"Ahoj kluci." pozdravila jsem Liama a Nialla, kteří už seděli v lavici a o něčem horlivě diskutovali. Liam mi mávnul na pozdrav rukou a dál se zaobíral nejspíš hádkou, která mezi těma dvěma právě probíhala. Za to Niall si mě ani nevšimnul, což mě trošku mrzelo. S Harrym jsem se posadila do lavice za ně, tak jako včera a na lavici si už vytáhla vše potřebné. Sice je teprve druhý školní den, ale mi už se začínáme normálně učit.
"Co jim šibe?" zeptal se mě Harry s pohledem upřeným na dvojici bláznů, kteří seděli před námi. Jen jsem s nezájmem pokrčila rameny a nezabívala se tím. Ti dva mezi sebou mají pořád nějaké spory, ale vždy se po pěti minutách zase udobří a odpoledne skončí buď u mě v kuchyni, nebo u Nialla u videoher. Většinou ale to druhý, a po cestě naberou i mě, v kuchyni. ;)
"To neřeš, je to normální." mávla jsem směrem k nim rukou a oba jsme se zasmáli. Ne že by má odpověď byla nějaká vtipná, ale spíš ta situace kdy se Liam snažil uchránit před Niallovým rozhazováním ruk, u horlivého vysvětlování nějakých sraček.
"Ahoj Harry-" došla k naší lavici Amanda. "- a Caroline." dodala otráveně i mé jméno, a já ihned od ní odvrátila pohled k oknu, u kterého jsem seděla. Uši jsem měla nastražené tak jako nikdy a snažila se postřehnout každé slovo, které padlo mezi Amandou a Harrym.
"Jak se ti líbí u nás na škole? Nechtěl bys tady někdy provést? Mohla bych ti to tu všechno ukázat." sladce se na něj usmívala a opřela se lokty o naši lavici, takže tím docílila toho, že měl Harry dokonalý výhled do jejího výstřihu. Samozřejmě mu tam pohled spadnul, čímž Amandě vykouzlil na tváři široký samolibý úsměv z toho, jak se jí ho podařilo dostat na takovou ohranou metodu.
"Proč ne?" usmál se na ni taky a mě spadla čelist až na parapet, u kterého jsem měla hlavu. Opravdu teď souhlasil s tím že mu Amanda ukáže prostory školy? Čímž jsem měla na mysli hlavně tělocvičnu s velkým počtem měkkých žiněnek, nebo záchody. Je mi z ní na zvracení, vlastně z obou. Fuj, ať na nějaký rande zapomene.
"Tak po škole na mě počkej na nádvoří yop?" zeptala se ho a dala mu lehkou pusu na tvář. Za obyčejného 'ahoj', které jí Harry omámeně oplatil odešla od naší lavice a došla ke svým kamarádkám, se kterýma se něčemu začala strašně smát.
*
"Co se děje zlatíčko?" přišla ke mě do pokoje mamka a sedla mi na postel, ve které jsem ležela a nepřítomně koukala do stropu. Obdivovala jsem tu čistou bílou barvu, která dělala můj pokoj světlým a nevinným. Nesnáším to. Každý mě vidí jako nějaké neviňátko, které se pořád drží máminé sukně. Jo, byla jsem taková v šesti, deseti aji v dvanácti, ale teď je mi osmnást, jsem dospělá žena, která má svůj život před sebou a mám šanci si uskutečnit své sny. Něčeho takového se vzdát nehodlám.
"Ale nic." zavrčela jsem podrážděně a převalila se na pravý bok, zády k ní. Nechápu co se mnou Harry dělá. Známe se sotva dva dny a já už žárlím na Amandu. ano žárlím. A to jen proto že já si hraju na paní nedostupnou a ona je sebevědomá a nebojí se ozvat. 'Bože Carol, proč by o tebe měl stát? Vždyť mu nemáš co nabídnout. Sám potvrdil že to není panic a pochybuju že by odolal sexu, který mu Amanda nabízí na stříbrném podnose. Nechápu že se s tebou baví' okřiklo mě mé podvědomí a tím jsem si uvědomila několik faktů. Musím se změnit, takhle mě nikdy nikdo chtít nebude.
"Ale nic. Toto když mi řekneš, zní to jakobys řekla 'něco se stalo'." Rejpla si do mě mamka se smíchem a já se otočila zpět k ní.
"Ne, to znamená že do toho ti nic není, tak do mě nehuč." vřískla jsem po ní a jako neřízená střela vyletěla z pokoje. V rychlosti jsem ještě šáhla po kabelce s nejpotřebnějšíma věcma a vyběhla z domu na ulic. Po chvilce pomalejšího běhu jsem se dostala k parku u školy a posadila se na lavičku pod vysokým topolem. Zašmátrala jsem v kabelce a po asi stopadesáti letech zní vytáhla mobil. Odblokovala jsem si ho a najela jedním lehkým ťuknutím na kontakty. Jela jsem dolů a dolů, dokud jsem nenašla písmenko 'P'.
"Ahoj Perrie, tady Carol. Chci se zeptat jestli pořád platí ta nabídka s nákupy. dneska mám čas a nevím co jinýho dělat." vychrlila jsem na ní hned jak to zvedla.
"Ahoj, jo jasně. Tak za 10 minut ve Starbucks?" zeptala se a já jen souhlasila. Rozloučila nsem se s ní a hovor vypla. Zvedla jsem se z lavičky a šouravým krokem se blížila k mému oblíbenému podniku. Pod nápisem Strabucks se rozprostíraly skleněné dveře, ve kterých momentálně stál jeden pár. Holka s klukem. Pokud mám být přesnější tak blondýna s brunetem. Amanda s Harrym.
Okamžitě se mi začaly nekontrovatelně třást ruce já se chtěla co nejrychleji zdejchnout.
'Nebuď taková bábovka. Nechtěla si se náhodou změnit?' ozvalo se opět mé podvědomí a já se snažila své reakce ztišit. Nesmí si všimnou jaké na mě má vlivy. Nesmí se mi dostat pod kůži, ikdyž vlastně se mi pod kůži dostal. Do háje.
Hlavu jsem vztyčila vzhůru, zhluboka se nadechla a vykročila ke kavárně.
"Nazdárek Caroline, co ty tady tak sama? Nemáš žádné přátele se kterými bys mohla někam vyrazit?" povrchně se na mě ušklíbla a Harry se od ní 'nenápadně' vzdaloval. Jen jsem se na něj ublíženě podívala a aniž bych reagovala na Amandinu poznámku, jsem si to zamířila dovnitř.
"Jahodové frapuccino." vydechla jsem všechen vzduch z plic a frustrovaně si rukou prohrábla vlasy. Číšník jen kývnul na souhlas a dal se do přípravy mé objednávky.
Zaplatila jsem potřebnou sumu za to kafe a vydala se do jednoho z boxů, kde jsem se pohodlně usadila.
"Car? v kolik teda mám přijet? Bude ti vyhovovat šestá hodina?" přišel ke mě Harry, už bez Amandy a já na ně jen nevěřicně a s arogantním úšklebkem hleděla. To je až tak sprostý? Amanda mu nestčila tak musí jít i po mě? Já nejsem žádný pes, nebudu jeho 'holka na zavolání'.
"Tobě to nedošlo?" pokroutila jsem hlavou.
"A co?"
"Nejezdi pro mě vůbec Harolde, nechci s tebou mít nic společného. Už nikdy se ke mě laskavě nehlaš." vyjela jsem po něm možná až moc hnusně a on na mě jen vyvoraně hleděl. Zůstal bezeslov a jen si mlčky přeměřoval moji tvář, která teď byla zahalena arogantní maskou, přes kterou jsem mu nedovolila si vyčíst mé pocity.
"Carol?! Tak jdem? Máme co dělat jestli chcem projít celou Oxford street." naběhla do Starbucks blonďatá dívka nízkého vzrůstu a já se upřímně usmála. Perrie. Došla zadýchaně k boxu kde jsem seděla já, teď už vlastne s Harrym.
"On jde s námi?" ukazujíc na Harryho se mě Pezz se zvednutým obočím lehce vykolejeně zeptala. Jen jsem se uchechtla nad představou Harryho s Perrie v nějakém nákupním centru. Lol, to by bylo něco.
"Rozhodně ne, jen jsme tu na sebe náhodou narazili a trošku pokecali." ironicky jsem zhodnotila tu situaci ve které jsem se zde s Harrym naskytla. Perrie jen pokrčila s nezájmem rameny a už mě za rameno tahala ven.
"Tak to přeložíme na jindy zlato." křikl za mnou ještě Harry a blondýnka se zastavila uprostřed kroku tak prudce až jsem do ní narazila.
"Cože to právě řekl?" nechápavě se na mě podívala s úženými panenkami a já se její tmavě modré barvy úplně lekla.
"To bylo z trucu." mávla jsem nad tím rukou s pro efekt i vynutila se usmívat. Pezz si mě jen přeměřila dost nedůvěřivě od hlavy k patě a pokračovaly jsme v cestě k obchodům.
"Měli jsme mít dneska rande-" prolomila jsem po chvilce tu napjatou atmosféru mezi námi a ona se na mě jen mlčky s přimhouřenýma očima podívala.
"- ale zrušila jsem to, nechci s ním mít nic společného."
*
Helouu guyssss :)
No, tak něco k této části. Moc spokojená s ní nejsem ale co. Taky se vám moc omlouvám za to, že je opravdu moc krátká. I'm sooo sorry my Loveeees. Při té další se učitě polepším a bude delší. Jinak mě moc zajímá váš názor na Harryho chování. Máte nějaké nápady proč Harry dělá takový hovadiny? Nejdřív tato část měla být úplně o něčem jiném ale i tak jsem ráda že jsem to nakonec ukončila u té konvezace s Perrie. A co ona? Nějaké názory i na její chování? Nebo co ta unáhlená změna, kterou chce Carol podstoupit? To se teprve budete divit co z ní udělám za kvítek :D Muhehehhe, já se tak těším a doufám že i vy zlatíčka jste nažhavení na pokračování. Komentujte a hlasujte miláčci moji zlatí !!!! Hah, mě už totálně jebe. Nebojte, nejsem žádný pedofil, jen dost nadšená puberťačka :*
*Ronny*
ČTEŠ
Ballerine » h.s
FanfictionCaroline Calder je obyčejné devče co má mnoho snů, ale bojí se té cesty k tomu aby si je splnila. Proto radši hraje roli tiché myšky, co se snaží bez povšimnutí proplout střední školou. Zatímco ona si přeje být neviditelná, do školy přijde nová pa...