Ballerine » h.s

9. /..těší mě/

Pomalu jsem se s Niallem procházela po parku a povídali jsme si o všem možném. Možná to bude znít blbě, když jsem ze Starbucks vyletěla jak neřízená střela kvůli škole, ale teď dělám vše proto abych tam nemusela. Naštěstí Niall to chápe, ví že moje maličkost není na naší střední nějaká oblíbená a proto se snaží a je mi velkou oporou, někým kdo mě drží když padám, někdo, o kom jsem si myslela že by mohl být i Harry. Má záchrana.

''Nevím jak moc dlouho toho kluka znáš ty, ale jakej Harry je? Mě moc nepřipadá jako andílek. Řekl bych že to je spíš taková Amanda v mužským podání.'' promluvil do ticha, které mezi námi panovalo Niall a já se nad tím zamyslela. Svým spůsobem měl pravdu, ale posoudit to nemůžu, tak dobře ho zase neznám. Sice jsem s ním trávila nějakou tu chvilku víc než ostatní, ale i tak. Nedokážu to posoudit.

''J-já nevím Nialle, taky ho tak dobře neznám. O to víc se divím, že jsem se s ním bavila.'' pokrčila jsem ledabyle rameny a doufala že toto téma už rozebírat nebudeme. Jenže pan Horan si asi myslí něco jiného, protože do mě ohledně toho furt šťourá !!

''Bavila? Minulý čas? Ty se sním už nebavíš?'' překvapeně zvednul obočí a jeho překvapený výraz byl opravdu nepřehlédnutelný. Ale má pravdu. Nebavím. Nechci toho kluka mít zapletenýho ve svým životě. Teďka je začátek posledního ročníku na střední a pak hurá vysoká, takže mě teď nezajímá nic jinýho než škola a návrat mojí nejlepší kamarádky z cestování.

''Jo, je to debil. Nechci s ním mít nic společnýho.'' odfrkla jsem si napruženě a Niall se vedle mě jen potichu chechtal. Miluju tenhle zvuk. ten jeho smích je tak vtipný, že mě taky vždy donutí se smát.

''Co ti udělal že si takhle změnila názor?'' zamračeně si mě přeměřoval a já si jen povzdechla. Nehodlám to s ním řešit. Stačí že to ze mě vytahovala Perrie, která to samozřejmě řekla Eleanor, a vsadím se, že ta to určitě vyžvaní i rodičům a Niallovi s Liamem, takže proč se přemáhat a vysvětlovat mu to, když se to časem dozví sám? Nevidím jediný důvod, takže to takhle nechám.

''Neřeš to a pojď.'' potáhla jsem ho za jeho rukáv teplé mikiny, která mu dokonale ladila s očima. Taková nádherná tamvě modrá látka na mikině s bílýma šňůrkama, dokonale podtrhovala a zvýrazňovala Niallovu oceánsky modrou barvu očí, které se mi na něm líbí.

*

''Takže, dneska jsem se rozhodla že vám zadám projekty, které budete dělat ve dvojicích. Nejspíš s tím, s kým sedíte.'' prohodila učitělka hned po příchodu do třídy a já překvapeně pootevřela pusu, když jsem zjistila že to budu muset udělat s Harrym. Ten se vedle mě jen samolibě usmíval, jakoby něco vyhrál. No to snad ne. Bohatě stačí, že i přes moje žádosti o přesazení, musí sedět se mnou. No ono asi ne, protože ta pošahaná šedesátka mi ho přiřadí na projekt z biologie. Fakticky suprový.

''Budeme to dělat u mě nebo u tebe?'' zachraptil mi do ucha Harry tuto větu a já se začala červenat. Bylo to jako na povel. Ucítila jsem jak mi začaly rychle hořet tváře, jakobych kdybych byla někde v tropech.

''Já myslel projekt, ale pokud chceš i něco jinýho, pro mě za mě, klidně můžem.'' mrknul na mě a ten jeho přiblblej úsklebek se mu ještě víc rozšířil, když si všiml mých rudých tváří. Já ihned sklopila pohled na mé ruce, které byly spojeny na mém klíně. Co si to prase o sobě myslí? Nemůže mě takhle přece vykolejit jen jedna jeho věta, kterou spolu promluvíme ne? Proč sakra já?

''Přestaň.'' sykla jsem na něj naštvaně a mé obočí se automaticky stáhlo k sobě, když tam do mě začal hustit nějaký sračky. Toto fakt nehodlám poslouchat, co takhle dbát na požadavky ostatních a nedělat jim problémy? To ho asi nenapadne.