Double twins [Marcus & Martinus]✓

8. Přání

NATALLY

Ráno  jsem se probudila dost unavená. Celou noc jsem měla noční můry. Až někdy nad ránem jsem usla a celkem spala asi tři hodiny. Ani nevím jestli se Car vrátila domů. Vlastně jsem ji tam včera vůbec neviděla. Vzpomněla jsem si na včerejšek. Byl to super večer až na jednu podstatnou věc která ho změnila na skoro nejhorší. „Crrrrr" ozval se zvuk zvonku. Chtěla jsem dělat že nejsem doma. Nechtěla jsem s nikým mluvit. Ale ten někdo nepřestával zvonit. Už mě to dohánělo k šílenství. Zvedla jsem se z postele a sešla schody. Bylo mi jedno kdo tam bude a jak vypadám. Nemá mě budit tak brzo. Otevřela jsem dveře. Stál v nich on. Vypadal jako by po žádné párty nebyl. Cítila jsem se trochu trapně že on je tak upravený a já tu stojím s mastnými rozcuchanými vlasy a kruhy pod očima. „Ahoj" nahodil ten jeho tipický úsměv. „Ahoj" hlesla jsem a poodstoupila od dveří aby mohl vejít. Sundal si boty a stoupl si přede mě. „J-jo počkáš chvilku?" poukázala jsem na své pyžamo s jednorožce. „Jasně. Počkám tady" mrkl na mě a já vyběhla schody jak nejrychleji jsem uměla.

Necítila jsem se dobře v jeho přítomnosti. A zvlášť ne když vypadám takhle. Vlasy jsem si stáhla do culíku a vybrala si nějaké pohodlné oblečení. Jelikož nemám žádný make-up nemohla jsem si zamaskovat ty černé kruhy pod očima. Vyšla jsem na chodbu a rozhlédla se. Nikdo nešel. Přeběhla jsem ji a otevřela dveře do Cařina pokoje. Naštěstí nebyla doma takže se nevyptávala. Začala jsem hledat to co jsem potřebovala. „Sakra kde to je?" prohrabávala jsem šuplík ve kterém by to mělo být. „No konečně" vytáhla jsem z něj malou tubičku ve které byla ten zázračná tekutina. Trochu jsem si ho nanesla pod oči a rozmazala. Nakonec jsem si v zrcadle trochu poupravila a zahladila stopy aby nic nepoznala. Asi bych si měla koupit svůj korektor.

Sešla jsem dolů. Tinus už seděl na gauči a opět pozoroval tu plazmovou televizi. Než jsem si sedla vedle něho došla jsem si pro pití do kuchyně. I se skleničkou v ruce jsem se posadila na gauč. Nikdo nic neříkal. Pak jsem si ale všimla že na mě Tinus kouká. Podívala jsem se na něj s povytaženým obočím. Začal trochu rudnout. „Jak se ti líbila párty?" zeptal se po chvilce. „Bylo to fajn" odpověděla jsem docela krátce, protože nechci aby věděl o něčem co se tam stalo. „Natally?" promluvil po chvilce. „No?" podívala jsem se na něj. „Mám přání" zadíval se mi do očí. Nechápavě jsem se na něj podívala. „Řekni mi co se tam včera stalo" v očích se mu odrážela starost a strach. Nic jsem na to neřekla. Zvedla jsem se a odešla na zahradu. Zhluboka jsem se nadechla toho čerstvého vzduchu.

Sedla jsem si na lehátko a koukala se do dálky. Nechtěla jsem mu to říkat. Byl by akorát naštvaný. „Natally" ozval se za mnou jeho hlas. Neotočila jsem se. Nechtěla jsem aby viděl moje oči ve kterých se hromadily slzy. „Proč mi to nechceš říct?" sedl si vedle mě a obejmul přes ramena. „T-to n-nejde" řekla jsem mezi vzlyky. Stejně nemělo cenu je zadržovat. Poznal by to. „Proč to nejde?!" zmáčkl mi povzbudivě ruku. Podívala jsem se těch jeho očí. Ty jiskřičky které v nich většinou byli teď vystřídala starost. Uhla jsem pohledem jinak bych mu to řekla. „Když mi to řekneš, tak se ti uleví" vzal mi bradu a otočil ji opět směrem k sobě. „Byl by jsi jenom naštvaný" zatřásla jsem hlavou. „Nebudu" pohladil mě po ruce. Vydechla jsem a pokývala hlavou.

„No když jsem šla na ten záchod tak se tam potácel Marcus. Byl docela dost opilí a nevěděl co dělá. Plížil se ke mě, chtěla jsem utéct na záchod ale dohnal mě a silně mě chytl za ruku. Vůbec jsem mu nerozuměla co říká ale zatáhl mě na záchod. Přesně jsem věděla co chce udělat. Chvíli mě jen tak líbal na krku ale potom už mi chtěl vysléct i tričko. Kopla jsem ho do rozkroku a utekla. Běžela jsem za tebou a jeli jsme domů"

Dovyprávěla jsem svůj "příběh". V očích mě pálely slzy. Až teď mi to došlo. On mě chtěl znova znásilnit. Tinus dlouho nic neříkal. Věděla jsem že bude naštvaný. Utřela jsem si slzy z tváří a se strachem v očích jsem se na něj podívala. Díval se do dálky. Čelist pevně semknutou k sobě a ruce zaťaté v pěsti. Trochu nesměla jsem natáhla ruku a pohladila ho po té jeho. Podíval se na mě. V jeho očích se odráželo zklamání a hněv.

„Promiň" špitl směrem ke mě. Vůbec jsem nevěděla proč se mi omlouvá. Vždyť mi nic neudělal. „Za co se omlouváš" zmateně jsem se ho zeptala. „Neochránil jsem tě jak jsem ti slíbil. Selhal jsem" sklopil hlavu. Bylo mi ho tak líto. Vždyť za to vůbec nemůže. „Tinusi podívej se na mě" sundala jsem ruku z té jeho po které jsem ho až doteď hladila. Zvedl ke mě jeho pohled. Byl smutný a skoro bez života. „Nemůžeš za to. Nemohl ji předpovídat co se stane. Prostě se to stalo. Teda spíše nestalo. A nedávej si to za vinu když za to nemůžeš" usmála jsem se na něj. „Odpustíš mi to někdy?" vzal mě za ruku. „Ne" zakývala jsem hlavou. Zatvářil se smutně. „Protože není co odpouštět" usmála jsem se na něj. Bylo vidět že si oddechl. Radostně mě obejmul. Musela jsem se zasmát jak to bylo příjemné vidět že pro někoho něco znamenáte.

***

„Tohle byl faul" zakřičel Tinus. Právě jsme se dívali na zápas ve fotbale. Musela jsem se zasmát jak byl do toho zažraný. Vůbec nevnímal okolí. Jo a jestli se ptáte jak to Tinus vzal. Tak byl potom už celkem v klidu. Sice si to pořád vyčítá ale za chvíli ho to přejde. „A co udělal tak hrozného?" zeptela jsem se ho protože vůbec nevím o čem tam hra je. „Tys to neviděla. Vždyť ho ze zadu chytl za dres a tím ho spomalil" začal rozhazovat rukama všede kolem. „Aha" dala  jsem si do pusy popcorn. „A ty ten fotbal hraješ že znáš ty pravidla?" zeptala jsem se ho. „Jo. Jestli chceš tak se můžeš někdy přijít podívat" usmál se na mě. „Tobě by to nevadilo?" většinou lidem vadí když někam s nima jdu. „Ne vůbec. Spíš naopak" hodil si do pusy popcorn. Usmála jsem se. „Ale kurva už to pískej" zase se ozval Tinus. Dostala jsem záchvat smíchu. Tinus se taky začal smát. Zvedla jsem se z gauče a nechala tam Tinuse s miskou popcornu a fotbalem. Vyběhla jsem schody a vešla do pokoje. Vzala jsem si věci a zamířila do koupelny.

*

Po sprše jsem si vyčistila zuby a vešla do pokoje. Na posteli seděl Tinus. Docela jsem se divila že není dole a nekouká na fotbal. „Ty už se nedíváš na fotbal?" zeptala jsem se ho s povytaženým obočím. „Ne už mě to nebavilo" pokrčil rameny a víc se uvelebil na posteli. Jenom jsem se uchechtla a schovala věci do skříně. „Už půjdu domů" zvedl se a přešel ke mě.  „J-jasně" pokývaka jsem hlavou i když bych raději aby tu zůstal se mnou. Co?! A to jako proč jsem řekla?! „Tak ahoj" otevřel dveře kterýma vešel ven na chodbu. „Martinusi" zašeptala jsem a doufala že to neuslyší. To co jsem mu chtěla říct by stejně odmítl. Pro moje neštěstí to slyšel a otočil se na mě. „Ano" koukal na mě těma jeho čokoládami. „N-no jenom jestli tady nechceš zůstat. Stejně tu budu celou noc sama" vydechla jsem. „Ale co by kluk jako ty dělal tady se mnou" řekla jsem si spíš sama pro sebe a sklopila.

Ahoj♡ opět celkem nudná kapitola ale i ty musí být. No a následující nebudou o nic lepší.

Ale tak doufám že se i tahle líbila a brzo papa♡