Double twins [Marcus & Martinus]✓

3. Ochráním tě

NATALLY

Donesl mě do dalšího pokoje a já jsem zase dostala strach. Z očí mi vytékaly nové slzy které nebraly konce. Něžně mě položil na postel a přikryl dekou. Pohladil mě po vlasech ve kterých nechal i jemný polibek. Zachvěla jsem se. Pak odešel a já jsem v tom pokoji zůstala sama. Začala jsem se rozhlížet okolo. Vypadalo to jako pokoj nějakého kluka. A ten nějaký kluk musí být Martinus. Nechtěla jsem tu zůstat. Bála jsem se že mi udělá to samé co jeho dvojče. Odhrnula jsem ze sebe deku a posadila se. Nohy jsem svěsila z postele dolů až jsem dosáhla na zem. Postavila jsem se ale ta bolest v mém podbřišku mě přinutila se zpátky posadit. Hluboce jsem dýchala a čekala až mě to přejde abych mohla jít domů.

„Auuu" ozvalo se z vedlejší místnosti. Zvedla jsem hlavu a zadívala se na zeď která tyhla dva pokoje spojovala. Chtěla jsem to nechat být ale když jsem slyšela vzlykání a prosení aby toho nechal, zvedla jsem se i přes tu nesnesitelnou bolest a vyšla z pokoje ven. Dveře byly zavřené. Položila jsem ruku na kliku a pomalu je otevřela. Jeden z nich ležel na zemi a ten druhý ho mlátil hlava nehlava. „Dost" ozval se můj vlastní hlas. Oba dva se na mě otočili. Polkla jsem. Ten co ještě před chvílí mlátil své druhé já přišel ke mě a stoupl si přímo přede mě. „Tak ty jsi nás poslouchala? To tě nikdo nenaučil slušnému chování?" Tvář měl rudou zlostí. V očích se mu mísil vztek a zloba. Uhla jsem pohledem. Drsně mi chytl tvář a otočil ji tak aby mi bez problémů viděl do očí. „Tak odpovíš mi sakra?" Zaječel. Opět jsem uhla pohledem. No to jsem neměla dělat protože mi na tváři přistála pořádně bolestivá facka. Narazila jsem na protější stěnu a spadla na zem. Opět se mi do očí dostaly slzy. Nic jsem přes ně neviděla. Jenom jsem slyšela bouchnutí dveří a pak ticho.

„Natally" zašeptal nějaký hlas. Zvedla jsem hlavu a zadívala se do těch čokoládových očí. Doplazil se blíž a sedl si vedle mě. Netušila jsem který z nich to je. Bála jsem se a to hodně. Rozbrečela jsem se ještě víc. Přitáhla jsem si nohy víc k tělu a hlavu dala mezi kolena. Natáhl ruku aby mě pohladil ale já jsem uhla. „Nedotýkej se mě" zaječela jsem. „Natally to jsem já Martinus" zkusil to znovu. Jemně se mě dotkl. Začal mě hladit a já se víc uvolnila. Ale s tím i mé slzy. Vzlykala jsem na celou místnost. „Klid jsem tady. Neplakej" konejšil mě. Ale moc mi to nepomohlo. Přitáhl si mě do objetí. Zabořila jsem mu hlavu do hrudi a smáčela mu tričko slzamy. „J-já s-se h-ho b-boj-jím" dostala jsem ze sebe mezi vzlyky. Zmáčkl mě ještě víc a políbil do vlasů. „Noboj se já tě ochráním" zašeptal mi do ucha. Jeho hlazení a přítomnost mě na tolik uklidnila až se mi chtělo spát. „Chce se ti spát?" Zeptal se mě. Přikývla jsem. Pokusil se zvednout. Bolestně sykl. „Tinusi jsi v pořádku?" Zeptala jsem se ho. „Neboj se. Já toho vydržím hodně." Pokusil se mě zvednout ale opět sykl až se skoro neudržel na nohou. Musel se opřít o stěnu. „Tinusi" zvedla jsem se a přešla k němu. „To bude dobrý. Ale asi tě tam neodnesu. Dojdeš sama?" Podíval se na mě s očima plných lítosti. Pohladila jsem ho po tváři a jemně přikývla. Usmál se na mě a chytl za ruku. Zhluboka se nadechl a vešel z pokoje a já za ním.

Opět jsme byli v tom pokoji kam mě odnesl před tím. Opatrně si sedl na postel a zhluboka oddychoval. Zavřela jsem dveře a přešla za ním. „Zamkla bys prosím. Nechci aby se sem vrátil a zmlátil tě. Já bych ti asi moc nepomohl" poprosil mě a já mu dala za pravdu. Vstala jsem a otočila klíčem v zámku. Pak jsem šla zpátky k posteli na které už ležel Tinus. Kousek se posunul abych si mohla lehnout za ním. Chvíli jsem váhala ale nakonec jsem si k němu lehla. Otočila jsem se k němu zády a zavřela oči. Kolem pasu se mi obmotala silná paže která si mě přitáhla blíž. Usmála jsem se a propadla do říše spánku.

***

Někdo mě začal hladit po ruce. Otevřela jsem oči a rozhlédla se okolo sebe. Pořád jsem byla v tom pokoji. Otočila jsem se na Martinuse. „Promiň nechtěl jsem tě vzbudit" omluvně se na mě podíval. „To nevadí" pohladila jsem ho a zvedla se do sedu. Až teď jsem si všimla že má všude po obličeji krev. A tričko nevypadalo o nic lépe. „Bože Tinusi! Vždyť máš celý obličej od krve" vykřikla jsem. Jenom pokrčil rameny a odvrátil pohled. „Proč jste se poprali?" Zeptala jsem se opatrně. Otočil se zpátky a zadíval se mi do očí. „Neřeš to prosím" pohladil mě po tváři, zvedl se z postele a pomalým krokem šel do koupelny. Povzdechla jsem si.  Ale když mi to nechce říct nutit ho nebudu. Jenom mám o něj strach. Co když mu jeho dvojče udělá ještě něco horšího. Zatřásla jsem hlavou a vzala do ruky svůj mobil. Neměla jsem tam ani jednu zprávu nebo zmeškaný hovor od rodičů nebo Carter. Nikomu nechybím. Nikdo se o mě nezajímá. Z očí mi začaly samovolně vytékat slzy. Bylo jich čím dál víc a nebraly konce. Docela mě překvapilo že ještě nějaké mám, protože jsem jich dneska vybrečela snad celý oceán. „Pročpak pláčes?" Objal mě Tinus. „T-to nic" zatřásla jsem hlavou a odvrátila pohled. Zabořila jsem hlavu do jeho ramene a smáčela mu již čisté tričko slanou tekutinou která vytékala z mých očí. Začal se pohupovat ze strany na stranu a mě to utěšovalo. Bylo to tak hrozně příjemné. Pomalu jsem přestala vzlykat. Utřela jsem si zbytek slz a odtáhla se od Tinuse. „Měla bych jít domů" zadívám se mu do očí. Jsou tak temné ale zároveň krásné. „Ještě nechoď prosím" zaškemrá. „A jako co by jsme tu dělali?" Zasměju se protože mi připomíná malé dítě které škeprá o bonbón. „Nevím třeba si můžeme pustit nějaký film" pokrčí rameny. „Tak dobře" usměju se. Obejme mě. Hned mu objetí opětuju. Společně si lehneme do postele a díváme se na nějaký film co vybral Tinus. Stejně ho moc nevnímám. Pořád musím myslet na to co se dneska stalo. Jak mě Mac znásilnil, jak se s Tinusem k vůli něčemu popral a jak mě nikdo neshání. V očích mě opět pálely slzy. Rychle jsem zamrkala abych je zahnala. Naštěstí se povedlo. Byla jsem tak unavená že jsem si odložila hlavu na Tinusovo rameno. Čekala jsem že mi něco řekne ale nic. Obmotal mi ruku kolem ramen a něžně mě hladil po paži. Zavřela jsem oči a usla.

***

Oba nás probudilo hlasité prásknutí vchodových dveří. Zděšeně jsem se podívala na Tinuse. Měl stejný výraz jako já. Začala jsem se klepat. Tinus mě obejmul a trochu uklidnil. Vrzání schodů naznačovalo že míří nahoru. Zastavil se až u dveří pokoje ve kterém jsme se "ukrývali". „Tinusi" ozvalo se. Byl to ženský hlas. „Ano mami" zavolal nazpět Tinus. „Dole máš večeři" pronesla tiše. „Jo díky. A Marcus tu není?" zeptal se opatrně jako by se bál vyslovit to jméno. No ani se mu nedivím. „Ne šel někam s kamarády" odpověděla. „Aha" oddechl si. „Tak si pak tu večeři ohřej. Já musím ještě do práce a táta má noční. Pá" dořekla větu a odešla. Podívala jsem se na Tinuse. „Zajdu pro tu večeři" pousmál se. Jenom jsem přikývla. Zvedl se a odešel. Vrátil se asi za deset minut se dvěma talíři nádherně vonících lívanců. Poděkovala jsem mu a pustila se do té dobroty....

Ahojky😘 tak jsem se přemohla a napsala kapitolu. Proč se asi Mac s Tinusem poprali?😏 Jestli máte nějaké nápady pište do komentů 💬

Jinak doufám že se vám líbila a u další ahoooj😘😘