Ballerine » h.s

17. /memories/

''V kolik dnes dojdeš ze školy?'' mamka přede mě postavila na stůl talíř s ovocem a nekolika tvarohovými buchtami. Po jedné jsem hned natáhla svou ruku a strčila  si ji do pusy, kde jsem ji začala pečlivě kousat. Cítila jsem se jak nějaká přežvýkavá havěť. Mňam, mňam, travička ..... búú.  Asi tak nějak.

''Nevím. Končím asi o půl čtvrté a pak jdu na trénink.'' mykla jsem nezaujatě rameny a zastrkávajíc si pramen svých blonďatých vlasů za ucho, jsem hypnotizovala další sousta buchet na talíři. ''A jo, musím tam jít. Máme předposlední trénink před vystoupením a já tam musím a chci jít.'' zvedla jsem výstražně ukazováček a tím mamku umlčela před tím, než stačila něco říct. Jen poraženě přikývla a já se pro sebe - dnes poprvé - usmála.

Snídani jsem dojedla už v tichosti a pak se odklidila do svého pokoje, kde jsem provedla takovou tu ranní rutinu, jako je sprcha, trocha make-upu a oblečení. Nějak jsem to nepřeháněla. Nic z toho všeho.

(Song na boku - je to kytarové solo - Story of my life)

Do batohu jsem si začala dávat všechny sešity a učebnice, které dnes budu potřebovat a do očí mi najednou přišel malý modrý sáček, zmuchlaný na posteli. Semkla jsem rty do jedné linky a pomalu se k němu rozešla. Zastavila jsem se před postelí a pomalu si na ni sedla. Vzala jsem ten sáček do rukou a položila si ho na klín. Vzpomínky se mi nahrnuly do myslí a do očí to byly pro změnu slzy. Rychle jsem několikrát zamrkala, abych se vyvarovala pláči i dnes a sáček hodila na dno kabele do školy. Tu jsem zapla a odhodila surově ke dveřím pokoje. Svalila jsem se na postle celá a převalila se na bok, zády ke vežím a ke kabelce.

Zvařela jsem oční víčka a nechávala myšlenkám volný průchod. Nedělám to často, protože na to nemám čas, ale vždy to skvěle funguje jako odreagovačka a já už to nutně potřebuju.

''Ne, nemůžu, nesmím, a ani nechci.'' uchechtl se a své tričko si okamžitě přetáhl přes hlavu, takže teď mi byla vystavena jeho dokonale vypracovaná hruď. Zatímco jsem si ji prohlížela, dopadla jsem stejně. Bez trička. Trhal uze mě i kalhoty, ale to jsem se bránila už agresivně. Nenechám se znásilnit, to ne. Ale podle všeho tomu asi ani nezabráním. Další slzy mi padaly na zem přes tváře a moje vzlyky byly silnější, když jsem už před ním stála jen ve spodním prádle, které jsem si pod pyžamem nechala.

''Přestaň kňučet.'' tvrdě jsem do něčeho narazila nohama, podlomila se mi kolena a já se řítila do postele, kam mě Harry žduchnul. Okamžitě se zjevil nade mnou a prohlížel si celé mé tělo, které se strachem z něj třáslo.

''Chováš se jak nějaká trapka. Přestaň dělat opičky, užijeme si to oba, ale pokud nechceš, tak bude stačit, když si užiju sám.''

Prudce jsem oči otevřela, když jsem začala cítit jak mě strašně pálí oči. Tím jak byly zavřené, se mi v nich hromadily slané kapičky slz, které chtěly ven a mé oči na to reaovaly pálením. Párkrát jsem zamrkala a oči si protřela. Bolelo to, jako kdybych v nich měla mýdlo. Převalila jsem se z boku na záda a slzy mi ted tekly z očí po stranách obličeje, přes krk a dopadaly na moji čistě povlečenou postel.

Rukou jsem si je setřela a v rychlosti se přemístila na ten druhý bok a snažila se potlačit nový náal slz a vzlyků tím, že jsem svou mysl oteřela jiným vzpomínkám.

''Car-'' ''NE, už na mě nemluv sakra. Nebav se semnou, nech mě být, prostě - mi dej pokoj.'' vydechla jsem nakonec a trhavě se nadechla, protože můj hysterický záchvat pláče a vzlyků, mi neumožňoval normálně dýchat.