Double twins [Marcus & Martinus]✓

10. Překvapení

NATALLY

Celý týden jsem s Tinusem nemluvila. Prý nemá čas. Trochu mě to mrzelo ale co už mám dělat. Nutit ho nemůžu. A taky asi chce mít i nějaký čas pro sebe.
Týden jsem nějak přežila i bez něho. Dneska je pátek. Den na který se těší většina studentů. Kromě mě. Konec školního roku. Tedy začátek prázdnin plné legrace a chození s kamarády ven. Pro mě dvouměsíční horor. Ptáte se proč nemám ráda prázdniny?! To  je jednoduché. Celé ty dva měsíce se nudím. Nemám žádné kamarády a tak sedím doma a koukám do zdi. Letos to asi bude stejné podle toho jak mě  Tinus bez starostí tak trochu ignoruje.

Ač nerada jsem vylezla z postele. Vůbec se mi nechtělo do školy. V koupelně jsem si vyčistila zuby a učesala vlasy. Ze skříně jsem si vytáhla oblečení. Seběhla jsem schody a zamířila do kuchyně. Vzala jsem si snídani se kterou jsem si sedla na gauč. Jelikož jsem měla asi ještě půl hodiny čas pustila jsem si nějaký seriál. Docela mě to začalo bavit. Najednou jsem za mnou uslyšela kroky. Nejdřív jsem si myslela že si to vymýšlím ale když někdo otevřel lednici dostala jsem strach. S obavami v očích jsem se otočila k místu odkud se ten zvuk ozval. Když jsem uviděla toho člověka trochu se mi ulevilo. Ale ne nějak extra. Nechtěla jsem tu osobu potkat. „Čau" otočil se na mě se sklenicí v ruce. „Čau" hlesla jsem poněkud roztřeseně. Docela by mě zajímalo co tu dělal. Asi tu je s Car. Mezitím celou sklenici vypil a odešel. Dívala jsem se tím směrem kam šel on. Byl docela v pohodě na to že mě před týdnem málem podruhé znásilnil. Ale asi si nic nepamatuje a nebo si myslí že to bylo v pořádku. Co já vím? Nic. Teda kromě toho že mám jít do školy.

*

„Uklidněte se. Je sice poslední den školy ale buďte aspoň na chvíli zticha" zvýšil hlas náš třídní učitel a ze slošky vytáhl vysvědčení. Chvíli v nich listoval a pak obrátil pohled opět na nás. Zadíval se zlostně po třídě. Najednou všichni zmlkli a pozornost věnovali právě tomu starému zašedkému dědkovi. Poposunul si své tlusté brýle na nose a opět se podíval do papírů. A pak už to jelo. Jméno po jménu. Bylo to nekonečné. A pak to přišlo. „Natally Müller" vyzval mě učitel. Jako všichni ostatní jsem přišla až k němu a čekala až mi dá vysvědčení a řekne takové to svoje hodnocení celého roku. „Jste velmi nadaná jen tak dál" pochválil mě a do ruky mi vložil ten list papíru který podle všech učitelů je vstupenka do budoucnosti. Zamumlala jsem něco jako díky a vrátila se na místo.

Rozhlédla jsem se po třídě. Všichni byli na mobilu a učitel si toho vůbec nevšiml. „Carter Müller" vrátil mě hlas učitele do reality. Pohled jsem přemístila na moje dvojče a pozorovala jak se jí kroutí boky. Jak to sakra dělá?! „Měla byste si vzít příklad ze své sestry. Nevypadá to s vámi dobře" upozornil ji učitel a podal ji vysvědčení. Jen nad tím protočila očima a šla zpátky. Hned jak si sedla už volal další a další žáky až už žádný nezbyl. „Takže. Podle mě se tento rok povedl. Někteří z vás by měli zapracovat na prospěchu a na chování. Užíjte si prázdniny a v září na shledanou" řekl ten dlouhý monolog co říká snad každý rok. Všichni začali pištět a skákat. Já moc nadšená nebyla. Většina spolužáků vyběhla na chodbu jen co učitel dořekl poslední slovo. Já se pomalu zvedla a taky vyšla ze třídy.

Na chodbě se mačkali snad všichni studenti na škole. Bylo skoro nemožné se dostat ke své skříňce natož ven z budovy. Davy studentů proudili sem a zase zpátky. Někteří stáli ve skupinkách a navzájem si ukazovali vysvědčení. Jiní se objímali a brečeli protože to byl asi jejich poslední rok spolu a ostatní jenom procházeli a snažili se dostat co nejdřív domů. Po chvíli pozorování těch všech lidí mi došlo že se ke skříňce dostanu tak za pět let. Stejně jsem v ní nic neměla takže jsem se prodřela všema těma skupinkama a vyšla na čerstvý vzduch. Bylo  celkem pěkně takže jsem šla docela pomalým krokem. Ještě z dálky jsem slyšela hlasitý smích všech studentů. Kdybych i já měla nějakého kamaráda který by se mnou chodil ze školy. No ale žádný není.

„Natally" slyšela jsem za sebou křik nějakého človíčka. Myslela jsem si že volá na nějakou jinou Natally ale když jsem před sebou žádnou jinou holku neviděla, zastavila jsem se a točila se na toho kdo na mě volal. Hned jsem poznala kdo to je. Když se u mě zastavil na tváři se mi vytvořil lehký úsměv. „Ahoj" přerývaně dýchal protože asi hodně dlouho běžel. „Ahoj Tinusi" zasmála jsem se tomu jak byl předkloněný a snažil se zklidnit svůj dech. „Mám pro tebe překvapení" narovnal se a usmál. „Co? Jaké?" vychrlila jsem ze sebe překvapeně. Nikdy pro mě žádné překvapení nikdo neměl. „Pojď. Potom ti to řeknu" chytl mě za ruku a táhl mě někam pryč.

*

„Proč stojíme u mého domu?" tázavě jsem pozvedla obočí. Vůbec jsem netušila proč jsme zrovna tady. „Počkej. Jen otevři dveře" vyzval mě a čekal až tak i udělám. S povzdechem jsem někde našla klíče a odemkla dům. Vešli jsme dovnitř a zůstala stát. Často jsem co mi Tinus řekne. „Teď jdi do svého pokoje a zábal si věci. Hodně věcí" mrkl na mě. Docela jsem nechápala proč si mám jít sbalit věci ale udělala jsem to. Do velkého kufru jsem začala házet oblečení a ty ostatní věci. Skoro jsem ho nemohla zapnout jak byl plný. Tak když Tinus řekl že hodně věcí tak hodně.

S lehčíma obtížema jsem sešla schody a za sebou táhla kufr. Postavila jsem ho ke zdi a otočila se na Tinuse. Stál naproti mě a usmíval se. Pak přešel ke mě a vzal kufr. Trochu se zarazil nad tou váhou a podíval se  na mě. Jen jsem pokrčila rameny a trochu se uculila. „Pojď" otevřel dveře. Trochu nesměle jsem vyšla z domu. Tinus mě za chvíli doběhl a mířil k autu. Kufr dal na zadní sedadla kde už mimochodem jeden ležel. Pak mi otevřel dveře a počkal až si sednu. Když už jsem pohodlně seděla zavřel dveře a obešel auto. Sedl si za volant a rozjel se.

„Kam to jedeme?" zeptala jsem se. Docela mě to zajímalo. „Nech se překvapit" zapl rádio ale pohled od vozovky neodvrátil. Povzdechla jsem si a pohled odvrátila od jeho tváře. Zadívala jsem se ven z okna. Krajina ubíhala rychle a mě se začaly zavírat oči. Hlavu jsem si opřela o sklo a zavřela oči. Chvíli jsem jen tak poslouchala hudbu která vycházela z rádi a plynulé Tinusovo dýchání.

Čauky♡ tak kam asi jedou?💬
Dneska kratší ale za pár Kapitol by se snad mohlo něco stát.

Tak papa♡