Double twins [Marcus & Martinus]✓

25. Sbohem

NATALLY

Dneska je den kdy Tinuse uvidím naposledy. Nemám mu to za zlé, nezlobím se na něj, nejsem ani zklamaná spíše smutná. Celý ten týden co nám zbyl jsem strávila s ním. Spala jsem u něj, chodila jsem všude s ním. Prožili jsme ten nejlepší týden jaký jsme mohli.

Ale teď?! Teď je konec. Musí odjed a ani nevím kam. Nechce mi to říct, protože bych za ním jinak přiletěla. A to on nechce. Chce abych na něj zapomněla a žila dál šťastný život. I když můj život by byl šťastný kdyby tam byl on.

„Princezno" zaťukal na dveře od koupelny, kde jsem se zamkla a odmítala vylézt. „Otevři mi" zněl tak zoufale, až mě to bolelo. Utřela jsem si své uplakené oči do rukávu od mikiny a pomalu se zvedla ze země. Došla jsem až ke dveřím a otočila jsem klíčkem.

Hned jak jsem ho viděla, vpadla jsem mu do náruče. Ta mě jako jediná dokázala utěšit. Mé slzy mu smáčely tričko a vzlyky naplňovaly celou chodbu. „Neodjížděj" zašeptala jsem mu do hrudi a nasála jeho osobitou vůni. Jak ta mi bude chybět.

„Nechci, ale musím" hladil mě po zádech. Z jeho hlasu bylo poznat, že nemá daleko k slzám. To mě rozplakalo ještě víc.

„Já tě, ale miluju" zadívala jsem se do těch hnědých očí, které tak nepopsatelně miluju. Byly plné slz. Smutně se na mě pousmál a přitiskl ty svoje hebké polštářky k těm mým. Proč mi tohle dělá.

„Taky tě miluju. A navždy budu" zašeptal do polibku. Bože, proč zrovna mi?! Ten moment se mi z očí valilo nejvíc slz jako ještě nikdy.

Když jsme se od sebe odtáhli kvůli nedostatku vzduchu, měli jsme oba dva mokré tváře. Mě se z očí pořád valily slzy a Tinus se je snažil zadržet. Vzal mě do náruče a odnesl až k němu do pokoje. Tam mě si mě posadil na klín a jen tak se se mnou pohupoval. Já si položila hlavu na jeho rameno, zavřela oči a nechala se unášet těmi dokonalými pocity.

**

„Měl bych jet" zašeptal mi do ucha, když jsme jen tak leželi v posteli a objímali se. Celý den jsme jenom proleželi, až musel přijít večer.

Se slzami v očích jsem se na něj podívala a nechtěla uvěřit, že vážně odjíždí. Zhluboka jsem se nadechla a přikývla. Vím že je to správně, když pojede. Proto ho nebudu držet.

Zvedla jsem se z vyhřáté postele a prohrávala si vlasy rukou. Pak jsem si ještě protřela oči. Na zádech jsem pocítila horkou dlaň. Očima jsem zabloudila k té dokonalé tvářičce. Natáhl ke mě ruku a pomohl mi se zvednout.

Jednou rukou si se mnou propletli prsty a tou druhou si vzal svůj velký kufr s oblečením. Zbytek věcí má už v novém bytě, ale nikomu neřekl kde. Naposledy se rozhlédl kolem dokola. Museli se mu vybavit všechny ty vzpomínky, protože mu s oka utekla nezbedná slza.

Volnou rukou jsem ji setřela a dlaň nechala na jeho líčku. On se o ní opřel a na chvíli zavřel oči.  Po chvilce je otevřel a kývl na mě. To bylo znamení, že je čas jít.

Venku už stáli všichni. Gerd Annie s Kjell - Erikem, Car s Macem a Emma. Tinus je všechny poobjímal a rozloučil se. Samozřejmě se to neobešlo bez slz. Všichni brečeli. Úplně všichni.

A pak přišla řada na mě. Přistoupil ke mě tak blízko, že by se mezi nás nevlezl ani list papíru. Už teď jsem měla mokré tváře od slz, a vím, že teď to bude ještě horší.

„Natally miluju tě celým svým srdcem. Miloval jsem tě, miluju tě a milovat budu. Jsi moje všechno. Hlavně na sebe dávej pozor ať se ti nic nestane" hladil mě rukou po líčku. „A tohle si přečti až ti budu chybět a budeš si myslet, že tě nemiluju. Ale já tě budu milovat napořád" předal mi do ruky růžovou obálku na které byly srdíčka.

„Taky tě miluju a dávej na sebe pozor. Prosím. A hlavně mi někdy napiš prosím" žadonila jsem a z očí mi tekly slzy proudem.

„Pokusím se" zašeptal těsně u mých rtů na které mě naposledy políbil. Naposledy všem zamával. Pak už nasedl do taxíku, který ho odvezl do nového života. Života, kde já nemám žádnou roli.

Hned když taxi zmizel za zatáčkou, cítila jsem se jako by se mi rozpadl celý svět. Neměla jsem pro co žít. Ani pro koho. Bez zeptaní jsem vrazila do domu Gunnarsenů a rovnou si to nakráčela do Tinusova pokoje.

S brekem jsem spadla do jeho postele a nasávala jeho vůni co tu po něm zbyla. Pak jsem si vzpomněla na ten dopis, který mi dal. Třesoucísema rucema jsem ho otevřela. Vypadla na mě fotka na které jsme my dva spolu. Smějeme se jako dva blázni. Ale zamilovaní blázni. A pak tam byl papírek. Rozevřela jsem ho a začala číst.

       Natally, má drahá lásko
   Prosím hlavně neplakej, neplakej nebo se i já rozpláču. Budeš mi strašně chybět. Ani nevíš jak moc. Když si vzpomenu jak jsme se poprvé setkali až po to co jsme všechno prožili a zamilovali se do sebe, není možné že se to stalo za dva měsíce. Je to neskutečné za jak krátkou chvíli se dá prožít malá věčnost. A pro mě to věčnost byla. Ta nejdokonalejší věčnost v mém životě. Budu na tebe myslet ať už budu kdekoliv. Prostě se mnou budeš už napořád. Máš patřičné místo v mém srdci a to ti nikdy nikdo nevezme.
  Dávej na sebe pozor a kdyby cokoliv tak ti Mac i ostatní z mé rodiny pomůžou. Neboj se říct o pomoc. Když otevřeš mou skříň, najdeš tam malý dáreček. Vím, že ti bude slušet. Akorát škoda, že tě už neuvidím.
Miluju tě a nikdy nepřestanu
          S láskou jedině TVŮJ Tinus ♡

Z očí se mi spouštěly vodopády slz. Bylo to tak hezky napsané, že to musel psát nejméně dva dny. Přečetla jsem si ten dopis ještě několikrát než jsem se zvedla a otevřela skříň. Byla tam krabice s rudou mašlí. Donesla jsem ji na postel a otevřela ji. Vykoukly na mě krásné šaty. Byly celé modré a pokryté krajkou. V byla k nim přiložena umělá růže se vzkazem: NEUVADNE RŮŽE, NEUVADNE ANI MÁ LÁSKA K TOBĚ

On je opravdu ten nejdokonalejší kluk na světě do kterého jsem se mohla zamilovat.
„Děkuju Tinusi" zašeptala jsem do prázdna pokoje. „Děkuju za všechno"

Ahooj♡
O můj bože, naše zlatíčka jsou už velcí😭 kde jsou ty časy, kdy byli malí?😭❤
Poslední kapitola..ještě vám dám epilog