Ballerine » h.s

11. /trénink/

''Ne!!''

''Ne?''

''Jo, ne.''

''Takže jo?''

''Ne, a nech toho.''

''Čeho mám nechat?''

''Toho s tím 'jo'.''

''Takže jo?''

''Grr, NE.'' už jsem dočista vybouchla a jeho tento můj výstup nejspíš pobavil. Koukal se na mě s úsměvem na tváři, který mu vytvářel po stranách neodolatelné ďolíčky, které na klucích doslova žeru !!! A na něm s těma krásnýma očima a dokonale upravenýma vlasama je to neuvěřitelné. Jak může být někdo tak hezký, takový idiot? To je asi zákon schválnosti.

''Fajn fajn, nevztekej se. Stačilo to říct rovnou.'' zasmál se znovu a ruce zvednul nad hlavu v obraném gestu, kdy dával najevo že se 'vzdává'. Pokroutila jsem hlavou a pohled vrátily k horrou, od kterého nás Gemma opustila, protože si zašla nejspíš i na WC.

''Hele, já se ti omlouvám za to-'' začal najednou mluvit do toho šíleného jekotu, který vycházel z notebooku, přesněji z toho horroru. ''-za to, jak jsem na tebe nadával. Tu facku jsem si zasloužil.''

''A nechceš ještě jednu? Jen tak pro probuzení? Od kdy ty se za něco omlouváš, nebo mluvíš mile?'' zvedla jsem překvapeně obočí a on se jen ze smíchem schovával před mojí napraženou pravačkou.

''Ne, prosím to už ne. Jedna dneska stačila. Zítra mi můžeš dát další až se budu chovat jako totální debil.'' zasmál se a teď už i já s ním.

''Proč se ve škole chováš tak-'' nemohla jsem najít správná slova, kterými bych to vystihla. ''-prostě jako totální vůl.'' vydechla jsem nakonec a podívala se na něj, čekajíc odpověď, která ale stejně nepřicházela.

''Já nevím.''

''Na ten referát radši půjdeme k tobě, moje máma, no nevím jak to říct, ale nejsem s ní teď úplně při řeči a dovést si do domu kluka by byla asi poslední věc, kterou udělám.'' zasmála jsem se a on na mě trošku vykuleně hleděl.

''Uhm, tak fajn. Vždycky tě vyzvednu.'' usmál se na mě už opět pohodově a v tu chvíli se do pokoje vrátila i Gemma a nesla v rukách popcorn a nějaké pití.

''Žraniceeee.''

*

(Song na boku)

''Rozcvičit a na značky, dneska si projedem novou sestavu 'Heart'. '' rozezněl se baletním sálem hlas naší cvičitelky, trenérky, nebo jak tomu říct a všechny holky co tu jsme se odebraly na jednu stranu k zrdcadlům, kde jsme se začaly rozcvičovat. To jen pro případ aby jsme se rozehřály a předešly úrazům, které jsou zde celkem časté. Však si taky vzpomínáte na ten incident kdy jsem tu byla s Harrym. Nemohla jsem skoro ani chodit.

S dalšíma třema holkama jsem se odebrala k těm již zmíněným zrcadlům a zbytek se ještě převlékal do dresů které musíme nosit, nebo něco jiného. Každá jsme začala rozehřívat své tělo podle svých vlastníh potřeb.

Začala jsem takovým tím typickým kroužením hlavy, rukou a trupu. Poté došlo na protažení stehen, achylovek a zad. Přece jen jako baletka nemůžu mít ztuhlá záda. Poodešla jsem kousek od zdi abych měla místo a prohla se v zádech tak, až jsem ruce, které byly celou dobu vzpažené u hlavy položila na zem a udělala tak chtěný cvik, zvaný jako most. Párkrát jsem se propla střídavě v zádech a v rukách, které jsem potom po odrazu od chladných parket zvedla do vzduchu, stejně jako celé své tělé.