel velitel po několika střelách zasahujících do oken či dveří. Ovšem lodě se stále dost rychle přibližovaly.
,,Zaútočili na nás Španělé, Admirále." Oznamoval plukovník ,,Máme málo lidí, nezvládnou to." Dořekl to a odhodlaně se podíval na Admirála.
,,Rozdejte zbraně všem mužům v okolí, tuto válku musíme vyhrát. A pokud opět prohrajeme, nevzdáme to." Admirál se otočil a rychlým krokem mířil ke svému domu. To už plukovník nespatřil, nýbrž utíkal ke zbrojnici.
,,Hanku!" Radostně vyjekla admirálova žena. Ovšem radost ji přešla a nastoupila starost. ,,Co se venku děje, proč všude běhají hoši se zbraněmi?" Ptala se, i když odpověď jí byla jasná. Přeci jen, před Španěli se už několik let v kuse brání. ,,Jak je na tom malá?" Přešel ke kolébce s nemluvnětem.
,,Ty sis ale vybrala čas," zvedl ji do náruče ,,Zrovna se válčí, nemohla jsi chvíli počkat?" Usmál se a podal malou Katherine matce. ,,Musím pomoct svým mužům, zvládneš to tu?" Admirálova žena se nejistě usmála a popošla k němu. ,,Jen běž." Nechtěla aby šel, avšak věděla že musí. Admirál ji políbil na tvář a vyběhl z domu.
,,Otec měl pravdu, nemohla jsi ještě chvíli počkat?" Pousmála se jak to udělal admirál a položila dítě zpět do kolébky a vrátila se k pletení.
,,Připravte loď, vyrážíme na moře! Nesmíme je nechat připlout! Ty-" ukázal na jednoho z mužů. ,,Postarej se aby tu nebyl nikdo kromě našich lidí." Rozdával úkoly, snad každý měl nějakou práci. ,,Nastavte kanóny a vyrážíme!" Přitom ovšem nemohl přestat myslet na svojí ženu a dceru. Měl o ně strach, nevěděl zda by se o sebe dokázaly postarat kdyby Španělé přeci jenom vystoupili na břeh. Chtěl tomu zabránit, nechtěl o ně přijít.
,,Admirále, jsme dostatečně blízko, máme pálit?" Postavil se, protože ani nevěděl jak, ale seděl a přešel ke straně lodi. ,,Namísta, připravit, pal!" Zavelel a ozvalo se několik výbuchů najednou. Rány až se moře otřásalo a do toho začali i oni. Britská loď měla několik děr, avšak ne natolik velkých, aby se potopili. Španělé už na tom nebyli tak dobře, pomalu se potápěli ke dnu. Jedna loď skoro zničená, zbývají dvě. Naštěstí z jejich přístavu vyplula další loď plná vojáků jim na pomoc.
,,Střílejte na Španěli, ne na nás!"
Admirál se opět posadil a jen pozoroval jak potápějí nepřátelské lodě.
Po delší době se Britům úspěšně povedlo setřást další lodě. Avšak admirál stále nebyl spokojený. Potřeboval ihned domů, za rodinou, chtěl se ujistit zda jsou v pořádku. Nakázal, aby se ihned otočili a pluli zpátky.
,,Dejte nám všechno co máte a nikomu se nic nestane!" Nařizoval muž s dýkou v ruce, ženě s brečícím dítětem v náručí. ,,Jak jsem už řekla, nic vám nedám. To vy byste mě měl něco dát! A víte co? Klid! Vypadněte odsud!" Rozkřičela se po nich, div jim neupadly uši. Chtěla vyslovit další slova, ale jeden z mužů ji praštil pávničkou po hlavě. ,,Tak, a máme klid my," poví muž jménem Jack. ,,To byla ale ukecaná ženská. Co tu tak stojíte? Do práce." Všichni se rozprchli po domě a hledali nějaké drahé věci. ,,Ale co s tim miminem, pořád řve a mě to štve. Hele, to se rýmovalo," Jack se pořád udiveně díval jak batole pláče. ,,Možná je to hladový. Jacku nakrm to," kapitán moc dobře děti neznal, ale věděl, že když pláčou, tak většinou mají hlad. ,,Já? Já neumím krmit děti! Na, tady máš mrkev." A hodil ji po plačícím stvoření. ,,To se ti povedlo, teď to brečí ještě víc. Možná tu mrkev musíš předžvejkat."
,,Nikdo nic předžvýkávat nebude. Tamhle na polici je mléko, podejte mi ho," ozve se Thomas. Bez odmouvání mu podali onen nápoj a sledovali to jak pije. ,,Tumáte kapitáne, pochovejte si jí taky," podal malou kapitánovi a ona se k němu přitulila a usla. ,,Jak si poznal že je to holka? Vždyť to může být klidně kluk- nebo ani jedno!" Jack se zhrozil když ho to napadlo, ale soudě podle Thomasova pohledu to nic takového nebude. ,,Úplnej taťka! Kapitáne, necháte si ji? Koukejte na ni jak vás má ráda." ,,Jacku snad poprvé s tebou musím souhlasit. Je opravdu rozkošná. A jmenuje se Katherine," podotkl Thomas ,,A Váš otec bude nadšený!" Kapitánův otec byl velice starý, a na lodi často neměl co dělat. Rád vždy když zastavili někde v přístavu, četl dětem pohádky a různé jim pomáhal.
,,Thomasi, ale budeš se o něj částečně starat i ty, je to tvůj nápad." Řekl nakonec kapitán a podal mu Katherine. Na místě, kde byla přitulená, po ní zbyla nemile vypadající loužička. ,,Vy krysy líný, jdeme!" Zařval kapitán a zbylá posádka vyrazila z domu.
Ještě bych chtěla poděkovat Adele47456 za nápad, určitě se podívejte k ní, také píše o "Marvelu" ❤
ČTEŠ
Dark Sea (Marvel)
Fantasi,,Kde jsi. Ukaž se!" Zoufale se rozkřikne po místnosti. Rozhlížela se pořád dokola, jestli náhodou neudiví někoho jiného. ,,Mě neuvidíš, já jsem ty." Nevěří tomu, v její hlavě nikdo být přeci nemůže. Parazit. Byl to přesně ten parazit, o kterém mluv...
