Double twins [Marcus & Martinus]✓

9. Výlet

NATALLY

Cítila jsem jak přešel pokoj a zastavil se jen pár centimetrů u mě. „Nerozhoduj za mě" zašeptal a tím mě donutil zvednou pohled. „Rád tu s tebou zůstanu" natáhl ruku a pohladil mě po paži. „Děkuju" špitla jsem směrem k němu. On neváhal a obejmul mě. Ve vlasech mi zanechal jemný polibek ze kterého mě mrazilo. Co to bylo?!

Když jsme se od sebe odtáhli stoupla jsem si k oknu a koukala ven. Byla už celkem tma, ale ne taková abych viděla plno lidí kteří chodili sem a tam. Najednou jsem dostala strašnou chuť se jít proběhnou a už nezastavit. Odtrhla jsem pohled od lidí a podívala se na oblohu. Žádné hvězdy. Nic. Byla to jenom černá obloha na které nebyl život. Cítila jsem jak se někdo za mě postavil. „Na co koukáš?" zašeptal mi přímo u ucha. „Na oblohu" zašeptala jsem skoro neslyšně. „Pojď, něco ti ukážu" vzal mě za ruku a táhl dolů. Celou cestu jsem ho chtěla zastavit ale nedal si říct. „Tinusi" zvýšila jsem hlas když už mě táhl i ven. Otočil se na mě s nechápavým pohledem. „Musím se převléct" ukázala jsem na pyžamo. „Jo. Ale rychle" zavřel dveře o které se následně opřel.

Vyšla jsem schody a v pokoji se převlékla. Sešla jsem dolů a obula si boty. „Můžeme jít?" zeptal se když jsem před ním stála už ve slušném oblečení. Pokývala jsem hlavou. Tinus otevřel dveře kterýma jsem následně prošla a za mnou i on. Zamkla jsem dům a otočila se na Tinuse. Bez váhání mě chytl za ruku a táhl někam pryč. Celou cestu jsme  nic neříkali.
Koukala jsem kolem sebe. Nademnou se začali objevovat hvězdy. Bylo to kouzelné. „Zavři oči" pustil mojí ruku a čekal až oči opravdu zavřu. Pomalu jsem začala přivírat víčka až se zavřely úplně. Tinus mě znovu chytl za ruku a pomalým krokem se rozešel. „Pozor tady je kořen" informoval mě Tinus. No ale to bych nebyla já abych o něj nezakopla. „Pozor" chytl mě ještě silněji než předtím. Když jsem našla rovnováhu a udržela se sama na nohou, stisk trochu povolil.

„Můžeš je otevřít" zašeptal. Trochu s obavami jsem je otevřela. Hned mě ty obavy přešly. Stáli jsme na skále vysoko nad městem. Nad námi svítili hvězdy které ve městě nejdou vidět. No to je úžasné. Přešla jsem blíž ke kraji a rozhlédla se. „Pojď od toho okraje dál nebo mi tam spadneš" vzal mě za ruku a odtáhl ke skále. Sedl si a opřel se o ní. Po chvilce jsem udělala to samé. „Děkuju že jsi mě sem vzal" řekla jsem ale pohled od té nádhery neodvrátila. „Nemáš zač" zašeptal. Dlouho jsme se dívali na tu nádheru. Začaly mi klesat víčka. Byla jsem tak unavená. Nevědomky jsem si hlavu odložila na Tinusovo rameno. Nic na to neřekl, jenom mě pohladil po vlasech a dál asi pozoroval tu nádheru.

MARTINUS

Dovedl jsem ji na moje oblíbené místo. Chodím sem často. Svým způsobem mě to místo uklidňuje. Hned když Natally otevřela oči jsem v nich i přes tu tmu uviděl jiskřičky štěstí. Rozhlížela se okolo sebe. Vypadala tak šťastně. Přešla až ke kraji. Hned jsem zbystřil. „Pojď od toho kraje dál nebo mi tam spadneš" vzal jsem ji za ruku a odtáhl ke skále. Sedl jsem si a zadíval se před sebe. Natally to po mě za chvíli zopakovala. „Děkuju že jsi mě sem vzal" zahřálo mě to u srdce že se jí to místo líbí. „Nemáš zač" zašeptal jsem protože jsem nechtěl pokazit tu dokonalou atmosféru.

Po nějaké době mi opřela hlavu o rameno. Vypadala jako andílek. Co?! Políbil jsem ji do vlasů. Ještě chvilku jsme tam jen tak seděli než se začala klepat. Neměla na sobě ani mikinu. Tu svou jsem si sundal a přehodil ji přes její ramena. Vyzvedl jsem si ji do náruče a rozešel se k ní domů. Z kapsy od kalhot jsem ji vyndal klíče a odemkl dveře. Nohou jsem je zabouchl a vynesl ji až k ní do pokoje. Položil jsem ji do postele tak opatrně jak jsem jenom uměl. Neodpustil jsem si ji nedat malou pusu na čelo. I přes to že spala se usmála. Zhasl jsem světlo a nechal ji spát. Sešel jsem schody dolů a sedl si na gauč. Po chvíli se mi taky začaly zavírat oči a já se propadl do tmy.

Tak zase ahoj♡
Tak se nám Tinus trochu přeměnil v romantika.

Zítra asi kapitola nevyjde tak snad v sobotu.

Líbila se? Papa♡