Ballerine » h.s

8. /Bůů/

"Kde si jako byla mladá dámo? Co? Caroline Calder, pojď okamžitě ke mě a přestaň mě laskavě ignorovat." Vyjela na mě mamka, když jsem se uráčila přijít domů kolem půl jedenácté. No, nákupy s Perrie se trošku prodloužily, ale netvrdím že mi to vadilo. Bylo to fajn a hodně jsme se sblížily, a zjistila jsem že si celkem rozumíme, jsou z nás dobré kamarádky.

"Co ti je potom. Buď ráda že jsem vůbec došla." protočila jsem očima nad jejím chováním a nechala ji s otevřenou pusou stát v kuchyni.

Vyběhla jsem ze svým obrovským množstvím tašek do pokoje, kde jsem se okamžitě zamčela a úspěšně ignorovala matčino nadávání a vyhroživalní na moji osobu. Je mi to jedno. Jak už jsem řekla; 'Změnila jsem se.'

*

Druhý den ráno jsem vstávala s pořádnou bolestí hlavy. Nebylo to proto, že bych pila a teď měla kocovinu, ale jde spíš o to, že na mě matka přes dveře hučela asi do půlnoci. K nevydržení.

Velmi, ale velmi pomalým tempem jsem se doplazila do koupelny a vlezla si do sprchového koutu, v rohu místnosti. Zavřela jsem za sebou mohutné skleněné dvířka a zapla proud vody, který jsem nechala dopadat na mé, ještě rozespalé a unavené tělo, které sebou okamžitě po styku se studenou vodou trhlo. Otočila jsem kohoutkem z modrého políčka směrem k červenému a voda se začala rychle oteplovat, za což bylo moje tělo vděčné. Konečně jsem se uvolnila a po dlouhé době zase na nic nemyslela. Úplně jsem si z hlavy vyhodila všechny myšlenky na Harryho, mámu, sestru, školu, na všechno.

Když jsem se uráčila vylézt te sprchy, ani jsem neviděla na cestu, protože celá koupelna byla pod oblakem páry. Obalená v ručníku jsem se přesunula k šatníku a přemýšlela, co si obléct. Nakonec jsem zavřela skříň a z ještě nevybalených tašek ze včerejších nákupů, vytáhla kožené černé rifle, z matného materiálu. Oblékla jsem si bílé tílko na ramínka, které obepínalo můj pas a skvěle zvýrazňovalo moje hubené tělo. Na krk jsem si pověsila zlatý řetěz, ke kterému ladily i mé náramky, náušnice, hodinky a černé páskové lodičky. U zrcadla jsem si nanesla make-up a oči si zvýraznila černou tužkou, tekutou linkou a řasenkou víc než kdy jindy. Na rty jsem si nanesla lesk a potom už jen trošku pudru. Vypadala jsem jako někdo jiný.

Chvilku jsem se prohlížela v zrcadle a nakonec až přespříliž spokojená se svou novou image, za klapkání mých podpatků jsem sešla naše dřevěné schody dolů do kuchyně.

"Dobré ráno." pozdravila mě mamka s taťkem a já si jen mlčky sedla na židli kd stolu.

"To jako nemůžeš ani zabučet? Zdřevěněl ti jazyk nebo co? To už ti nestojíme ani za blbý pozdrav?" Vyjela po mě, až sebou Eleanor vedle mě trhla. Nevím kde se ve mě vzala tato odvaha odporovat rodičům, ale překvapivě se mnou matčin zvýšený hlas nic nedělal. Pořád jsem jen mlčky seděla a jedla.

"Bůů." zabučela jsem a v duchu se smála a válela smíchy po zemi. Matka se na mě jen zklamaně podívala a odešla z kuchyně.

"Už půjdu do školy." vyhrkla jsem rychle, abycb zabránila otcovým připomínkám. Vzala jsem si svoji kabelku, ve které jsem měla věci a rychle opustila dům.

"Carol, počkej na mě. Půjdu do Starbucks s tebou." křičela na mě El a utíkala za mnou. Já jen otráveně protočila očima a zastavila se.

"Moc se mi líbí tvé oblečení." poukázala prstem na můj nový outfit a já se dneska poprvé upřímně usmála. Toto mě potěšilo.

"Díky."

*

"Jedno perníkové latté a jahodové frapuccino." podal nám číšník naši obvyklou obědnávku a já se s Eleanor odebrala k 'našemu' boxu.